100 bodů

Tohle bylo zatím to nejhorší co se za celý rok stalo.

Vlastně ani nevím jestli nastane něco horšího. Tohle je úplně to nejhorší co se mně samotné v životě stalo. Nejen že ten kluk zbil mého přítele, který nás oba podezíral že jsme spolu něco měli, ale my jsme spolu doopravdy něco měli. Ano i ta zasrana úžasná pusa něco znamenala. Tohle se Luka nikdy nesmí dozvědět. Zůstane to jako takové menší tajemství mezi mnou Adrienem a dalšími několik tisíci lidmi. Sakra! Tohle dopadne hodně blbě. Bojím se ve škole ukázat, bojím se pohledů všech. Ale čeho se bojím nejvíc je Adrien, nemá sebemenší náznaky mi cokoliv udělat.. A z toho mám právě že strach. Zase mě bude lákat, zase budu chtít se s ním bavit. Určitě se bude omlouvat jak ho znám, určitě bude chtít být semnou, ale já se na něj snažím zapomenout. On mi s tím měl pomoc a moc se mu to teda nedaří.
Nepatrně jsem procházela uprostřed chodníku směr dveře od školy. Přišlo mi že na mě každý kouká, jakobych uvízla v té noční můře kde na vás čučí jen oční bulvy. Nevím jestli doopravdy na mě někdo koukal ale ten pocit byl nesnesitelný.
Proklouzla jsem na chodbu a snažila na sebe neházet pozornost. Koukat pod sebe a jít krátkými ale rychlými kroky. Naštěstí jsem skončila konečně u své skříňky.
Možná jsem až moc paranoidní. Panebože, jsem jako Luka. Mám strach z něčeho co se ani neděje. I když Luka měl strach že se začnu bavit s Adrienem, že mu podlehnu. Jenže, on měl pravdu, podlehla jsem, políbila jsem ho, byla jsem s ním v jedné místnosti, sami. Jsem vážně tak strašná? Dokážu vůbec plnit sliby? Achjo, mám z toho všeho špatný pocit. Už od začátku roku mi přijde že se všechno bortí. Jako kdybyste dlouhých šestnáct let stavěli domeček z karet a teď by to všechno spadlo do poloviny. Hluboce jsem se nadechla a s tím že půjdu opět jako stín do třídy. Najednou se několik lidí shromáždilo v hale. Nevěděla jsem co se děje do té doby dokud se v televizi rozezněla znělka jako s televizních novin. Opět se na obrazovce ukázala Alya v sáčku a vedle ní usměvavý Nino. „Zdravíme střední Miraculous u ranních školních novin. Povíme si co zajímavého se dělo za posledních pár dní a co nastane." Začala vyprávět Alya. Místo toho Nino si rovnal svoji složku papíru. Beztak všechny byly čisté bílé a nepopsané, jen Nino chtěl vypadat až moc vážně. Nejdříve povídali o nějakým kroužku keramiky, který udělal dobročinnou akci na charitu. Prostě pro mě nic moc zajímavého. Dále povídali o soutěžích které se budou dít, nějaké atletické a taky se zmínili o halloweenu. Což jsem nedávala zrovna v té části pozor. Opět totiž ke mně přibruslila ta růžovatá drsnáčka ve velikosti hrachu. Jo, Alix. Otráveně jsem protočila panenky a opět se s nechutí koukla na obrazovku. „To je zatím v-" chtěla říct Alya ale místo toho ji Nino přerušil.
