100 bodů

Jo, jsem asi hodně zoufalá.

Ale vážně, nechápu co to dělám. Říkala jsem si že sem nepůjdu a teď tu stojím před velkým stadionem v davu a vyhlížím svého hrozného společníka. Uraženě jsem stala mezi davem a mračila se na celý svět. Vlastně ani nechápu jak se mu podařilo mě sem dostat. Ale když už tady jsem tak co mám dělat. Ohlédla jsem se kolem a spatřila černou limuzínu kterou většina lidí obdivovala. Adrien si potrpí na dramatické příchody, takže mi bylo jasné jaká "celebrita". Vyjde z auta. Adrien vystoupil z černé výrazné limuzíny, několik lidí se na něj ohlédlo. Jak já nenávidím ty jeho příchody, vždy si přijde jak největší král, ale já ho mám za trapáka. A i když tohle všechno mi vadí pořád na něj nedokážu myslet, jak v dobrém tak špatném. Sice nechápu jak mi může pomoci ho dostat hlavy tím že s ním strávím den, ale uvidím co ten pošuk má v plánu. „Limuzínou? Vážně? Co to bude příště, vrtulník?" Otráveně jsem na něj řekla. Úplně první věta kterou jsem odpověděla. Žádný ahoj nebo čau prostě jsem mu hnedka začala nadávat, achjo jak já to miluji haha. Adrien se mile pousmál, sarkasmus  z něho přímo svítil. „Můžu přijet i na drakovi pokud budu chtít." Zasmál se a já skřížila ruce na prsou. „Ty jsi vážně rozmazlenej."
„Už to tak bude. Mimochodem taky tě moc rád vidím." Usmál se a cvrnkl mě do nosu. Fuj to bylo nechutný, ale zároveň totálně roztomilé, jenže moje roztání citů jsme si nechala pouze pro sebe. „Já tebe ne, vysvětli mi, jak mi tohle pomůže dostat tebe z mé hlavy." Nechápavě jsem si ho prohlédla. Adrien mě chytl paží kolem krku a kráčel si to semnou k hlavním dveřím stadionu. Nejen že jsem na něho byla příliš malá, ale hlavně jsme vypadali nejvíc komicky a každý si nás nechápavým pohledem prohlížel. „Jednoduše Marinette. Prostě jen dělej jakobych tady nebyl. Ignoruj mě." Říkal to s naprostým klidem, jakoby to byla hračka. Hm, jenže on se nikdy nesnažil o to co já. „No jasně, že mě to nenapadlo dříve." Usmála jsem se a protočila oči v sloup. Je naivní až po uši. „Neboj budeš si myslet že tady nejsem."
Tak na to jsem zvědavá jak to udělá. Uchechtla jsem se a stále v hlavě mu nemohla uvěřit.

„Dvakrát kečup a hořčice." odpověděl Adrien na pana za stánkem s hot dogy. Prej, že nebudu o něm ani vědět. Už mi stihl koupit hot dog, kolu a nechat si vybrat místo kde chci sedět. Ale hlavně ignoruji že ano. To se dobře řekne když máš někoho vteřiňákem přilepeným v hlavě. Hlavně když ta osoba je u vás na každém kroku. Přijde mi že je jako můj ocásek, jako součást mě, achjo jsem totálně marná. Opět jsme si sedli na sedačky a vyčkávali na zapas. „Těšíš se? Je to tvůj první zápas že? " Usměvavě řekl a pak si kousl do parku s rohlikem. „Prej nebudeš o mně ani vědět. Celou dobu na mě čumíš a bavíš se semnou jako s nejlepší kamarádkou."  zaraženě jsem mu pověděla. Adrien se opět usmál, nevím proč ale jedna moje půlka ten úsměv miluje a druhá nenávidí. „Ale no tak Mari. Přece nebudeš celou dobu zticha. Neber mě jako nikoho ze školy, neber mě jako Adriena Agresta. Ber mě jako Adriena, obyčejnýho kamaráda s kterým si šla kouknout na zápas."  uraženě se otočil do předu a sledoval jak vše každou chvíli začne. Nikdy jsem předtím nebyla na žádným zápase. Nevím proč ale přišlo mi to úžasné. Lidé se smáli, bavili se, měli na sobě různé dresy barvách jejich oblíbeného týmu. Namalované obličeje a vlaječky, nebo řechtačky na fandění, trvala jen chvilka než jsem si stihla tuhle skvělou atmošku zamilovat.
Začátek byl skvělý, sice jsem nevěděla jakýmu týmu fandím, ale podle toho co Adrien vykřikoval to bude basketbalový tým Akuma. Bylo mi to celkem jedno kdo vyhraje, ale přišla jsem si to sem užít. A je mi jedno jestli vedle mě sedí, Adrien, prezident nebo bezdomovec.

