Master game

6.

Po tom co jsem se viděla s Matějem a trochu jsme si popovídali, jsem toho moc nenaspala. Ještě že byl první zápas až odpoledne.

V jídelně jsem se podle svého plánování vyhla všem živím bytostem, až na tu jednu holčinu co tam byla a až před druhou se vydala na staďák.

Čekali mě docela zajímavá utkání. Už hned to první, Slovensko Rusko dopadlo dost překvapivě, když Slováci vyhráli.
Ty tady zatím docela jeli bomby, přesto jsem však doufala že i Češi už konečně večer vyhrají. Další prohrou by si totiž hodně zkomplikovali boj o čtvrtfinále.

Před zápasem jsem si sedla na tribunu abych mohla pracovat a stihla zároveň rozbruslení, důvod? Samozřejmě že Máťa a Záďa.

Avšak moc času na blbosti nebylo, přišel na řadu zápas, který byl pěkně dramatický. Šlo s až do prodloužení, které rozhodl po minutě Kubalík. Jestli my máme myslet na postup, tak to abychom pěkně zabrali teda.

Na stadionu jsem se dlouho neudržovala a co nejrychleji se vrátila na hotel,kde mě čekala menší návštěva. Vážně proč každý večer, ale úplně každý, ke mně musí někdo chodit! Vždyť každý má snad své práce dost.

„Čauky Ivuš." Vybafli na mě ze dveří od vedlejšího pokoje Braden, Cole, Owen, Jacob a nakonec Liam. Jednodušeji mladá pětička Kanaďanů.

„Fuj to jsem se lekla. Vy už jste tady? A co chcete?" Zareagovala jsem na to.

„Jsme dostali další řezbu, víš jak to dopadlo ne?" Začal Cole.

„Promiňte mi to,ale ne. Fotila jsem zápas a na vás jsem zapomněla po první třetině. Omlouvám se vám, avšak moc dobře to asi nedopadlo co?" Pousmála jsem se.

„3:1 prohra." Špitl Cole.

„Vážně? Tyjo, to naši dneska vyhráli aspoň v prodloužení. Vy se tu teda hodně trápíte, snad to není mnou."

„To určitě ne, spíš tady na tebe čekáme už deset minut jestli nechceš dojít sem k nám, trochu se dostat z tohoto blázince, je toho na nás moc." Přiznal Jacob.

„No já nevím, musím upravit fotky ze zápasu." Zamumalala jsem.

„Ivuš neodmítej nás, vezmi si věci a pojď k nám. My tě nebudeme moc rušit." Škemral Braden.

„Je znovu jedenáct večer a vy po mě chcete tohle? Neříkali jste že mi dáte pokoj? A nechybí vám náhodou už spánek?"

„To ne, my jsme zvyklí na vše. A ty nám naopak neříkej že odmítneš Kanadskou repre jako." Zvažnil Cole a copak na tohle lze říct ne? Ne to nejde. Proto jsem po pěti minutách už seděla s nimi na pokoji.

Nevím proč je to zajímalo, chtěli vědět jak se ty fotky všemožně upravují a trochu mě s tím pomohli. No i když, jedna fotka se upravovala deset minut. A proto jsem jim to chvíli před půlnocí vzala a vše si vzala do své role, abych to stihla odeslat, což se jim samozřejmě nelíbilo. Jenže já jim taky do zápasů nekecám.

Ačkoliv byli tu chvíli urážení, chtěla jsem odejít,ale to mě nenechali. Prý si semnou chtěli popovídat.

„Takže Ivuš pověz nám něco o sobě. Skoro se neznáme na to kolik spolu trávíme času." Pobídl mě Cole a já nad tím protočila očima.

„Ptáte se mě na to furt. Vždyť už toho o mě víte mnohem více než já o vás."

„A neříkala jsi že toho o nás víš dost?" Pousmál se Braden.

„Jak v čem. Tehdy jsem si moc nemyslela že by se hokejisti bavili s takovou holkou jako jsem já a vím o vás jen něco málo od kamarádky a to co jsem našla na googlu." Pokrčila jsem rameny.

„Takže nás tak dobře neznáš? To se dá lehce nahradit a my by tě mohli poznat taky o něco víc." Vypískl Liam.

„Ale já žádnou vaší bláznivou hru hrát nebudu." Začala jsem, protože jako první co mě napadlo bylo něco jako nikdy jsem, flaška a podobně.

„Nemusíme. Můžeme si normálně povídat, nebo abychom někam neodbočili daleko z cesty tak si stanovíme témata co probereme. Hotovo." Zamyslel se Owen a mě nezbylo nic jiného než jim na to přikývnout.

Vůči tomu kolik bylo hodin, moc dlouho jsme se toho plánu nedrželi a někdy po hodině zklouzli už do osobnějších věcí ve kterých už jsem toho moc neřekla.

Teoreticky v zato, mluvili od té doby jen oni a já je poslouchala. Vzpomněla jsem si u toho také na Matěje, který se chtěl chudák po zápase stavit a měla jsem mu napsat.

Úplně mi to vypadlo z hlavy a otrvavovat ho o půl druhé ráno s tím že jsem u Kanaďanů a ať přijde za námi by nebylo moc super.

Nikdy neměl rád když jsme se bavila s jinými kluky než byl on nebo Filip, maximálně to pak mohl být už jen někdo další od nás z hokeje, ale to bylo vše. I u nás ve třídě jsem se držela zpátky co se týče kamarádění s ostatními.

Nakonec jsme v tom povídání skončili u Bradena, který se rozešel před pár týdny prý se svou holkou. Jednodušeji, oni poslední půl hodinu už jen řešili vztahy a s kým co kdy měli. No to se toho člověk dozví asi víc než by chtěl.

Některé podrobnosti se kterými tam totiž začali, jsem doopravdy vědět nepotřebovala. Ještě že jim jsem o sobě nic neříkala a v poklidu si okolo půl třetí šla k sobě na pokoj stejně jako ostatní kluci. Navíc už jsme k tomu měli i domluveno kdy se uvidíme znova, což mělo být za dva dny, protože zítřek, spíše už dnešek jsem se chtěla vidět s Máťou a Fílou.

No hold jsem to taky neměla nejlehčí, spíše jsem nebyla připravená na tohle všechno co se tu dělo a netušila ani trochu co vše bude následovat.