Victoria & Dimitri

17

Nezvládla jsem to. Vypla jsem mobil, zachumlala se do peřin a snažila jsem se usnout. Nešlo to. Výčitky se mi pořád proháněly hlavou.

,,Crrrr, Crrrr, Crrrr!!!!!!!". Probudil mě zvonek. Podívala jsem se na hodiny ve svém pokoji, které ukazovaly čtvrt na dvě odpoledne. Vůbec se nedivím, že jsem spala doteď, povedlo se mi usnout ve čtyři hodiny ráno takže tak... Zvonek nepřetržitě zvonil, ale já jsem odmítala vstát ze své postele. Neměla jsem žádný důvod otevřít, protože všichni kdo by se měli dostat do bytu mají klíče. Zvonek pořád zvonil a k tomu se přidalo zběsilé klepání no spíše bušení na dveře. Neochotně jsem vstala s úmyslem otevřít dveře a zabít toho, kdo za nima stál. Šla jsem po schodech dolů, mamka už dávno byla v práci, Lilly si ničeho nevšímala a spala. Šla jsem ke dveřím a otevřela je.

Než jsem stihla cokoli říct, byla jsem přiražena ke zdi,,Proč mě ignoruješ??". Jeho tvář byla blízko té mé. Dívala jsem se do jeho krásných bouřkově modrých očí, ve kterých se značily obavy a taky trochu vztek.,,Já tě neignoruju.",,Nelži mi!". Jednou rukou mě držel za bok a druhou mě hladil po tváři, opřel si čelo o to mé,,Co se stalo?" zeptal se a jeho hlas už byl i klidnější,,Nic." nehodla jsem mu říct co se děje, vůbec.,,Opouštíš mě??" jeho hlas se chvěl, má strach z toho co mu odpovím,,Cože??! Ne!  Proč si to myslíš??"

Ano, byla jsem mimo, ale Dimitri za to nemohl. Jakože ano mohl, ale i nemohl, chápete ne??  Prostě mi bylo špatně ze sebe ne z něj, on za to nemohl, chápete ne?? Zavinila jsem si to sama. Nechtěla jsem ho opustit jen jsem chtěla trochu času abych se z toho "otřepala", nic víc.

,,Já nevím!" frustrovaně si vjel rukama do vlasů a odtáhl se ode mě,,Ignoruješ mě. Neodepisuješ mi a ani mi nezvedáš mobil.",,Dimitri..." přešla jsem k němu a chytla ho za ruce,,Mám vypnutý mobil. Neopouštím tě, tak klid...". Nevěřícně se na mě podíval. Přitáhla jsem si ho za triko a políbila jsem ho tak, aby ty pochybnosti vypustil z hlavy.

,,Dimitri...." vzdychnu po té co vsaje moji kůži na krku a jemně kousne. Ležíme v posteli, u mě v pokoji a užíváme si přítomnosti jeden druhého.,,Co jít dnes do kina??" kouknu na něj a vidím jeho prosebný kukuč,,Jo to bychom mohli." usměju se a líbnu ho na tvář.,,Víš když se nad tím zamyslím, tak to bude naše první rande." uchechtnu se a posadím se obkročmo na něj. Zamračí se,,To jak jsme jeli na tu mýtinu nebylo rande??",,Ne! To bylo vydírání!!" zasměju se,,Zlato, přiznej to. Kvůli mobilu si se mnou nejela. Jela si jen kvůli mně. Koneckonců viděl jsem jak se na mě díváš. Vždyť si mě malém znásilnila pohledem!". Koukám na něj, bradu mám až někde na zemi a pomalu vstřebávám jeho slova. Když mi to všechno dojde, silně ho bouchnu do hrudi,,To není pravda!",,Ale je!",,Ne není!",,Je!",,Není!",,Je!",,Nen..." nestihnu to ani doříct a on mě povalí pod sebe a začne mě líbat.

,,Tori!! Jsem doma!!" oba dva ztuhneme když zaslechneme mámin hlas z dola.,,Sakra!" zakleju a Dimitri se snaží nerozesmát. Tak jemu to přijde vtipný!!? Hodím po něm vražedný pohled, ale to mu přijde ještě víc vtipný, tak si radši schová obličej do polštáře.