100 bodů

Po druhé čtvrtině byla bodová remíza.

Třicet a třicet bodů. I když jsem si myslela, že náš tým je dobrý, očividně nestačil. A to jsme začínali fakt dobře.
Podle toho co tvrdil Adrien jsem si jeho hru představovala trochu lepší, však byl na stejné úrovni jako Wayhem. Promiň mi to Wayi. Kapky potu mi na lavičce tekly jako oceánske vlny. Ale dalo se to přežít, ještě jsem byla schopna v kuse hrát další dvě čtvrtiny. Všichni se na lavičce spoléhali na Mila a jeho tajemný popsaný papír. „Jak to s tebou vypadá?" tmavě hnědé, až přímo začernělé oči se koukali na spoceného Adriena. Všichni jeho pohled zopakovali a Adrien se najednou stal středem pozornosti na střídací lavičce. „Dejte mi ještě tak polovinu téhle čtvrtiny." nekomplexně se podíval kolem sebe, ocucal otvor lahve a hluboce se napil. Stále koukal před sebe, vypadal zamýšleně, až jsem se ho bála. On by neexistoval den, kdy se ho nebojím. „Fajn..." sekl Milo se cvaknutím jeho propisky „sehrajeme sestavu Tikk." tuhle sestavu si pamatuji, nehledě na to, že má hezké jméno. Bohužel jsem ji nezkoušela. Na tréninku, kde jsme si měli poprvé učit nějakou sestavu, jsem zase dělala vy víte co... Běhala kolečka. Celou dobu moje oči ji musely sledovat při běhu a pachutí oběda v krku. Ale pamatuji si ji, neměl by být problém si udělat premiéru v praxi. Milo si odtrhl papír navíc, na kterej začal uříceně čmárat. Sestava Tikk spočívala hlavně v útoku a byla hodne o štěstí, prej jeji úspěšnost je přes sedmdesát procent, kdykoliv by se pokazila, obrana by byla v čudu. Naštěstí to byl silný útok, který zvládne i Ivan. Dva útočníci vždycky byli na čáře pod košem, díky tomu se mohla odpoutat pozornost jejich obránců co nejdál od střílící desky. Další tři se sestavili do pravoúhleho trojúhelníku, jeden na zaohnutou třetí čáru a další dva na boční autové čáry, tak vždycky pod košem vznikl prostor díky nepozornosti protihráčů. Důležité je dostat míč Marcovi, který se svými kouzli dokáže vyhnout devíti z deseti protihráčů. Ten kdo má míč na třetí obloukové čáře tzv. Trojka, udělá falši, na které je prosím pěkně expert Kim a jeho házecí energie. Po falši přihrát na jakoukoli boční čáru, ale musí se dávat pozor na auty,pak by se celá sestava mohla pokazit. Přihrávek se hodí nejméně tři pro větší únavu protihráčů a až budou zmatení, bum! Přihrávka padne Kimovi zpět na trojce, odkud dá koš. Pokazit se to může všude, poznají, že se jedná o falši a už nic nezabere. Sestava je dobrá, ale bude fungovat?
Adrien na lavičce zafuněl a jak démon sledoval jeden a ten samý bod, bůh věděl co se mu honilo hlavou, ba ne, ani bůh to nevěděl.
Setřela jsem si ustaraně další regenerující plod z čela a flašku ledové vody jsem si na něj položila, ať ho schladim. „Marinette, ty vyběhneš po míči jako první, pokud budeš dostatečně volná, Kim ti přihraje." řekl Milo. Lehce jsem na něj kývla, přece jen se s ním často nevybavuji a žádná lepší kombinace slov mě nenapadla. Vysloužila jsem si ironický obličej...hm tak nic. Milo sklonil hlavu a jeho menší prezentace skončila. Usmál se neutrálně na zbytek týmu. Jak dospělé. Zvukem se ozvala píšťala, a tak započala druhá čtvrtina.

