Už jdeme mlčky tak hodinu a furt se nezdá že bychom někde viděli cíl.
Newt mě tahal za ruku a já se jen modlili ať už tam jsme, vnímala jsem každý svůj krok po kterém přišla bolest už vyčerpaných svalů.
Občas se někdo snažil navázat nějakou konverzaci ale všichni byli tak unavení že odpovědi se většinou moc nedostalo.
,,Pooojď to zvládneš." Přemlouval mě Newt když jsme byli skoro u vrcholku menšího kopce.
,,Frase že já - výdech - se - nádech - na to - výdech - nevyseru." Koukla jsem se na Newta a všimla si, že mých nářeků si skoro ani nevšiml, čučel na kopci někam před sebe a skoro jako by měl pootevřená ústa.
Už mu hrabe a vidím tam v poušti mou osobu nahou nebo jako?
Rychle jsem se teda doplazila k němu a s úžasem otevřela skoro ústa taky.
A ne nebyla jsem tam já... ale plac na kterém to opravdu žilo.
Bylo tam spousta stanů, aut a hlavně lidí. Děcka v našem věku až po dospělé, chlapy, dívky.
,,Tak... vítejte v našem placu." Řekla hrdě jedna z party děcek, které nás tam zavedli a vykročili vpřed.
ČTEŠ
Budoucnost ~ Newt ~ Labyrint 2
Fanfikce👉Druhý díl prvního dílu! 👈 -> V této sérii ff Newt NEUMŘE <- Jemie měla vidinu která říkala pravdu. Ostatní čóni si ale užívají "volnost". Nechtějí ani slyšet o pochybností a zradě. Kam až Jemie zajde aby dala své partě důkaz? ❤
