61

567 56 3
                                    

Zavřel jsem za náma dveře a došel si sednout na postel. Chan už na ní seděl a vypadalo to, že nad něčím přemýšlý. Přiseld jsem si tedy a pozoval špičky svých bot.

Mám začít já, nebo začne on?

Mám to vůbec řešit?

Bude to on chtít řešit?

Co když řekne, že si že mě jenom střílel?

To asi není pravděpodobný, ale beru všechny scénáře.
Možná teď dělám z komára velblouda, ale tahle situace mě vcelku znervózňuje.

Já už nevím, teď nebo nikdy.

,, Víš-"

Oba jsme začali na stejno.

,, Začni ty."

,, To je dobrý, Chane, začni ty."

,, Dobře, takže..... věc se má takhle. Nebudu chodit okolo horké kaše. Už delší dobu mi motáš hlavu a já tomu nedokázal moc porozumět. Já....  vždycky, když mám nutkání tě políbit, tak se udrží, ale tentokrát jsem prostě....   nedokázal jsem to. Felixi-"

Klekl si přede mě a vzal si moje ruce do těch svých.

,, Já se omlouvám, ale nemohl jsem si pomoct. Já-"

Teď jsem se nemohl udržet já.

Políbil jsem ho.

Doslova jsem ho umlčel svými rty.

Po chvíli jsem začal pomalu pohybovat svými rty a Chan mi to oplácel. Chan se ujal vedení a prohloubil polibek. Jedna jeho ruka si mě přidržoval za čelist a část krku a druhá sklouzla k mému pasu. Já jsem mu vjel rukamado vlasů. Díky nemotorností nás obou jsem na něj spadl , což nás donutilo se zasmát a oddálit se od sebe.

,, Mám tě rád Felixi."

,, Já tebe taky."

___________________________________

A je to tady

Zrovna tahle kapitola se mi moc nelíbí a několikrát jsem to přepisovala, proto mi to tak dlouho trvalo.
Doufám, že se vám kapitola líbila a přeji zbytek dne.

Mucq💜

DRAMA za kamerou Kde žijí příběhy. Začni objevovat