Naše hlavní sestavou začínal doskok Adriena, který naštěstí vyhrál a míč padl Kimovi do dlaní. Ten na ni nečekal a společně s námi se rozběhl směrem k jejich koši. Koutkem oka se mihl Marc. Kim mu stačil hodit dříve než snědý obránce k němu přiběhl. Já už stala na autove čáře a snažila se co nejvíce se uvolňovat. Jak řekl Milo, musím vyběhnout po míči. Nevím jestli to čekali i ostatní nebo ne,ale překvapení bylo, když se proti Maroci rozeběhli tři obránci. Že by si o nás taky něco zjišťovali? Přes tu půlku tělocvičny jsem dokázala postřehnout jeho zmenčené zorničky, rašily se a zbystřili jako mladá syčící černá kočka. Marc si přehodil do první druhé ruky. Ohnul záda a koleny se posadil skoro do dřepu. Jeho tělo se naklonilo společně s lehkým driblingem v ruce. Vyběhl proti prvnímu obránci. Přehodil si dozadu aniž by jeho póza se jakkoliv jinak změnila. Byl pevný jak skála. Takový nebyl ani na tréninku. Najednou míč proletěl mezi nohama obránce a on ho oběhl, když do rukou míč opět chytil. Hráče ve fialovém dresu a vytřeštěnýn obličejem nechal za sebou. Proti ostatním proklouzl jak ještěrka. Viděla jsem v něm tolik zvířat a každé vypadalo stejně nekrotně. Najednou se dostal pod koš. Měl by šanci vyhodit, jenže všichni jsme si byli vědomi jeho příšerné mušky.
Kim ho naštěstí zachránil a už získal od Marca míč. Prosvištěl na trojku jako vítr. A už to bylo, všichni jsme stáli tam kde jsme měli. Sestava Tikk. Narychlo jsem sledovala obličeje ostatních, ty tak moc napjaté, děsivé a duchem nepřítomné tváře, které ze školy neznám. Tomuhle říkám mix adrenalinu a vášně. Moje levá noha se naklonila na stranu, očekávala jsem že obránce udělá to samé. A tak se mi objevil prostor na pravo. Nečekala jsem na zázrak a prostě vyběhla pod koš. Jakmile viděl mě vybíhat vyskočil do vzduchu a...
Nehodil, byla to falše, všichni z protějšího týmu nabrali v obličeji na vážnosti. I na tu setinu co jsem viděla skákat Kima bylo jasné že by to nedal, protože jeho obránce byl větší než on sám a lehce by nabrali vedení. Milo možná není takový blbec jestli tohle vymyslel. Kim mi přihrál ošemetnou přihrávku. Kdyby místo mě stal někdo jiný už by střílel, jenže já ne. Ucítila jsem zabrnění v nohách, někdo byl za mnou. Takže jediný co mi zbývalo bylo- Hlavu jsem prudce otočila na levo. Adrien. Přihrávka ho praštila do dlani. Ten neváhal, povedlo se mu se trochu vykroutit ze sevření obránci a přihrál na úplně druhou stranu Ninovi. Lehce si zadribloval, už jen z pohledu na to mě rozbolela hlava. Nino musí teď strelit zpět na Kima který už zvládne vyhodit. Natáhl se a míč vystřelil z ruky proti dresu s číslem jedna. Ale Kim přihrávku nezískal. Do prdele. Postava ve fialovem se lehce oblízla a slizky usmál. Od Adriena je to aspoň trochu sexy,teď se mi ovšem udělalo blivno. No a je to. Všechno se posralo, teď když získali míč budou nezastavitelni. Sestava se pokazila, kvůli mě. Kdybych ho hlídala a nezabránil by ten zmetek- jehož jméno nevím ,ale už od pohledu vypadá jako feťák- přihrávce od Nina, bylo by to v kapse. Všem se objevil na tváři kamenný výraz, šel vidět i na lavičce. Jen Adrien vycenil zuby, přísahala bych že jsem slyšela jeho zavrčení. Nemohu to takhle nechat, prohrajeme a jede se domů, žádný můj sen prostě nic. Zbyla by jen velká černá díra a táta,byl by zklamaný. Fajn, teď nebo nikdy. Nohy se mi drásaly vpřed. Cítila jsem každý sval v nich, jak utíkají tryskově k míči. Natáhla jsem bez jakékoli emoce ve tváři. Culík se mi uvolnil natolik, až mi prameny vlasů lechtaly obličej a krk. Ještě kousek. Moje prsty a poté dlaň ucítila naráz, bolelo to ale něco se stalo. Počkat... Musela jsem si to nachvilo seřídit v hlavě.
Když se povedlo tomu slizkému týpkovi získat míč, vyběhl vpřed jako by to udělal každý. Já jsem zareagovala a než stihl vystřelit přihrávku na svého hráče jsem tam vlítla. A stejně jako on předtím jsem tu jejich přihrávku chytila. Najednou měl tvář plnou nechápavosti. „Jak je kurva možný, že to chytila!!" vykřikl. Nemohla jsem nic říct a mé ruce se zahnali ke Kimovi,který již byl připravený. Chytil odemne míč a s lechkosti nasládlou zuřivosti a úsměvem ve tváři dal koš za tři body.
Všem z druhého týmu zbělel obličej. Moje nohy, tohohle byly schopné, když se spolčili s myslí a dlaněmi. Při pohledu na ně jsem se otočila k Adrienovi. Usmíval se, spokojeně se usmíval. Najednou mi to došlo.
Došlo mi všechno co mi doteď nedocházelo. Jakmile jsem to zjistila Adrien po zbytku zápasu byl jako vyměněný. Byl neskutečný, jako úplně z jiného světa a jeho styl basketballu... Najednou se zapískalo a byl konec hry s výsledkem čtyřicet dva a devadesát jedna. Vyhráli jsme, na plné čáře jen díky jedné sestavě. Milo, za to mohl on...byl monstrum, stejně jako Adrien.
Adrien byl monstrum, který stvořil dalšího nezastavitelnhéo basketballového hráče...M-Ě.

A-ahoj?! Haha na tohle si musím ještě zvyknout 😂
Ne dělám si srandu :D Asi si říkáte kde jsem celou tu dobu byla a proč nevycházely kapitoly... Řeknu to jasně, nechtělo se mi. Přešla mě nálada a nechuť. Zachvili to bude rok co tuhle knížku budu psát 😂 achjo. No nevadí, víte co mobil si tenhle rok beru na tábor. Takže budu se pokoušet něco napsat tam 😂👍

Je zvláštní, že skoro po dvou měsících nic nedělání jsem si tuhle kapitolu užila? 😁 Možná, je to dobré znamení, ale já se znám a nic už raději slibovat nebudu. Takže já a všichni musí doufati, že další část bude brzy. 😏 Každopádně užívejte si prázdnin, protože beztak zase utečou jako voda. Zatím papa ❤️