„Ještě vám chceme ukázat jednu novinku co se stala." Usměvavý Nino pronikavě koukl do kamery. Proč mi přišlo že kouká na mě? Divný. Alya vypadala zmateněji než obvykle. Zřejmě neví co má dělat, asi si na ni Nino něco přichystal bez ní. Už vidím jak vypnou vysílání a Nino od ní dostanu bídu. Přišlo mi že najednou je tu kolem mě více lidí než na začátku. Bylo to až moc znepokojující. „Náš slavný Adrien Agrest byl o víkendu na basketbalovém zápase. Což by nebylo nic zvláštního." Uchechtl se Nino. Vedle něho byla totálně zmatená Alya. „Co to děláš?" Potichu řekla, ovšem chlapec vedle ní ji ignoroval. Je mi nějak jedno jak se cítí Alya nebo co pak za tohle udělá Ninovi. Spíš po mě proběhl mráz po zádech když Nino dal do jedné věty Adriena a zápas. Nervózně jsem se kousla do jazyka a doufala. „Víte, Adrien Agrest nebyl na stadione sám. Měl totiž dívčí společnost. A hele co se dělo když se oba dva ocitli na Kisscam." dořekl a na obrazovce jsem se objevila ja a Adrien. Cítila jsem jak se mi naježily chlupy. Jak jsem se začala potit a bylo mi najednou hrozně vedro. Uviděla jsem náš polibek. Na vlastní oči. Opět jsem to ucítila. Ticho, jak jsem chtěla mít jen jeho pro sebe. Proč tohle necítím s Lukou? Proč jsem v tu dobu chtěla mít Adriena jen pro sebe. Kolem mě se začalo šťebetad a já opět ucítila ty pohledy, ale teď byly pravé. „To teda znamená že tu máme nový románek. Co nám k tomu poví Adrien a Marinette Du-"
„Tak jo to by stačilo." Řekla po dlouhé době něco Alya v obrazovce a televize se vypnula. Teď na mě dolehla úplná úzkost, pohledy, nenávistné pohledy druhých. A všechno co tuhle chvíli co tohle všechno dodělalo byly ty zelené jedovaté oči které mě sledovali.
„Jak se opovažuješ mi tohle udělat!" Přišla do davu velice známá královna Chloe Burgeoys. Všichni na chvíli stočili pohledy na ni. Přišla k Adrienovi který se nehnul a stal jako skála. Chloe se napřáhla a vrazila mu celkem dobrou výchovnou facku. O když nevím kdo tady ze všech potřebuje vychování. Adrien sebou mírně cukl, prsty se letmo dotkl své rudé tváři. Přišlo mi že cítím tu bolest za něj. „Jdeme holky! " Křikla Chloe a najednou se u ní objevily ty tři další nány. Jedna horší než druhá a přísahala bych že předtím u ní nebyly. Chloe s její družicí odešli z haly stejně jako celý dav se rozplynul. Najednou jsem tam opět stala já a Adrien. Samy, po tomhle všem co se teď dělo. Čekala jsem že se omluví nebo tak něco, jenže ne. „Bolí tě to?" zeptala jsme se ho jakoby byl na smrtelné posteli. Adrien se opět dotkl své tváří na které se výrazně Červenala dívčí ruka. „To je v pohodě." řekl s mírným úsměvem. Nemohla jsem si svůj úsměv odpustit. Na chvíli bylo ticho. Čekala jsem že se mi konečně omluví, že za vše může on ale nic...Prostě nic. „Mrzí mě to s Chloe." Řekla jsme a pomlkla rty do úzké čáry. „Neřeš to, ona stejně pak bude zoufalá a bude mě na kolenou prosit ať se k ní vrátím." mávl nad tím vším rukou a já se mu ani nedivím. Spíš mě teď zajímala ohledně Chloe jedna věc. „A vrátíš se k ní?" kousla jsem se do rtu a vyčkávala odpověď. Adrien si jen hluboce oddychl. „Nevím, asi jo, jak jinak chci mít dobrou reputaci." protočila jsem oči v sloup. „No jasně, já zapomněla že o to tady jde." koukla jsem se očima mimo, hlavně ať se neutopím v jeho očích. „Počkat, ty snad chceš abych si vybral tebe?" začal se smát. Oči mi vytřištěli a já okamžitě začala říkat opak. „Panebože ne! " Odfrkla jsem znechuceně. Adrien se škodolibě usmal jak to umí jen on. „Vážně? Že to tak vypadá." usmíval se.
Rozhodila jsem rukama kolem sebe. „Jenže já miluji Luku!"
„Ale podle toho co se teď mezi námi stalo tak on tě asi v lásce mít nebude Mari."
Měl snad Adrien pravdu? Co když mě teď Luka nemiluje. A jestli ne,tak aspoň vím kdo za to může. „Ale já za to nemůžu to ty! Kdybyses alespoň omluvil! Ale ty ne! Já jsem tady ten nejlepší! Já jsem bohatý Adrien Agreste já si můžu líbat koho chci!"
