DRAMA za kamerou

27

Stál jsem takhle na balkóně a vsakoval čerství vzduch do plic, když na mých očích se zjevila něčí ruce. Bylo to dosti nečekané, a proto jsem vyjek. Poté jsem slyšel smích toho syčáka. Jasně, že to byl Chan, kdo jiný tu se mnou na pokoji ne.

Otočil jsem se na něho a dal mu pohlavek. Ale malý, zaprvé nemám velkou sílu, a zadruhé by to taky bylo dost hnusné ode mě.

,, Z tebe dostanu infarkt."

A taky jsem se začal smát.

,, Jenom tě chci obeznámit s tím, že máme sraz v sálu v 18:30. Takže je asi čas vyrazitabychom nepřišli pozdě."

Na to jsem jen kývl.

Šli jsme do sálu, kde jsme překvapivě byli sami. Teda byl tam někdo. Mina. No jo je čas trénovat. Ale, abych pravdu řekl tyhle tréninky mě vavěj. Mina k nám přišla s úsměvem a už začala do nás sypat různý úkoly a nápady.

,, Takže mám na starost vám vyřídit, že zítra máte volno. Což znamená, že celý den můžete strávit jak chcete, ale budete muset být spolu. "

No skvěle to začíná.

,, A k tomu pro vás mám jedno překvápko. Zavřete oči a nastavte ruku."

Tak jsme teda zavřeli oči a nastavili ruku, a čekali co dostaneme.

Najednou jsem ucítil na ruce pouta. Rychle jsem otevřel oči a mé smysly se nemýlily. Na mé ruce byla pouta, taktéž i na Chanově. Byli jsme připoutání k sobě. No tak tohle bude dost zajímavý.

,, S pane režisér jsme se dohodli, že tohle bude nejlepší způsob jak se nejlépe sblížit. Ty pouta budete nosit týden. Budou výjimky jako, když budete na scéně, jinak budete pořád spolu. No není to úžasný?"

Tak jo teď jsem dost zmatený. Koukl jsem na Chana a naše pohledy se střetli. Očividně jsem nebyl jediný, kdo to tak trochu nepobírá.

,, Myslíš Mino, že tohle je dobrý nápad? Jenom, abychom se nepohádali a pak by to bylo horší."

Musel jsem to říct. Nikdy jsem s nikým netrávil tolik času, každý den, natož spotaný. Ale aspoň jsou ty pouta měkkoučký. A o barvě ani nemluvě. Růžová? Vážně? Ale je to výzva. Ten týden bude doopravdy zajímavý.

Na dnešek se nám hodina zrušila a nám, tak zbývalo dost času dělat co chceme. Já už mám docela hlad, tak můžeme jít na večeři.

,, Nechceš jít už na večeři? Já už mám docela hladík."

,, Můžeme."

Sedli jsme si do jídelny naproti sobě a ruce které jsme měli připoutané jsme položili na něj. Skoro to vypadalo, že se za ně držíme, ale nedrželi.

Po vydatné večeři, u které se nic zvláštního nedělo jsme chtěli jít už na pokoj. Chceme se na zítřek pořádně vyspat.

Když jsme přišli na pokoj, až teď mi to došlo.

Jak se umyjem!? A co když budu potřebovat na záchod?! A kurva.