Victoria & Dimitri

13

,,Zlato, už bychom měli jít.",,Kam??" Dimitri mě zezadu pevně objal, hlavu si položil na mé rameno a svou rukou jel po mém břiše níž,,Tak nejdřív se půjdeme najíst a potom bychom mohli......" zastavila jsem ho když jeho ruka zajela až moc níž,,Jsme na veřejnosti..... A co to mělo být ráno?Že na mě počkáš a nebudeš na mě spěchat, přitom od doby cos to řekl uběhlo jen pár hodin.".

Místo odpovědi mě začal líbat na krku,,Nejsi nějaký rozpálený??" zeptala jsem se se smíchem,,Za to můžeš ty a teď už pojď, vážně mám hlad.".

Dorazili jsme do nějaké restaurace, která vypadala na můj vkus až moc nóbl. Usadili jsme se a prohlíželi si jídelní lístky, když jsem viděla ty ceny, tak mě hlad velmi rychle přešel. Dimitri se na mě s úsměvem podíval a zeptal se,,Co si dáš?",,Vodu." odpověděla jsem jednoduše,,Neblbni." a na to jsem mu už neměla co říct, protože přišel číšník,,Co si dáte??"zeptal se Dimitriho,,Médium steak a hranolky." číšník si všechno zapsal a obrátil se na mě,,A pro vás slečno??" dřív než jsem stihla odpovědět to za mě udělal Dimitri,,Ona si dá kuřecí, přírodní řízek s americkými brambory." číšník si všechno zapsal a odešel. Hodila jsem po Dimitrim nevěřícný pohled,,Zbláznil si se??! Vždyť to jídlo stojí víc než já i ta voda co tu mají je předražená." jen se usmál,,Můžu si to dovolit a už nechci ohledně toho nic slyšet." poslechla jsem ho a nic uz neřekla.,,Chci se o tobě dozvědět víc." promluvil,,Vždyť už toho víš hodně.",,Jen to, že žiješ s mamkou a psem jménem Lilly, a v baráku tě nesnáší jedna stařena." posledním slovům, které řekl jsem se uchechtla.,,Fajn co chceš vědět??",,Kde máš tátu?",,Žije si svůj vlastní život, v jiném státě.",,Máš nějaké sourozence??",,Dva starší bratry.",,Co si myslela tím, že kdybych tě znal nezavadil bych o tebe ani pohledem??" zarazila jsem se a naštěstí mě od odpovědi osvobodil číšník, který nám právě nesl jídlo.

Když jsme dojedli a zaplatili, šli jsme do auta,,Kam jedeme?" zeptala jsem se,,Ke mně." odpověděl jednoduše.

Cestou jsme neprohodili ani slovo. Když jsme se dostali na místo ani jeden z nás se nehnul, panující ticho prolomil Dimitri,,Odpovíš mi??" otočila jsem se tak abych mu viděla do očí,,Na co??" doufala jsem, že pochopí, že nechci aby se v tom vrtal. Noo doufala jsem marně,,Na otázku, kterou jsem ti položil v restauraci." protahovala jsem to, nechtěla jsem mu o tom říct ale zároveň i chtěla,,Jakou otázku jsi mi položil??".,,Victorie...." očividně ho to nebavilo, jen jsem si povzdychla,,Víš, kdysi jsem byla tlustá ale byla jsem s tím v pohodě. Potom ale přišli nadávky na mou osobu, na to jak vypadám. Držela jsem se docela dlouho, prostě jsem je ignorovala ale čím víc dnů, let uběhlo tak tím víc narážek bylo a já už to nesnesla. Začala jsem schválně zvracet a byla za to ráda, protože jsem vážně zhubla a to hodně, tak hodně, že jsem s tím musela přestat, protože si lidé toho všímali a to jsem si nemohla dovolit. Dala jsem se do pořádku, snažila jsem v sobě udržet aspoň drobek jídla, když jsem to zvládala, začala jsem si zvyšovat dávky. Teď už jsem v pohodě, normálně jím a nedělá mi problém v sobě jídlo udržet. Nakonec mi došlo, že jsem udělala úplnou hovadinu, protože i když jsem zhubla, lidi pořád na mě měli narážky. Jednou tlustá navždy tlustá. Takhle to u nich fungovala, noo a furt funguje." dívala jsem se mu do očí, Dimitri jen mlčel. Po dlouhém mlčení konečně promluvil,,Věděl o tom někdo?",,Ne.",,Celé jsi to zvládla sama??"jen jsem pokrčila rameny,,Musela jsem." vehnaly se mi slzy do očí ale nedovolila jsem si je spustit. Dimitri si mě přitáhnul do polibku, velmi něžného polibku.