Adrien se rozesmál ještě víc. Přijde mu tady snad něco vtipného! Achjo byla jsem totálně rozčílená. „Jsi roztomilá když jsi naštvaná. Mimochodem já? A omluvit se ti? Můj ty bože a zaco? To ty jsi se měla hlídat. To ty jsi mě nemusela líbat. To ty jsi mě mohla ignorovat. Možná že nejsem úplný andílek Mari. Ale kdybych tě neměl rád tak tě nikam nezvu. Tak bych tě nepolíbil na tom debilním zápase. Vysvětli mi co se ti teda pořád nelíbí a proč máš pořád tendenci nadávat jen mě? Řekni mi to Marinette prosím." hlavou se mi mísily všelijaké myšlenky. A moje hlava a ústa už to nevydržela. Chtělo to jít ven říct vše co mám v hlavě a na co právě teď myslím. Doslova jsem vybuchla a řekla to narovinu. „Protože se chci zbavit pocitu že tě možná miluju!" vykřikla jsem do prázdné chodby. Uslyšel to jen Adrien. Jakmile ozvěna z chodeb ustoupila nastalo ticho, jen zmatený Adrien a já. Nezvládla jsem to a musela se okamžitě někam sednout. Bez jakéhokoliv pohledu na toho blonďáka jsem si sedla na první schod do druhého patra. Měla obličej v dlaních a přemýšlela. Vlastně ani nevím o čem. O všem? O tom co se semnou děje. Co vlastně chci. „Myslíš to vážně? Před chvílí jsi řekla, že miluješ Luku" Řekl po dlouhém tichu když se posadil vedle mě. Zvedla jsme konečně hlavu a nechala si překonat myšlenky. „Já vím. Jenže já sama jsem zmatená s tím co chci. Stále tě mám v hlavě, stále musím na všechno co se od začátku školy mezi námi děje myslet. Nechápu proč. Měl jsi mi s tím pomoc, a upřímně, moc se ti to nedaří."
Adrien trošku usměvavé vycenil zuby. „No, to máš pravdu." Řekl a rukama si prohrábl zlatavé vlasy. Jakoby mu je stvořili bohové z paprsků slunce. Achjo, přesně o tomhle mluvím, stále ho mám plnou hlavu a sere mě to. „A po tom polibku to není o moc lepší." Řekla jsem potichu.
Bylo chvíli ticho než opět řekl chladně do prostoru. „Promiň mi to. Vím že ne vždy jsem milý. Ale s tebou se cítím jinak. Svůj. Můžu si s někým povídat o tom jaký jsem. Možná že někdo, ten druhý Adrien ve mně chce abys myslela jen na něj. Možná kvůli tomu jsem tě nenechal na pokoji. Možná že to nebylo kvůli tomu abych se bál že budeš v mém týmu. Možná se mi prostě...jen líbíš a já si to prostě nechci uvědomit." myslel to Adrien vážně? Tu omluvu, to že se mu líbím taky. A líbí se on vlastně mně? Když na něj stále musím myslet když chci aby jeho rty byly na těch mích? Miluju vůbec Luku? To bylo otázek. Nevěděla jsem co mám teď dělat. Rozhodně nejsem připravena na to něco víc mít s Adrienem. Toho tlaku je na mě nějak moc. Najednou jsem ucítila jak mě obklopily velké paže. Adrien mě obejmul. Objímal mě pevně a láskyplně jakoby se chtěl vyplakat na rameno a vědět že je vše dobré. I když moje hlava, srdce a vlastně celé tělo je naprosto zmatené neodolala jsem jeho dokonalému objetí.

Skoro po týdnu u další kapitoly 😌 no ahoj 😂🙏🏻 snad si užíváte prodloužený víkend, tak ho aspoň zpříjemním s novou kapitolou (to že je pár minut po půl desáté nebudeme řešit :D) Teď už zřejmě všichni na škole ví Marinettino a Adrienovo tajemství. Snad jste zvědaví jak na to bude reagovat Alya 😂 A taková vtipná věc co se mi za týden stala. Projíždím si tik tok a najednou na mě dvakrát za sebou vyjedou videa z Kisscam. Hmm náhoda? Možná 🤔😂 no nic zatím se mějte a užijte si kapitolu 🥴