11.

902 52 5
                                    


  .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
  .
.
.

Otevřela jsem oči a vyděla černotu.

V tom se kolem mě mihla nějaká bílá siuleta a ja se po ní otočila.

Nic.

Další siuleta ale tentokrát po mé levé straně.

Nic.

,,Jemie ?"

V celém prostoru se ozvalo moje jméno, byl to hrubý mužský hlas.

,,Kde to jsem!" Křikla jsem až jsem slyšela svou vlastní ozvěnu.

,,Jsi ve své hlavě Jemie." Ozvalo se a já couvla protože se předemnou oběvil bílý stín.

Bílí stín...

Ducha?

Nevěřícně jsem hleděla na siuletu mého milovaného vlcího kamaráda.

,,Duchu?" Hlesla jsem.

,,No?" Ozvalo se a mě se zatajil dech.

,,Jaktože s tebou mluvím?"

,,Protože tohle všechno se odehráva v tvé hlavě, urcitě se chceš zeptat zda je li to skutečné a má odpověd zní... Je to skutecné zda přijmeš že to skutečné je." Řekl a já trochu nakrčila obočí.

,,Co měl znamenat ten křik? A to celé. Proč tu vlastně jsem." Otočila jsem se kolem své osy a kolem byla jen černota.

,,Ten křik? To bylo jedno gesto z tvích schopností." Vydechl.

,,Schopností? Co jsem zač? " Zeptala jsem se ho.

,,To se dozvíš." Řekl a otočil se. Pomalu začal odcházet a kdyz hsem se za ním chtěla rozejít. Nemohla jsem.

,,Duchu! Počkej! Kam jdeš?" Křikla jsem po něm a on v pomalé chúzi pokračoval.

,,Už se musíš probudit Jemie." Řekl ale v tom se zastavil.

,,A ještě něco." Řekl a hlavou se podíval na mě.

,,Nezapomeň, že všechno, má svůj důvod...."

.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.

Budoucnost ~ Newt ~ Labyrint 2 Kde žijí příběhy. Začni objevovat