Budoucnost ~ Newt ~ Labyrint 2

14.

................. o den později ...................

,,Jemie !" Slyšela jsem potichu, jediný na co jsem se ale zmohla bylo to že jsem se překulila na druhý bok a zachumlala se do své bundy.

,,Jemie vstávej!" Uslyšela jsem zase tlumeňe a v tom se kolem ozvala velká rána. Lekla jsem se tak že jsem s vykříkem zvedla do sedí a začala vnímat dění kolem sebe.

Newt s Thomasem rychle budili ostatní a já se samračeně podívala kolem sebe.
Leželi jsme uprostřed plání a za námi se schylovalo k velké bouři.

V tom další rána která doprovázela blesk táhnoucí se až k zemi. V mžiku byl pryč ale další blíž k nám.

Rychle jsem se zvedla a pozbírala všechny své věci společně s kulkama s Terezou.

,,Rychle !" Začal panykařit Thomas a v tom už jsme všichni běželi před obří bouřkou. Běželi jsme pořad rovně a já v té mlze zahlédla nějaké světla. Pořádně jsem zaostřila a nemohla uvěřit svým očím.... Běželi jsme přímo ke dveřím nějaké základny.

My to dokázali! Po tolika hodinách jsem zase viděla nějakou budovu.

Když v tom se nedaleko ode mě ozvala rána, trhnutím jsem se podívala tím směrem a najednou mě přepadla tlaková vlna která způsobila můj pád na zem. Když jsem dopadla začalo mi neskutečně pískat v uších, hlava mě začala neskutečně bolet, vyděla jsem rozmazleně a jediné na co se divala byl můj kamarád ležící a zasahnutý bleskem.

V tom pískání v uších nabralo na síle, začalo se mi drát z úst bolestné výkřiky.

,,Jemie, vstávej." Ozvalo se uvnitř mé hlavy a já se trochu uklidnila.

,,Vstávej..." Ozvalo se znovu ale já propadala bolestí.

,,Jemie!" V tom jakobych se probudila a ocitla se zpátky v realitě.

Pohledem jsem se podívala na kluky jak zvedají Minha a už jsme zase běželi ke dveřím.

,,Honem ! Pojďte !" Křičela Tereza která otevřela dveře a my do nich vběhli.