„Joooo!" zakřičel vedle mě hlasitě Adrien za pomoci polovinu stadionu. Další půlka smutně zasténala. Tým kterému fandil Adrien dal koš na šestce kvůli faulu. Já jsem jen potichu zatleskala a usměvavě koukla na vykřičeného Adriena. Ten magor řve jak na porodním sále. Směle jsem se usmála. V rozhlase po celé obří hale se rozezněl mužský hlas který ohlásil že bude pětiminutová přestávka. Na obří obrazovce nad hřištěm se objevovaly reklamy. Uběhly tak dvě na nějaké kondecionéry, než jsem spatřila diváky. Na televizi se objevily tribuny kde seděli fanoušci a všichni napínavě sledovali co se bude dít. V pravém horním rohu se objevil napis Kisscam. Došlo mi co to je. Viděla jsem to na internetu. Na některých stadionech provozují tyhle kamery, najedou na diváky a náhodně vyberou dva lidi kteří budou přesně zaměřený. Musí si dát pusu. Přišlo mi to roztomilé, a teď to vidím na vlastní oči. Najelo to na jeden pár, který se objevil uprostřed dění. Všichni začali křičet a jásat. Až si blondýnka s brunetem nakonec políbily. Přišlo mi to hrozně roztomilý a když celý stadion začal tleskat tak jsem se taky přidala. „Prosím tě vždyť je to úplná kravina. " protočil otráveně očima. „Ale no tak vždyť je to roztomilý." dala jsem mu lehce do ramene jako malou poslušnou lekci. Adrien mě ignoroval a napil se koly. Dále jsem sledovala obří obrazovku, diváci se jen hemžili a mávali do kamer. Najednou se kamera zase přibližovala až skončila zase na nějakém páru. Seděl tam větší blonďák s delšíma vlasama, které se jako kouzlem třpytily. Vedle něho menší dívka s tmavými vlasy nad ramena- tak počkat. Zmateně jsem zvedla ruku a už mi bylo vše jasné když dívka na obrazovce ji zvedla taktéž. To jsem já s Adrienem. I když jsem říkala že je to roztomilé a kisscam je vážně úžasná věc která se provozuje, tohle neudělám. Nemohu, a nechci... Teda aspoň doufám, protože od chvíle když jsem ho poznala v té tělocvičně jsou mi jeho rty blíže k srdci a tak nějak jsem zvědavá jak líbá. Jenže nejsem shopná to udělat. Podívala jsem se na Adriena v ten moment kdy jeho zmatený úsměv spatřil mě. Viděla jsem opět jeho zelené oči plně křišťálů a smaragdů, jak mě sleduji a chtějí mě jen pohltit. Jeho dokonalé oči pohledly dolů a já se koukla na jeho sladký ret. Lákalo mě to, lákalo mě jak asi chutná, jaký je když je u mě co nejblíže. Adrien mi chytl tvář do jeho hladkých prstů. Zavřel oči a nechal spojit naše rty. Přestala jsem myslet na cokoliv kolem mě. Kde to jsem, kdo jsem, co tady dělám. Jediný co jsem věděla a chtěla vědět byl on. Nechal prohloubit polibek tak dokonale jak neuměl ani Luka. V ten moment jsem na Luku úplně zapomněla. V podstatě jsem zapomněla na všechno co se netýkalo Adriena . Neslyšela jsem ani hluk jásajících lidí na stadionu, nebo hudbu v reprácích která zněla už několik minut. Slyšela jsem jen jeho tep, teplý, klidný tep který ladil s tím mým. Najednou ustoupil a naše rty se rozpojily. Vše začalo dávat smysl, vše se vracelo do reality. Uviděla jsem jeho usměvavý obličej, uslyšela jsem jekot lidí a já si vzpomněla na Luku. Kdo vlastně jsem. Oči mi tikaly kolem a já neměla tušení co mám dělat. Usmát se, políbit ho znova na dokonale rty? Nezbylo mi nic jiného než utéct. Což umím taky nejlépe. Zvedla jsem se ze židle a co nejrychleji proletlá na shody a běžela pryč z celé haly. Uvědomila jsem si co jsem provedla... Nevěřila bych že to nikdy udělám,ale já zradila Luku. Jediného kluka na světě kterého miluji, nebo je tu snad ještě jeden?

Takže zdravím po týdnu znova u další kapitoly a dneska speciální 🥰 předem se omlouvám za menší zásek, přišlo mi že jsem toho měla poslední týden nějak hodně hmm... Každopádně k dnešní kapitole 🤤 možná už se kisscam nedělá, nebo je to totální kravina ale jednou jsem to viděla na internetu a přišlo mi to jako úžasný nápad to sem dát a spojit s prvním Adrienette polibkem. Prostě jsem si to nemohla nenechat odpustit 😂🙈 snad se vám dnešní kapitola s velkým Adrienette líbila a zatím ahoj a snad to nebude zase za týden ups 🥴