Victoria & Dimitri

2

Přešel ke mě blíž, tak blízko až jsme dýchali stejný vzduch, hleděl mi hluboko do očí a já v nich viděla......

.....bolest a temnotu, no a vztek, který jsem zavinila já. Hledí na mě vražedným pohledem, ze kterého mám husinu, ale nesmím na sobě dát znát strach, který v téhle chvíli mám. I když z něj šel strach, tak mě přitahoval. Stáli jsme tam, hleděli na sebe a jeho pohled mě pohlcoval, už jsem neviděla ani vztek v jeho očích jako by to už pominulo. Prostě jsme tam jen stáli, vzájemně si hleděli do očí jako bysme z nich chtěli vyčíst všechno úplně všechno, nejtemnější tajemství, strasti. Bylo mi to příjemné, jako bych nevnímala nikoho jiného, jen jeho, jeho pohled, slyšela jeho dech a cítila ho na své tváři.

Na jednou u mě stála Sarah strčila mě na židli, na které jsem před tou srážkou seděla. Omluvila se za mě tomu krásnému kreténovi a šla nám objednat pití. Nebudu lhát v duchu jsem ji nadávala za to, že vyrušila tak krásnou chvilku. Ten krásný kretén se posadil k té pětici kluků, posadil se tak aby mi byl pohledem naproti a nespustil ze mě oči a ani já z něho. Když už si Sarah sedla k našemu stolu,  vrhla na mě s Izzy nechápavý pohled a zeptala se,,Co to sakra mělo znamenat?? ",,Co asi, ten kretén si myslí, že je bůhvíco a ještě mi nadává???!!! Si myslí, že jsem jedna z děvek, které šuká a nechá si to líbit??!!!  Tak to těžko!!" odpověděla jsem jí, ale tak nahlas, že to slyšel i on a jeho kamarádičci. Sarah a Izzy radši sklonily pohled ke stolu a na nic se už nevyptávaly. Když k nám přišla servírka jménem Emily a donesla nám naše jídlo, tak jsme se na ni usmáli a slušně poděkovali. Mezitím co jsem jedla svojí pizzu, která byla vážně dobrá, jsem cítila na sobě pohled, jeho pohled. Nedala jsem na sobě nic znát a pokračovala s jedením svého jídla.

Bylo něco po půlnoci, když jsme dojedly poté zaplatily následně už se chystaly jít domů. Pár kroků před tím než jsme chtěly vyjít z té "restaurace" mi to nedalo, musela jsem se za sebe ohlédnout, kvůli němu, chtěla jsem ho ještě vidět, než odejdu. Díval se na mě jakoby ani nechtěl abych odešla, ale něco mi říkalo, že ho uvidím znova.

Když jsem doprovodila Sarah a Izzy domů, měla jsem namířeno ke mě domů, šla jsem pěšky, protože žádný autobus nejezdil v těchto hodinách. Nevadilo mi to, za půl hodiny budu doma, takže v pohodě. Noo bylo by to v pohodě kdybych nepotkala jeho. Tušila jsem že ho potkám, ale ne až tak brzo a navíc ne celého zakrváceného, potlučeného jak sedí na lavičce s cigaretou v puse. Musela jsem projít kolem něj i když jsem nechtěla, ale jediná možnost jak se dostat domů nebyla. Když jsem prošla kolem něj doufala jsem že si mě nijak nevšimne, nooo asi těžko když jediní, kdo tu byli jsme on a já.,,To budeš dělat, že mě ani neznáš?" v tu chvíli jsem se otočila na něj,,Víš na malou chvíli jsem přemýšlela o tom jít za tebou a zeptat se jestli jsi na tom líp nebo hůř, než ti, se kterýma jsi se rval, ale pak mi došlo, že jsi kretén, který mi nadával, tak jsem se rozhodla si tě nevšímat.",,Zlatíčko, vyhrál jsem a taky vždycky vyhraju, to si pamatuj." poslední slova zašeptal a usmál se na mě jeho upřímným úsměvem, který byl nádherný mohla bych se na něj dívat věčnost.,,Nejsi trochu egoistický??" zeptala jsem se, ale to už mi na rtech taky pohrával úsměv,,Zlatíčko, jsem realista" tomu jsem se musela uchechtnout. Když vstal s úmyslem jít ke mně blíž, zarazila jsem se, viděla jsem jak mu tekla krev z pod trička. Rychle jsem k němu přešla vyhrnula mu triko a božeee, měl jednu bodnou ránu na levým boku,,Ty kreténe, honem jdeme do nemocnice!!!" vzala jsem ho za ruku a táhla ho směrem do nemocnice, vytrhl se mi,,Nikam nejdu!!" dívám se na něj jak na blázna,,Jseš kurva normální??? Můžeš vykrvácet!!",,Na to, že jsem ti úplně jedno jsi nějak vystrašená." použil na mě má slova co jsem mu řekla v "restauraci" a měl pravdu, vážně jsem měla strach že se mu něco stane, kretén blbej.,,Dělej, jdeme do nemocnice!!" ignorovala jsem to co řekl, protože jsem ani nevěděla co říct.,,Nikam nejdu!!" už mě začíná štvát,,Proč!!!?",, Nemám rád nemocnice prostě proto!!" na to jsem neměla co říct, sama jsem to moc dobře znala, proto jsem se naučila všechno ze zdravotnictví co se dalo použít doma, dokonce i zašít ránu umím. Vzala jsem ho za ruku a táhla ho na druhou stranu, směrem od nemocnice,,Tak pojď!!",,Kde!?",,Neptej se a pojď!!!".

Přišli jsme ke mně domů, zavedla jsem ho do kuchyně,,Zůstaň tu!" ani jsem nepočkala na jeho odezvu, šla jsem do svého pokoje a vytáhla všechny potřebné věci co použiji. Šla jsem zpátky do kuchyně,,Sundej si tričko!!" přikázala jsem mu,, Woow kotě, jdeš na to nějak zhurta." hodila jsem po něj vražednej pohled, nic neřekl a opravdu si sundal tričko přešla jsem blíž k němu,,Co chceš.... ",, Nemluv!!!" ani jsem ho nenechala doříct větu. Vyčistila jsem okolí rány, vydezinfikovala jsem všechny věci, které použiji, vzala jsem si rukavice a podívala se na něj s otázkou v očích, nepatrně kývl. Začala jsem mu šít ránu ani necekl, ale muselo ho to hodně bolet. Když jsem se šitím rány skončila tak jsem mu na ni dala ještě náplast, vyhodila jsem jsem jehlu, rukavice a všechno ostatní co jsem použila. Teď jsem se vyrhla na ošetření jeho obličeje, neměl tam moc tržných ránek, spíše jen modřiny, všimla sem si jak se na mě dívá s údivem v očích. Když jsem byla hotová i s tímhle, šla jsem do koupelny umýt si ruce. Když jsem se vrátila za ním, stál pořád na stejným místě a také pořád bez trička. To byl teda výhled, jeho břicho obkreslovaly břišáky a na levým prsu měl tetování, je tak nádherný. Přešla jsem ke dřezu, abych si napustila vodu do sklenky, protože má žízeň. Jenže mi skřížil cestu on, přirazil mě k lince, uvěznil mě svýma rukama, takže jsem se neměla kde hnout, a nahnul se ke mě. Byl jen pár centimetrů od mé tváře, když..........