DRAMA za kamerou

48

*po hodině*

,, Tak jo kluci, uvidíme se zítra."

,, Ahoj."

Řekli jsme jedno hlasně. Právě nám skončila na *procvičovací* hodina. Ani jsem nebyl unavený a bylo celkem pozdě.
Jelikož jsme prošvihli čas večeře, tak si budeme muset něco objednat na pokoj.

Kráčeli jsme si to k výtahu a zmáčli tlačítko. Výtahové dveře se otevřeli a v nich byla naše fotografka.

,, Ohh kluci, já vás hledala. Potřebuji další couple fotky. Nebojte dlouho vás nezdržím."

My jsme jen kývli a čekali na pokyny.

,, Nástupce do toho výtahu. Chan, ty obejmeš Felixe v pase a položíš mi hlavu na rameno."

Jak pravila, tak jsme udělali. Prohodili jsme si místa s tím, že ona stála venku a mi Vevnitř výtahu.

Chanovi ruce mi přejeli po tranách boků, pomalu přes břicho, kde se spojily. Hlavu mi položil do ďolíku mezi hlavou a ramenem.

,, Usměj se sunshine~" pošeptal mi do ucha a mě potom došlo, že se vlastně fotí.

Usmál jsem se do objektivu a čekal, až nás vyfotí.

*cvak*

,, Skvěle, díky za váš čas a dobrou."

,, Nashledanou."

Potom jsme v tichosti došli na apartmán a chystali se ke spánku.

Už jsem byl v pižamu, to samé Chan. Jediné na co jsme teď čekali, kdy nám přinesou večeři. Proto ani jeden z nás si nevyčistil zuby.

Leželi jsme na posteli a koukali se na nějaký film, když nám někdo zaklepal na dveře. Už jsme vstával, ale Chan mě zarazil.

,, Já tam dojdu."

Ani jsem neprotestoval, dneska se mi už nic nechce dělat.

Chan přišel s jídle a vzal ho rovnou do postele. Jindy bych protestoval, protože se můžou umazat peřiny nebo polštáře, ale máme ještě jednu postel a nechce se mi úplně přemisťovat, když jsem si našel pohodlnou polohu.

,, Copak dobrého nám přinesli?"

Už jsem měl celkem velký hlad.

,, Vypadá to na ramen hmm~"

Hned jsme se pustili do jídla. Chan si dal jedno sousto a potom se zastavil v pohybu. Zvednu jsem k němu svůj pohled a vypadal celkem vykolejeně.

,, Jseš vpohodě?"

,, To...je...pálivýýýý!"

,, No jo, trošku ostřejší, alenic kvůli čemu by se dalo úmírat."

To jsem asi zakřikl. Potom celý 2 hodiny Chan zkuhral, že umírá, a že snad nevydrží. Vypil snad 2 litry vody a potom zjistil, že mu to vůbec nepomohlo, spíš zhoršilo.

Lítal tady, jak splašená slepice a já se svíjel na posteli v záchvatu smíchu.

,, Pořád to pálí?"

Konečně jsem se zeptal Chana potom co jsem už rozdýchal ten záchvat. On po mě střelil pohled jako,, děláš si prdel?"

,, Pořád to pálí."

,, A hodláš jít ještě dneska spát? Protože už je celkem pozdě."

,, Moc rád, ale pořád to pálí a kvůli tomu nemůžu usnout."

V tom jsem se vzpomněl na to co mě učila Lisa. Když jsme ještě chodili na střední, tak jsme používali jeden fígl nato, abychom nebyli zkoušení. Dokázali jsme omdlít. Myslím, že bych mohl ušetřit Chana trápení a poslat ho do říše snů.

,, Ty jseš ale citlivka. Mám nápad. Chceš doopravdy jít už spát?"

Zakýval hlavou v souhlas.

,, Tak pojď sem."

Poklepal jsem před sebe. Sednu si naproti mě a sledoval každý můj pohyb. Napřáhl jsem ruku a udeřil ho do krku. Nebylo to, jako jen tak ho poraštit, ale bylo to jedno speciální místo. Vtu chvíli omdlel a spadl na mě. Jak roztomilé.

,, Dobrou noc Channie~"