DRAMA za kamerou

12

Nastala obědová pauza, a po ní focení.
Byl jsem hladový, jak vlk. Celé dopoledne zkoušíme bez přestávky, už několikrát měli nastat líbací scénky mezi mnou a Chanem. Ale režisér řekl že to necháme na večer. S Chanem jsme dělali blbosti. Třeba jsme si říkali že scénáře nějaké scénky, a režisérovi poznámky. Jako třeba. ,, Urval jsi kliku od dveří.( stud , hamba, červenání, strach a smátí)" Ano nějak to tak vypadalo.

Po obědě jsme měli hodinovou pauzu. S Chanem jsme šli společně na pokoj. Jediný co se mi chtělo dělat, bylo spát. Chan na tom nebyl jinak. Takže teď bude šlofík.

Někdo mě jemně probouzet. Hádej kdo? No přeci Chan. Předpokládám, že nastal zase čas jít něco dělat. Promnul jsem si ospalý oči, arychle vztal z postele. Což jsem neměl dělat, páč se mi zamotala hlava. A díky Chanovým reflexům bych jinak ležel na zemi. Chytl mě za pas. Chvilku jsme na sebe upřeně koukali, a potom Chan zavrtěl hlavou, a mě postavil na zem.

Chanův pohled:

Už jsem viděl jak si to míří na zem. Rychle jsem ho chytil za pas, a tím ho zachránil od pohromy. Když si to teď uvědomuju, on má opravdu uzounký pas. Přijde mu jak nějaká ta Barbie s nenormálním pasem. Všechny holky by na něj měli žárlit, protože jak je hubený, štíhlý a lehký, nemám slov.

Chvilku jsem se mu koukal do obličeje, měl ho opravdu půvabný. Ty jeho velké kaštanové skoro, až černé oči hleděli upřeně do těch mých. Ajo, já ho pořád držím. Zakroutil jsem hlavou, a postavil Felixe do stabilní polohy. Rychle jsem se obrátil, aby nebylo vidět mé lehké zčervenání, a namířil si to ke dveřím. Nasadil jsem menší úsměv, a otočil se na svého společníka. Ten stál pořád na jednom místě.

  ,,Tak už pojď, jinak dostaneme vynadáno za pozdní příchod." Pobýdl jsem Felixe. Ten jen přikývl, a prošel kolem mě na chodbu.