Budoucnost ~ Newt ~ Labyrint 2

16.

Chci se vám omluvit že pěkně dlouho nic nevyšlo... ale vracíme se zpátky do kondice!

Teď se nám během karantény naskytne hodně času, takže doufám, že co nejdřív tenhle druhý díl dokončím a můžeme se pustit do třetího!

Jinak doufám, že jste všichni zdraví ! <3

Užijete si čtení !

Jste skvělý !!

——————————

,,No skvělý..." Povzdechl si Minho a já se podívala na Thomase který byl pověšený za nohy stejně jako ostatní.

,,Co budeme dělat ?" Ozvala se Tereza a všichni jsme se podívali na Thomase který v tom rozhodli rukama.

No skvělý...

,,Nechci nic říkat ale začíná mi být blbě..." Ozavala jsem se a Thomas začal přemýšlet.

,,Terezo ? Zkus se rozhoupat ke mně."

....

Zhluboka jsem dýchala a snažila se soustředit na jeden bod. Cítila jsem jak se mi krev hrne do mozku když v tom se lidi kolem začali radovat a tak jsem spozorněla.

Tereza seděla na železné konstrukci a sundavala si lano z nohy.

,,Teď ty," Podíval se na mě Thomas a já se začala natahovat k Tereze.

Tělem jsem se začala houpat a natáhla jsem
ruku k Tereze která mě za ní chytla a táhla k sobě. Ležela jsem na zemi a cítila jak se konečně prokrvuju do celého těla.

Sundala jsem si provaz z nohou a sledovala Newta jak si to rozvazuje taky.

Podíval se na mě a hned mi šel pomoct se postavit. Když jsme stáli tak se mi díval do očí a dal mi pramínek vlasů za ucho.

,,Jeee pojďte vy hrdličky." Povzdechl si se smíchem Minho a my jsme následovali celou partu když v tom se před námi vynořil urostlý hlídač.

Všichni jsme se v tom zastavili a nastalo chvilkové ticho. Co bude ?  
Chlápek si přiložil k puse vysílačku když v tom do něj vletěl Thomas a srazil ho k zemi.
Rychle jsme ho oběhli než se vzpamatuje a běželi za Thomasem.

Z nočního klidu se ale stala panika. Z venku se linul hukot helikoptér, sakra, zlosyn !
Přidali jsme teda na rychlosti, já ruku v ruce s Newtem.

Vyběhli jsme schody a všichni najednou zaslechli hrát celým areálem hudbu, co to k sakru je ?!
Zpoza rohu na nás vyběhla ta holka, Brenda se jmenovala, myslím, společně s tím tmavým chlapem.

,,Pojďte za mnou! Rychle!" Křikl na nás postarší pán a už jsme všichni běželi bůh ví kam. Sázeli jsme spíš na štěstí, protože nikdo nevěděl jestli nás vede do pasti nebo se nás snaží zachránit.

Přiběhli jsme do místnosti která neměla jednu zeď a místo ní se naskytl výhled ven. Čeho jsem si ale zďešeně všimla tak lana nataženého ve vzduchu který se táhl až k malé chatrči která odtud vypadala jako malá tečka.

Zrychlil se mi tep když postarší pán ze stropu zpustil první "sedátko"

,,Nenene to já ne." Začala jsem zděšeně couvat a Newt přišel je mě a chytl mě za ramena.
,,Jemie-"
,,Ne, Newte tohle opravdu nezvládnu.."  Zadívala jsem se mu do oči když v tom Teresa vyjela po laně pryč.
Začala jsem zase couvat a Newt mě chytil za tváře a tím zapříčinil ať se mu dívám do očí.
,,Jemie to-"
,,Nee já-" Nestihla jsem to dokončit protože moje slova umlčila jeho rty na těch mých. Nejdříve jsem byla v šoku později ale zavřela oči a polibek mu oplatila. Když se odtáhl tak se mi podíval do očí.
,,A jestli chceš ještě jednu, tak tě čekám na druhé straně." Šibalsky se zasmál a v tom postarší pán řekl další.

Newt se otočil, nasedl na sedátko a už jel volným prostorem.

,,Si na řadě mladá dámo." Ukázal mi postarší pán na sedátko a já se zhluboka nadechla. Přišla jsem k němu, sedla si a znovu se nadechla.

,,Pro příště Jemie." Usmála jsem se a odrazila se. ˇ