10.

887 57 4
                                    

.
.
.
.
.
.
.
.

Newt mě ale neposlechl a začal se mi dívat do očí.

Hlasy v mé hlavě pořád neustávaly.

Křič

Křič

Ozívalo se mi pořád v hlavě. Měla jsem takovou chuť křičet. Tak velkou. Když v tom jsem to nevydržela.

Silou jsem odstrčila Newta tak že sebou bouchl do zdi a vkročila vpřed.

Otevřela jsem ústa a vydala ze sebe křik.

V tom všechny hlasy v mé hlavě utichly. Všechno utichlo. Neslyšela jsem ani svůj křik ale něco mě pořád nutilo křičet.

Dívala jsem se na dav mrtvých jak stojí. Už se nepribližovali, pomáha to.

,,Dělejte ! Dává nám čas!" Křikl Newt a já se pořád věnovala křiku ale cítila jak slábnu.

Jak kdybych ze sebe vypouštěla všechnu svou energii.

,,Vydrž, ještě chvíli vydrž." Prosila mě Tereza a já se snažila nepřestávat.

,,Mám to!" Krikl radostně Thomas a v tom mě opustila celá má energie. Cítila jsem jak se mi podlomily kolena a já dopadla svým tělem na studenou zem. V uších mi pískalo a vyděla jsem rozmazaně. Poslední co jsem vyděla byly tmavě hnědé oči. Poté jsem upadla do černé tmy.
.
.
.
.
.
.
.
.

Budoucnost ~ Newt ~ Labyrint 2 Kde žijí příběhy. Začni objevovat