Každou vteřinou jsme se přibližovali až se naše rty sotva dotkli a hned jsme byli donuceni se od sebe oddálit, neboť výtah zastavil a dveře se už otevřeli.
Co to mělo znamenat?
Nebo lépe
Co to pro nás znamená?
P-proč ? Ježiši to je tak.... Uh! Budu dělat, že se nic nedělo. Tak to bude asi nejlepší, prostě menší skrat, slabá chvilka. Říkejte si tomu, jak chcete.
Oba jsme na sebe hodili zmatené a zároveň překvapené výrazy. Jelikož do výtahu začali chodit nějací lidé, asi ze štábu, tak jsme rychle vyklouzli ven a v tichosti došli až do jídelny. Při jídle nikdo z nás nepromluvil a jakýkoliv sebemenší oční kontakt byl tu a tam. Atmosféra mezi náma byla ta k tíživá, že jste měli tendenci promluvit, ale nemohli jste.
Byl jsem zmatený. Líbilo se mi to? Ano. Chtěl bych si to zopáknout? Určitě. Cítím něco k Chanovi? Já..... Je to co cítím vůbec skutečný? Mám Chana rád, ale mám ho rád jako RÁD? Co když on to tak cítit nebude?
Přešla mě chuť k jídlu. Hrál jsem si s hráškem na talíři a čekal dokud Chan nedojí. Když jsem se na něj koukl, vypadal zamišleně. Dělal přesně to co já.
Očividně cítil můj pohled, takže vzhlédl a navázal se mnou konečně oční kontakt.
,, Eh- Budeš ještě jíst?"
,, Ne, ty?"
,, Ne"
,, Půjdeme?"
,, Jo."
No a tak jsme šli. Nikdo se očividně neměl k řeči, ale já si o tomhle chtěl popovídat. Nemám rád, když jsem v nejistotě a potřebuju si to prostě vyříkat. Jakmile budeme na pokoji, tak na něj spustím. Musím. To ticho mě úplně uhlodává.
___________________________________
Tak a tohle jste nečekali. Další kapitola a ještě tenhle týden. Wow, nějak jsem se rozjela. Každopádně se blížíme ke konci a zbývá max 10 kapitol, možná míň.
Vím, že tohle je kratší kapitola, ale doufám, že se vám líbila.
ČTEŠ
DRAMA za kamerou
RomanceFelix se svýma kamrádama najdou náhodný konkurz na seriál. Všichni se přihlásí na konkurz bez toho aniž by věděli očem má přesně být. Dozví se ta až na konkurzu. Co se bude dít dál? Očem přesně má být seriál? Projde nikdo z nich konkurzem? Čti a doz...
