Budoucnost ~ Newt ~ Labyrint 2

24

Stála jsem jak opařená když k nám chodili děcka, některé byly menší a bez známky strachu nám obmotávali pasy. Větší se smáli a představovali se nám.
Chrlili na nás své jména když v tom se všichni stišili a začali si šeptat.
V tom se začali dělit na dvě skupiny a mezi sebou udělali průchozí uličku kterou k nám šli nějaci starší lidé.
Předpokládala jsem že to budou vedoucí tady toho všeho.

Když jsme se seznámili a pomalu se nám v hlavě rozleželo to, že už jsme konečně našli to co jsme celou dobu hledali... byli jsme vyřízení.
Museli jsme jít na kontrolu kde nám pořádně ošetřili všechny rány a konečně jsme se najedli.

Cítila jsem se jak v nebi.

,,Ahoj," Otočila jsem se za sebe a pohled mi sjel na Thomase. Byl v čistém oblečení a sedl si vedle mě ke stolu, já spolkla sousto v mé puse a vidličku položila do špaget.

,,Copak?" Sedl si vedle mě na lavičku a podíval se kolem. Nikdo kolem nás ve velkém stanu nebyl.

,,Neviděla si Teresu?" Dívala jsem se do jeho očí a viděla v nich smutek.
Ach jo.

Věděla jsem že mezi nimi něco je, takové zvláštní napětí a přitažlivost.. ten kdo by to mezi nimi necítil a neviděl, by musel být úplný... hm. Teď jsem si vzpomněla že jsme se o tom nedávno s Minhem dohadovali.

,,Nevím Thomasi. Od příchodu jsem ji neviděla... proč se ptáš ?"

,,Chtěl bych ji něco říct." Vypadlo z něj hned a já se zaculila.
,,Awww tak to hledej chlapče!" Povzbudila jsem ho a on vesele vyskočil ze židle.

,,Pak ti všechno řeknu." Společně jsme se zaradovali a on už letěl ze stanu ven.
Ja jsem se culíku ještě další minutu než mi došlo že je vlastně pryč.

No... a když už se tady hledají ti zamilovaní. Kde je Newt ?
Šla jsem teda po stopách Thomase ze stanu ale dál už jsem věděla kam jít.

Náš osobní stan.