Victoria & Dimitri

29

,,Myslím,že vím kdo to byl."

•••

,,Mně se to nezdá, vážně myslíš, že to byl on?"

,,Nemůžu si být stoprocentně jistá Em, jen mám takové tušení."

Byly jsme v kuchyni, zatímco kluci něco dělali v obýváku.

,,Proč by to dělal?" nechápala Emily.

,,Závist." pokrčila jsem rameny ,,Vím, že Dimitriho nesnáší a má na něj vztek, ale nemyslím si, že by byl zlý."

Em se na mě udiveně podívala.

,,Zastáváš se ho?" zeptala se nevěřícně.

,,V určité míře... Ano. Hele buďme k sobě upřímní, Dimitri není svatý. To co udělal mi přijde jako banalita."

,,Banalita? Vždyť mu propíchal gumy od auta, jak tohle můžeš říct?"

,,No právě... Mohl udělat mnohem horší věci. Ani nevím proč se o tom ještě bavíme, vždyť nevíme jistě jestli to byl on." utnula jsem to aby byl klid.

,,Jestli to byl kdo?" zeptal se Dimitri.

S Em jsme se podívaly na oba chlapy, jak postávají u dveří a urychleně jsme řekly ,,Nikdo."

Kluci se na nás podezřele zadívali.

,,O čem jste se bavily?"

,,O ničem důležitým."

,,Tak....Co budeme dělat?" Zeptala se Em, aby změnila téma.

•••

Vzbudil mě v noci praskavý zvuk z venčí, jak kdyby někdo lámal klacky.

Vymanila jsem se z náručí mého chlapa a přešla k oknu. Marně jsem se snažila v té tmě něco vidět, tak jsem aspoň trochu pootevřela okno, jelikož bylo strašné dusno.

Šla jsem dolů do kuchyně, se napít vody. Když jsem scházela schody, po nohách a stehnech mi přeběhl mráz následně prošel celým mým tělem a zachvátil mě strach.

Dveře od chaty byly otevřené, všichni spali nahoře a já jsem byla tady dole sama.

V obývacím pokoji jsem uslyšela kroky.

Potichu jsem došla k rámu dveří a porozhlédla se.

Přepadl mě šok.

U krbu stala vysoká, mohutná, mužská postava.

Ztratila jsem hlasivky. Strachy jsem nedokázala popadnout dech, než jsem se odvážila prolomit to hrozivé ticho.

,, Tady bys neměl být."

Dotyčný se uchechtl a pamalu se otočil. Rázem ze mě opadl strach.

,, Ty?!"

,, Přesně tak já. V celé své neodolatelné kráse, jak vidíš."

,, Co tady sakra děláš?"

,, Věř mi, že bych ti to moc rád pověděl, ale takové věci by tak půvabná slečna slyšet neměla."

Mrkl na mě.

On na mě vážně mrkl? To si ze mě dělá snad srandu?

,, Je skoro 4 ráno tak neblbni a přejdi k věci Nicku!"

,, Tiše nebo vzbudíš šípkovou Růženku." Narážel na Dimitriho.

Přešel ke mně blíž. Byli jsme od sebe sotva tři kroky.

,, Měl bys jít, opravdu tady nechci žádné problémy, ať už máte s Dimitrim mezi sebou cokoliv, jakoukoliv nevraživost, tak tě mile žádám odejdi, prosím."

,, Omlouvám se."

To mě překvapilo a to hodně.

,, Cože?!"

,, Omlouvám se... Myslel jsem, že tu bude Dimitri sám, opravdu jsem nevěděl, že tady bude ženské osazenstvo. Musíš vědět, že bych ženě nedokázal nikdy nijak ublížit ani jsem tě nechtěl vystrašit. Promiň mi to."

Stálá jsem tam jak opařená, neschopna slova.

,, Já teď půjdu, ale nemysli si, že z toho Dimitri vyvázl. Za to, že ještě pořád dýchá může poděkovat tobě."

Otočil se zády ke mně a šel ke dveřím.

Stále neschopna slov jsem se zmohla na jen...

,, Co to má znamenat? Máš snad zásady?"

,, Ano, narozdíl od někoho s kým sdílíš postel, čas a komu důvěřuješ, tak ano. Já zásady mám, takže dovol mi ti dát malou radu... Jsi mladá chápu, že máš na očích růžové brýle, ale buď opatrná, neznič si život kvůli němu. On ti za to nestojí."

Z bundy vytáhl kousek papíru a propisku, a něco tam začal psát.

Dal mi do ruky papírek se slovy.

,, Kdybys kdykoliv něco potřebovala, můžeš se na mě obrátit."

Naprosto šokovaná jsem se zmohla říct.

,, Proč?"

,, Protože, pokud budeš s ním, v jeho blízkosti, tak tě nic dobrého nečeká. Budeš potřebovat záchranný bod a ten pro tebe budu já."

Usmál se na mě než odešel a nechal mě tam úplně zmatenou, neschopnou žádného rozumného slova.