Budoucnost ~ Newt ~ Labyrint 2

1.

.
.
,,Ahoj. Si v pořádku ?" Podívám se na hnědovlasého kluka který si vedle mě sedl a usmál se.

,,Em ?" Nadzvedla jsem obočí a důkladně si ho prohlížela. Měl modré oči a dlouhé řasy, zvláštní tvar obličeje ale velký úsměv.

,,Em jo promiň Aris." Natáhl ke mě ruku ale já se v tom podívala na smějící se partu u druhého stolu.

Newt se držel za břicho a smál se zatím co Thomas s Winstonem dělali kraviny. Já jsem ale odvrátila pohled zpátky do talíře.

,,Jemie," Povzdechla jsem si.

,,Nebyla jsem náhodou s nimi v Labyrintu?" Nadzvedl obočí a já kývla.

,,Hmm, tak proč s nimi nejsi ? " Podívala jsem se zpět na Newta a sledovala jeho úsměv.

,,Jen, jen mi prostě v něčem nevěří... Ale to je jedno." Chystala jsem se vstát a odejít zpátky do pokoje jenomže mě zastavila Arisova ruka.

,,Řekni mi to, prosím."

I když je to člověk kterého znám ani né minutu. Jsem fakt zoufalá.

,,Jde o to, že prostě bude to znít divně ale-"

,,Děje se tady něco divného." Dokončil za mě Aris a já trochu pootevřela pusu a něco ve mě se zaradovalo.

,,Bože můj. Ty jim taky nevěříš ! " Začala jsem se usmívat a on kývl.

,,Víš co? Něco ti ukážu, sejdeme se k večeru v tvém pokoji."

,,Em... Všimnout si toho ale."

,,To nech na mě." Mrkl na mě a odešel zpátky ke svému stolu.

Já se zvedla a šla za Thomasem a spól.

Když jsem přicházela k jejich stolu všichni na mě upřeli zrak.

,,Ahoj! Já jsem se ch-"

,,Nás nezajmají další tvé kecy o tom že je tohle celé jenom bouda." Vlezl mi do řeči Winston a upl na mě svůj tvrdý pohled.

Jemie dýchej.

,,Ale já se ne-"

,,Konec konců jsme si všimli že sis našla nového kamaráda, taky to tady zpochybňuje?" Udělal to znovu a mě to trochu zabolelo.

Pohledem jsem sjela na Newta který nic neříkal a díval se do talíře.

Dobře.

Bez dalšího slova jsem se otočila a odběhla do svého pokoje který mám sama. Nevím proč. Chtěl to tak Janson.

Naštvaně jsem bouchla s dveřma a postavila se doprostřed pokoje.

Dýchej.

,,Já jim ukážu, že mám pravdu."