17.

769 41 4
                                    



Seskočila jsem ze sedátka a zhluboka dýchala, hned mě Newt silně objal.

,,No vidíš!! Já ti říkal že to zvládneš!" Zasmál se a já ještě pořád vstřebávala ten zážitek.
Hned po chvíli přijel i Jorge.

Všichni jsme se na něj podívali když v tom se ozvala obrovská rána až jsem znovu objala Newta. Všichni jsme se podívali za záda Jorgeho a naskytl se nám pohled na hořící celou budovu.

,,Počkat!" Ozvala se zděšeně Teresa a všichni jsme na ni upřeli pohledy. Sakra. Zastavilo se mi srdce.

,,Kde je Thomas a Brenda!" Řekli jsme skoro všichni naráz a byli trochu zmatení.
Ne. Nemohli umřít ne to ne. Thomas je chytrý, určitě něco vymysleli.

,,Pokračujeme." Řekl George a my na něj nechápavě koukali.

,,Cože?" Vyjel po něm Minho a on se otočil.

,,Moje dcera ví co má dělat. A pokud je s ní i ten váš kamarád, měli bychom si pospíšit abychom na tom místě byli dřív."
Zarazilo mě že to bere s takovým klidem v duši.
Co když nestihli utéct ? A teď potřebuji pomoct ?

Podívala jsem se na hořící budovu v dálce když jsem ucítila Newtovu ruku na mé tváři, podívala jsem se na něj.

,,Neboj se, jsou v pořádku. A uvidíš že tam beztak budou dřív než my." Zasmál se a já s ním.
Koukali jsme si do oči a byla jsem to tentokrát já která spojila naše rty. Bylo to jako odproštění od celého světa. Jen já a Newt. Žádný labyrint, žádný zlosyn, žádná pohroma světa. Jen já a on.

,,Jezisi půjdete nebo máme počkat než si to tu rozdate." Začal se smát Minho a my s Newtem do našich polibků taky. Chytl mě teda za ruku a už jsme běželi za ostatními.

Budoucnost ~ Newt ~ Labyrint 2 Kde žijí příběhy. Začni objevovat