Budoucnost ~ Newt ~ Labyrint 2

20.

Otevřela jsem oči a sledovala východ slunce přes staré okno v našem pokoji.
Cítila jsem příjemné teplo pod peřinou.
Cítila jsem se konečně jako normální člověk.

Otočila jsem se a hned spatřila spícího Newta vedle mě. Byl tak strašně roztomilý...Vzpomněla jsem si na naši včerejší sprchu a musela se začervenat.

Sledovala jsem jak spokojeně oddechuje a začala ho hladit prstem po tváři.
Kéžby to takhle mohlo zůstat už na furt.

Začal pomalu otevírat víčka a já se usmála, on se hned na mě usmál a přitáhl si mě do obětí.

,,Musíme vstávat, snad už je tady Thomas." Řekla jsem a on si jenom povzdechl.

,,Pojď, musíme." Začala jsem vstávat a on si povzdechl ještě víc.

Postavila jsem se k jedné skříňce a otevřela šuplik, možná tady najdu nějaké použitelné oblečení. Začala jsem hledat když v tom mě Newt zezadu obajl.
Začla jsem se smát.

On mě začal líbat na krku a své ruce měl na mých bocích.
Já jen spokojeně oddychovala.

Přitiskla jsem svůj zadek o jeho roztok a on hned zareagoval.

Zatlačil mi na zadá a tak já jsem se opřela o skříň, hlavu jsem měla opřenou a prsty zarývala do starého dřeva.

On si klekl a sjížděl polibky od zad až dolů.

Bože prosím skříňko vydrž.

Po chvíli se zvedl, otočil si mě čelem k sobě a a začal mě líbat.
Zase jsem obtočila nohy kolem něj, on mě zvedl a došel semnou k posteli na kterou mě položil.

......

Ruku v ruce jsme vyšli z pokoje a šli do hlavní místnosti kde už seděl Thomas s Minhem.
Já se rychle rozběhla Thomase obejmout.

,,Bála jsem se." Zašeptala jsem a on mi objetí obětoval ještě víc.

,,Kde jsou ostatní?" Zeptal se Newt a kousl si do chleba který ležel na talíři na stole.

,,Ještě spi." Zasmál se Minho a začali jsme si povídat.

.

Když jsme už byli všichni připravení mohli jsme jít dál. Kam to vlastně jdeme ? To sami nevíme.
Jediný podle koho se řídíme je starý snědší chlápek.