Victoria & Dimitri

5

Těsně před odchodem jsem slyšela jeho hlas, který říká,,Tak večer zlatíčko."

,,Co si mám na sebe sakra vzít??" ptám se sama sebe. Za půl hodiny tu má být a já pořád nevím co na sebe. Mám si vzít šaty nebo jít normálně v jeanách?? Já nevím!!! Proč se vůbec zajímám o to co si mám vzít?  Vždyť je mi Dimitri ukradenej!! Ale co si to tu namlouvám kdyby mi byl ukradenej tak s ním ani nikam nejdu a na mobil se vykašlu. Tak rozhodla jsem se, vezmu si tmavé smaragdově zelené šaty na ramínkách, které začínají kousek před dekoltem a končí těsně nad koleny, do toho černé lodičky,  černé psaníčko, do kterého dám klíče a peněženku. Ještě na sebe dám parfém a vyjdu ven. Rozhodla jsem se na něj počkat venku, aby nemusel zvonit.

Viděla jsem černé přijíždějící auto značky mercedes, které zastavilo těsně u mě. Vystoupil z něj Dimitri, přešel ke mně a otevřel mi dveře od spolujezdce,,Gentleman??" zeptala jsem se ho,,Vždycky." odpověděl a celou mě sjel pohledem, rychle jsem zapadla na místo spolujezdce. Zavřel dveře, obešel auto a posadil se na své místo,,Na to, že jsem ti ukradenej jsi se docela vyfikla." popichoval mě,,Věř mi, že to není kvůli tobě, možná potkám nějakého kluka a chci před ním vypadat holt dobře." nedala jsem se a v duchu jsem se za tu malou lež omluvila. Všimla jsem si jak po mé odpovědi pevněji stiskl volant.,,Zlatíčko, tam kde jedeme nepotkáš nikoho jiného, než mě." a vyjel. Jeli jsme přibližně hodinu, než jsme se dostali k lesu, zachvátila mě panika, přece jen jsem tu s klukem, kterého ani neznám, v lese a v nočních hodinách. Všiml si mého pohledu a zasmál se,,Neboj, nehodlám tě znásilnit a pak zabít.",,Takže mě chceš nejdřív zabít a potom znásilnit?",,Nekrofílií netrpím.",,Tahle odpověď mě zrovna moc neuklidnila." zastavili jsme a vystoupili z auta. Přešel ke kufru, ze kterého vytáhl dvě deky, koš s jídlem a pitím.

Došli jsme na mýtinu, kde zářil na obloze měsíc, byla to nádhera, mělo to své kouzlo. Roztáhli jsme největší deku, kterou jsme položili na trávu, sedli jsme si a jídlo s pitím jsme následně položili vedle nás. Sedla jsem si naproti Dimitrimu abych mu viděla do očí.,,Tak a teď zlatíčko bys mi mohla říct tvůj odhad na mě." řekl a hleděl mi hluboko do očí,,Jsi arogantní, tvrdohlavý a bezcitný, ale to všechno má svůj důvod že? Stalo se ti něco zlého, něco co v tobě zanechalo temnotu, zlost a bolest. Povíš mi co se ti stalo?" upřímně, tuším co se mu stálo a jestli tuším správně tak je to jen na něm, jestli mi to řekne.,,Snad někdy jindy." odpověděl mi.,,Kolik ti je?" zeptala jsem se ho a on s úsměvem na tváří odpověděl,,20 a tobě?",,17.",,Na to, že ti je 17 si nějaká chytrá.",, Ne, jsem jen všímavá.",,To taky.".,,Zapomněl jsem ti poděkovat.",,Za co??",,Za to jak si mě ošetřila, takže děkuji.",, Páni ty umíš děkovat??" zasmála jsem se,,Líbí se mi tvůj smích." opomenul mojí otázku a já se po jeho slovech přestala smát.