Probuzený (bakudeku) [DOKONČENO]

5.

Po dlouhým dni jsem se konečně dobelhal do svého bytu. Proč musím být zapletený s tím nerdem zrovna já. Došel jsem k ledničce kde byl magnetem zachycený Dekuův vzkaz. Takhle, že on píše? To k němu moc nesedí, ale asi nebyl v tu chvíli moc při smyslech.

Došel jsem do ložnice a praštil sebou o postel. Nechci se dneska už ani pohnout.

Cinkl mi mobil. Do prdele už, že já se na to radši nevyseru. Pobouřeně jsem se tedy vrátil do kuchyně. Šel k lince kde jsem nechal mobil.

Hm, píše ten tupec Tadashi.

Ti co dokázali najít aspoň něco o Dekuovi jsem byl zatím já a ten půlenec, který na případů ani dělat nemusí. Ten se k nám prostě přidal z ničeho nic. Ale musím uznat, že k něčemu je. Tadashi a jeho tým jsou k hovnu, na případu jsou jen kvůli prachům.

Napsal mi, že se zítra mám dostavit do jeho kanceláře na stanici. Já ho zabiju, ale seriózně to udělám. Zítra mám mít volno, po dlouhý době a on po mě něco chce. Těžce jsem vydechl z plic. Potřebuji na vzduch, nebo něco rozbiju. Vzal jsem si krabičku cigaret a šel na balkon. Jednu jsem si zapálil a sledoval noční město.

V dálce vidím menší požár. Asi záporak. Teď když je Deku novým symbolem míru je vše zas moc vklidu. A nic pořádnýho se moc často neděje. Samozřejmě, nechci aby umírali lidi a podobně, ale když jsme byli ještě na UA, to bylo něco.

LOV, i když to většinou podělali, tak se s nima člověk nenudil. Teď se z neznámého důvodu stáhli. Pár členů je už chycených, ale Tomura, Dabi či Toga pořád ještě někde jsou. U nich si nemyslím, že mají z Dekua strach spíš něco plánují, ale teď ještě není asi správný čas. Nebo si prostě na chvíli dali voraz, taky bych tak udělal. S nima mě baví bojovat, bylo by fajn kdyby na chvilku vylezli, já bych aspoň nemusel hnít v kanclu.

Típl jsem o zábradlí třetí cigaretu a vrátil se dovnitř. Dal si něco menšího k jídlu. Rychlou sprchu a zalehl do postele.

~*~

Další den ráno jsem dojel před stanici. Došel jsem dovnitř a hledal Tadashiho kancl. Nakonec jsem ho i našel a třikrát jsem zaklepal na příslušné dveře. Chvíli se nic nedělo, pak byl slyšet rámus. "Dále." vyzval mě.

"Co chceš?" zavrčel jsem na něj a posadil se na volnou židli. "Ah, Ground zero, jsem rád, že jste dorazil mám novinu. Zjistil jsem, že se Deku nacházel u vás v bytě a poté někam volal a-" říkal nadšeně, musel jsem ho ale přerušit.

"Na to jsi ale nepřišel ty... to zjistil
půle- Todoroki. Včera odpoledne mi to přišel říct, takže si zase na nic nehraj. A to je vše co jsi mi chtěl." řekl jsem znuděně. Čekal jsem, že se zase začne vytahovat s něčím takovým. Celý zrudl rozpaky "N-ne, to není všechno..." odkašlal si a napil se ze sklenky s vodou.

"... jelikož odjel někam do Soulu. Měl by tam někde být a potřebujeme tam někoho poslat a no... radě jsem navrhl vás, a vy jakožto hrdina číslo dvě jste byl ihned odsouhlasen. Dokonce jsem slyšel, že se s Dekuem znáte od dětství. Je to pravda?" zeptal se rozjařeně. Přestal se usmívat jak debil, když spatřil můj nasraný výraz.

"Nesouhlasím, nikam nejedu. Vyberte někoho jiného." ignoroval jsem jeho otázky ohledně našeho dětství s Dekuem a šel rovnou k věci. "T-to nemůžete rada vás už schválila. Z-zítra r-ráno odjíždíte." klepal se od shora dolů

"N-nejde to už změnit, nemáme koho tam dát." řekl koktavě. Roztřesenou rukou mi podal obálku. "Tady m-máte letenku a adresu hotelu kde budete ubytován na d-dobu neurčitou. Bude vám za-zajištěno i auto." vykoktal a zaryl se víc do židle až pomalu mizel pod stolem. "Veškeré p-odrobnosti, proberte na místě."

"Můžete p-prosím už jít. M-mám ještě práci." ukázal na dveře. S odfrknutím jsem se otočil a s třísknutím opustil stanici. Jel jsem zpět domů. Budu si muset zabalit na cestu.

Parkuju a co nevidím, půlenec stojí u vchodu. Co po mě zase chce.

686 slov