Budoucnost ~ Newt ~ Labyrint 2

9.

V tom uslyšíme divný řev a divné zvuky. Vyměňujem si nechápavé pohledy když v tom z rohu vyběhne Thomas s Minhem.

,,Utikejteee!!" Křičí oba strhlaně a my se k nim přidáme.

V běhu se obhlídnu a za klukama spatřím dav. Dav.... ZOMBÍKŮ?!!!

Otočím se před sebe a zrychlím tepmo jak nejvíc můžu.

Všichni běžíme prostoramy budovy a v tom se ocitneme pred eskalátory. Tak ty jsem dlouho neviděla.

Vydám se rychle po nich nahoru a ostatní mě následují.

,,Terezo!" Krikne Thomas a já se ohlédku zrovna kdyz Thomas dává jednomu pořádně zabrat svou nohou. Hned se k nám ale připojí a běžíme dál.

Úspěšně jsme vyběhli schody a teď běžíme po nějaké chodbě pronásledování davem zombíků.

,,Newte!" Uslysím a v mžiku se zastavím. Spatřím Newta na zemi jak se pere s nějakým zombíkem a Thomas mu běží napomoc.

Nevím co mě to napadne ale běžím za nimi, Tereza se po mě snažila natáhnout ale marně.

,,Jemie stůj!" Křikne Pánvička a v tom Thomas sundá z Newta zombíka a už běží za námi.

Z mého srdce mi spadne obrovský kámen.

,,Jemie co tě to popadlo?!" Křikne na mě v rychlosti Newt a když běží kolem  mě tak si semnou rychle proplete prsty a společně jsme utíkali dál.

Dostali jsme se do úzké slepé chodby.

,,Doprele! Co teď?" Rozkřičí se Pánvička a my se zastavíme u jediných dveří které jsou ale uzamčené zámkem.

Kluci se snaží rozbít zámek ale pořád nic.

Ve všech se mísí panyka a strach. Je to zvláštní.

Jen tak tam stojím a cítím jako by můj mozek vsával tu panyku do mě. Všechno jakoby se to hromadilo v mé hlavě jako obrovská koule plná panyky, strachu a bolesti.

,,My tu umřem!"

,,Tak dělejte něco!"

,,Thomasi!"

,,My se snažíme!!"

,,Už jsou skoro u nás!"

Všechny hlasy jakoby se v mé hlavě 100x zvíšily. Chytla jsem se za hlavu a zhluboka dýchyla.

V tom se prede mě postavil Newt a tím mi zabranil pohledem na přibližující se zombíky.

,,Jemie?"

,,Newte uhni." Řekla jsem z tězka a když jsem viděla že nechce poslechnout tak jsem se nadechla.

,,Říkám ti ať uhneš."