Victoria & Dimitri

4

Odtáhl se, obléknul si tričko a odešel. Já pořád seděla na židli, neschopná žádného slova.

,,Kde sakra je??!!" řvu přes celý byt, který právě teď prohledávám kousek po kousku. Po té co Dimitri odešel jsem si dala koupel, oblékla do pyžama a šla spát, jenže když jsem ráno vstala nemohla jsem najít mobil. Pořád ho hledám, ale pořád nic, přemýšlím jestli jsem ho měla, nebo jestli jsem ho nenechala v té "restauraci", jestli mi někde nevypadl.,,Vzdávám to!!" zakřičela jsem když mi došlo, že doma ho nenajdu. Šla jsem si obléct černé kalhoty, černé tílko na to jsem hodila černou mikinu s kapucí, do kapsy jsem dala peněženku a klíče, obula si černé tenisky a vyšla z bytu.

Procházela jsem cestou, kterou jsem šla včera, no technicky vzato dneska, domů a prohledávala každý milimetr. Nakonec jsem stála před tou "restaurací". Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř, vůbec jsem si nevšímala pohledů, které na mě padly a šla rovnou na bar k Emily,,Ahoj, prosím tě není tu nějakej ztracenej mobil??" zeptala jsem se s nadějí v očích,,Promiň, ale nic tu nebylo když jsem přišla." odpověděla mi. Najednou se ozval mně dost známý hlas,,Hledáš tohle zlatíčko??". Otočila jsem se za tím hlasem, Dimitri držel v ruce můj mobil a na tváří se mu usadil provokativní úsměv.,,No, ale musím říct, že ti to trvalo dlouho, ale vážně dlouho, čekám tu na tebe od rána." usmála jsem se na něj,,Jak se cítíš?? Že poprvé ty čekáš na holku, když to vždycky bylo naopak." když jsem to dořekla, překvapeně se na mě podíval a řekl,,Na to, že mě neznáš, víš docela dost.",,Nevím, jen odhaduju, ale vždycky správně.". Dívali jsme se na sebe oba s úsměvem na tváří, když promluvil,,Když odhaduješ a vždycky správně, jak bys odhadla mě??",,Vážně to chceš vědět??  Tady přede všemi??" to už jsem na tváří měla vážný výraz a čekala na to co odpoví.,,Chci to vědět, ale ne tady přede všemi." přibližoval se ke mně a pokračoval,,Chci to vědět, ale někde kde budeme sami." teď už byl blízko mně, svou rukou mi dal za ucho několik pramínků mých hnědých kudrnatých vlasů. Sklonil se a z upřeným pohledem do mých očí zašeptal,,Jen ty a já. ". Přestala jsem dýchat, topila jsem se v jeho očích, byla jsem v takovém tranzu, že bych mu v téhle chvíli dovolila úplně všechno. Rychle jsem se vzpamatovala a jemně ho od sebe odstrčila,,Co bych z toho měla??",,No minimálně svůj mobil.",,A maximálně??",,Mě.",,Tak to si bohatě postačím s tím minimem." chtěla jsem ho trošku poškádlit, jeho odpověď byla předem jasná,,Ještě budeš prosit." olízl si rty a usmál se, pokračoval,,Ve 21:00 budu u tebe.",, Jak mám vědět kolik bude hodin když nemám mobil." já vím chabá výmluva, ale aspoň jsem to zkusila.,,To bylo chabé, když tak na tebe zazvoním.",,Neznáš mé jméno." nevzdávala jsem se a on očividně taky ne,,Vím číslo bytu." a vítězně se na mě usmál,  na to jsem už nic neřekla a chtěla odejít. Těsně před odchodem jsem slyšela jeho hlas, který říká,,Tak večer zlatíčko."