100 bodů

Konečně uběhlo poslední kolečko.

Myslela jsem si, že to dneska nevydržím. Chápu, že se musíme pořádně rozhejbat, trénink je důležitý, nehledě na to, že za měsíc nás čeká jeden zápas ze sezóny. Nevím jestli se těším nebo mám strach. K tomu jediný kdo tady netrénuje je Adrien. Sere mě to. Hodně. Je taky součástí týmu, a rozhodně není nejlepší. Takhle nebude ani dobrej, když netrénuje. Jenže já mu to říkala už tolikrát a to poleno tupý neposlouchá.
Naštěstí už byl konec, po hodině a půl. Šla jsem se napít, až v té flašce ke konci nezůstalo vůbec nic. Utáhla jsem si culík, popadla už prázdnou flašku a zmizela okamžitě do šaten.
Stále jsem přemýšlela o včerejšku. Alya půjde na ples s Ninem a já zůstanu doma, hezky v teple. Vždy jsem si dělala úžasné kostými, nechci se předvádět, ale navrhování a šití mi celkem jde. Minulý rok jsme se dohodli s Alyou že půjdeme za něco stejného. Byli jsme zombie tenistky. Já s tím nepřišla, to Alya. Byla bych asi spíše něco originálnějšího? Nevím. Tohle období ze mě vždy udělá fakt traumatika. V šatně jsem se okamžitě převlýkla. Chtěla jsem už domů, sice jsem vypadala jak pes, který právě vyplaval z řeky, ale už jsem nic nechtěla řešit. Popadla jsem batoh a nazula boty. Nemyslela jsem si, že jakmile vyjdu ven bude tam někdo stát. „Ahoj." hbitě jsem se za ním otočila a kopla onu osobu do toho intimního místa. V tuhle dobu už bylo celkem šero a člověk nevidí už ani na dva metry. Muž okamžitě zasténal, ovšem mi to bylo povědomé. „Tak jsi blbá?" Řekl s napjatým hlasem a držící se za svůj dolejšek. „Ježíš Adriene promiň. Jsi v té tmě až moc strašidelnej, myslela jsem si že jsi nějakej úchyl." Adrien hluboce vzdychl, aby se mu ulevilo, myslím, že to asi moc nepomohlo. Pořád byl skrčenej jak králík. „Vypadám snad jak nějakej úchylák?" jo, někdy „No to ne, jen jsem se lekla."
Pochvilce se teda jakžtakž uklidnil a dřív než něco stačil říct jsem na něj vyjela. „Proč vůbec na mě zase číháš, víš že to nesnáším." Na Adriena svítilo pouze světlo ze šaten a z budovy. Nešlo úplně rozpoznat co dělá, ale mně bylo jasné, že otráveně protočil očima. „Hm, ale nečekal jsem, že schytám něco takového. Víš jak to bolí?"
Vyčítal. „No jasně, aspoň už vím, že mě neznásilníš." Uchechtla jsem se.
„ Hm, moc vtipné. Čekal jsem tady na tebe, protože jsem se chtěl na něco zeptat."
Zeptat? Na co by se chtěl pan primadona zeptat? Skřížila jsem ruce na prsou a očekávala jeho odpověď. Adrien si vzdychl. „Ty... Jdeš s někým na ten halloween?"
„Ne, nejdu tam vůbec." Adrien se zarazil. Ale na chvíli jsem cítila jeho úsměv, nešel moc vidět, ale byl tam. „Sama? Proč?"
„Vždy jsme tam šli s Alyou, ale ta půjde s Ninem." Adrien se najednou rozesmál. Co tomu pošukovi zase bylo? „Alya a Nino? No tak to snad ne, ono to vyšlo? " co jako mělo vyjít? Adrien snad věděl o Ninovi a co chce říct Alye? Tohle vše mi přijde hrozně zvláštní. „Co mělo vyjít? " Adrien se nachvilku zarazil a pak vse popřel. „Ale nic. Víš chtěl jsem se tě zeptat, jestli teda na ten ples nakonec nepůjdeš semnou?" Adrien chce abych s ním šla na ples. Adrien Agreste, primadona, kterého z celého srdce nesnáším ale taky nějakým způsobem miluji. Kluk, který mi hroutil celý život od začátku školního roku. On semnou teď chce jít na halloweenský ples. No to je konec tohle. „S tebou?" Zeptala jsem se, jestli jsem náhodou neslyšela blbě. „Jo, přijel bych pro tebe limuzínou, sehnal nám od mého táty nějaké surové kostými. Bude to fajn a jestli chceš, můžeme pak jít koledovat. Miluji koledu!" Já nekoleduji už od osmé třídy, ale jestli je z toho Adrien tak unešený, tak to pro něj udělám. Jen se musím něčeho ujistit. „A nebude to divný? Že tam půjdeme jen takhle my dva?"
„Ale my nejdeme jako pár, jen jako kamarádi." Jo, jako kamarádi. Tohle znám z hollywoodských filmu, kamarádi je hodně velký pojem. Buď skončíte jako nepřátele, nebo si navzájem vezmete panenství. I když se mi to nelíbilo, přesto nějak moje tělo tam chtělo, chtělo si to užít s ním. Ani já sama jsem nechápala proč jsem s tím souhlasila.
Adrien byl tak hodný, že mě odvezl domů. „Tak dělej, mám tady jednu navíc." Podával mi přilbu, když si nasedl na motorku. Neměla jsem z toho moc dobrý pocit. Na motorce jsem nikdy předtím nebyla, co když spadnu. „Hele, to je dobrý, já asi půjdu pěšky." chtěla jsem se otočit ale on mě chytl za ruku a přitáhl k sobě. „Tak to ani náhodou. Nepůjdeš v noci domů sama." očividně jsem neměla na výběr. S nechutí jsem si teda za něj sedla. Nevěděla jsem co mám dělat, jen tak sedět a doufat že nesletím dolů? Adrien nastartoval motorku. Bylo to až moc hlasité a jediný co jsem viděla byla jeho velká záda. „Chytni se mě kolem břicha." Řekl a já se teda natáhla a objala ho. Byl silný a já se ho doopravdy dotykala. Krásně vonel, jako růže, nevěděla jsem jak to dělá. Byl takový něžný. Nevím proč jsem tohle cítila. Projíždělcelou Paříži až ke mně domů a já se nějakým způsobem cítila v bezpečí.

Zdravím 👀 dnešní kapitolka není po týdnu ale po pár dní. Tohle se mi psalo celkem dobře a už se strašně těším na další 🤤😂 doufám že si užíváte podzimní prázdniny, i když není jak, aspoň u nás na tenhle týden zrušily online hodiny 😂 doufám že se vám dnešní kapitolka líbila a i ta menší nehoda co se stala Adrienovi😂 na to jsem celkem pyšná 😎 no nic, mějte se a zatím ahoj 💞