Budoucnost ~ Newt ~ Labyrint 2

13.

Všichni jsme seděli u malého ohně a v tichosti přemýšleli. Všichni mi vysvětlili jak se teda věci mají.

Teď jsme na cestě k záchraně. Musíme se dostat do hor. Je to ještě tak dva dny cesty. Minho říkal že už se s nami trmáci tři dny...

Jsme v nějakých písečných dunách a kolem je jenom sem tam pár kovových trámů a tak...

Tereza mi řekla o tom křiku co jsem předvedla tenkrát v budově. Prý to bylo divné a nikdo nechapal jak jsem to udělala ale když jsem byla v bezvědomí tak se dohodli že mě nebudou zbytečně vyslíchat.

.................         druhý den       ................... 

Sledovala jsem Thomase jak si nervózně balí věci a myslela jestli za ním mám jít nebo ne.

Když tak přemýšlím... Naposled jsem se a ním bavila na place. A chybí mi, přijde mi že jsme si teď strašně cizí...

Bez dalšího přemýšlení jsem vstala ze země a šla k němu dál odvšech ostatních.

,,Thomasi ?" S intonací jsem si v puse trochu pohrála a usmála se. On se na mě podíval a vstal z podřepu.

,,Jemie?" Trošku se zasmál a já cítila strašné nutkáni ho obejmout. Na nic jsem teda nečekala a doslova se mu zabořila do hrudi.

Thomas byl trochu zmatený ale po chvíli mi obětí obětoval.

,,Strašně si mi chyběl Thomasi." Špitla jsem do jeho hrudě a on nabral na síle  stisku.

,,Ty mě taky."

Stáli jsme tam tak asi další minutu a potom si začali povídat. Když v tom se ozval hlasitý výstřel.

S Thomasem jsme trhli pohledem k ostatním a mě na těle naskočila husí kůže.

,,Thomasii ! Thomasii!" Začal řvát Newt a Tereza. My se na sebe podívali a už věděli že je zle. Rychle jsme se rozběhli za ostatními.

,,Co se děje!" Vydechl Thomas když jsme přiběhli a uviděli jak Newt s Pánvičkou sedí na Winstonovi a snaží se ho držet.

,,Prostě vzal kvéro a chtěl se odstřelit !" Vyhrkl Newt a v tom začal Winston bolestně řvát.

,,Proč si to chtěl udělat?" Zeptal se šokovaně Thomas a hned si k němu klekl. Já s Terezou jsme stály a vnímalily celou situaci.

,,Thomasi, já se nechci stát jedním z nich !! Semnou za záchranou nedojdete ! Nechtemě to udělat ! Prosím!" Začal brečet Winston a všichni jenom opařeně koukali.

,,Thomasi prosim." Vydechl a pořád s ním udržoval oční kontakt.

V tom Thomas povolil stisk jeho ruky a natáhl se pro zbraň, chvíli na ní koukal a já si všimla že má slzy v očích.

,,Je mi to líto." Dostal ze sebe, položil zbraň Winstonovi na hruď a rychle odešel za obří kus sutiny.

Newt šokovaně koukal na zbraň a když se nadechoval že něco řekne .

,,Bude to pro mě osvobození Newte..." Řekl Winston a oboum stekla slza. Já jsem si svou musela taky utřít. 

,,Běžte přežít." Usmál se Winston a Newt se zasmál.

,,Měj se brácho." Poplácal Winstona a s brekem odešel.

,,Měj se." Vydechla jsem a než jsem se stačila otočit tak mě zastavil jeho hlas.

,,Odpusť mi jak jsem se k tobě choval Jemie..."

,,Odpouštím."

Šla jsem rychle za Newtem který byl opřený a jednu ze sutin a po obličeji mu tekly slzy. Bez myšlenek jsem ho objala a začala hladit po zádech.

Přece jsem Winstona neznala tak jako Newt. Newt s ním kamarádil několik let. Musí to brát těžce.

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..  .. .. .. .. .. .. .. ..