18

809 38 2
                                    


Procházeli jsme malým, zaprášeným pískem, městečkem. Než jsme sem došli, trvalo nám to asi hodinu.
Nejdřív jsme šli suchým lesem, poté pouští až jsme nakonec konečně narazili na cestu co města.

Těšila jsem se tady ale víc. Myslela jsem si že po dlouhé době uvidím normální civilní lidi... Mýlila jsem se. Lidi tady byli zvláštní.

Městem páchl strach a smrt. A i přes to, mi prošlo jakoby to místním nevadilo. A nebo s tím byli smíření ?

Procházeli jsme dál městem přičemž nás místní  zaujatě sledovali. Dělilo mě to.
Až jsme došli k takovému baráku ze kterého si linula hudba.
Já nevěřila vlastním uším.. Hudba.

Newt se na mě usmál a stiskl mi ruku. Čekali jsme až Jorge něco vyřeší s místním který hlídal u vstupu do místností.

Docela by mě zajímalo co tady budeme dělat... a jestli tady přijde ten Thomas s Brendou.

Než jsme se nadáli, táhl nás ten místní do jiných dveří než od kud se linula hlasitá hudba. Asi velká párty.
Vyšli jsme po dřevěných schodech a zastavili se v chodbě.

,,Takže.. Tam naprosti jsou dveře do naší zasedací místnosti. A jinak máme tři pokoje po dvou. Takže předpokládám že ty s tím blonďákem," ukázal na mě a Newta ,,a Teresa s tím šikmookým." Řekl a my jsme se zasmáli teda až na Minha který nás vraždil pohledem,

,,Thomas s Brendou by měli přijít zítra ráno." Dodal a už někam odcházel.
Zajímalo by mě odkud to tak dobře ví..
i když.. za chvíli se stejně bude stmivat takže přes noc sem asi nepůjdou.

S Newtem jsme se teda odebrali do malého pokoje který měl uprostřed jenom jednu velkou postel a jednu skříň, která nám je stejně k ničemu. Čeho jsem si ale všimla tak druhé místnosti v pokoji a tím je koupelna se sprchou... konečně.

Budoucnost ~ Newt ~ Labyrint 2 Kde žijí příběhy. Začni objevovat