Master game

8.

Ve středu mě čekal podle plánu první den v té aréně hned vedle hotelu. A kluci od vedle to moc dobře věděli, a proto chtěli abych se u nich ráno ještě stavila.

„Čauky Bradene, kdepak máš zbytek?" Přišla jsem na pokoj kde jsme byli spolu minule, ještě se snídaní v ruce.

„Ivuš už si tu, co to jíš?" Usmál se.

„Chleba s marmeládou tady z jídelny. Ale proč jste mě tu chtěli před tím zápasem?"

„Jen tak, ve dvanáct jdeme na první rozbruslení a pak ještě před zápasem, na který ty tam budeš. Hrajeme s Nory, musíme je porazit abychom měli šance na čtvrtfinále." Zamumlal.

„Ty už jsi tu? Tak to je fajne." Vlítl do pokoje Owen a ti zbylí tři hned za ním.

„Konečně. Tak co budeme dělat?" Snažila jsem se znova vyzjistit.

„Chci s tebou večer upravovat ty fotky!" Vykřikl Cole.

„Jo já taky. Aby jsme je měli ještě hezčí než jsou. Hned po zápase prostě přijď sem na pokoj, nic neupravuj sama." Přitakal Braden.

„Co? Dobře, ale vy moc dobře víte že to do půlnoci musí být nahraný na stránkách, takže musíme rychle."

„Tak když budeš čekat, udělej zbylé kluky, jen třeba nás pět si nechej, chápeš ne?" Navrhl Liam.

„Jo to zní dobře, udělám vám ty nejlepší fotky, teda s vaší pomocí, jinak to nepůjde." Zasmála jsem se.

„Hodně jich chceme a neboj se, nápady už máme." Mrkl po mě Jacob.

„To jsem ráda, povolím se všem vašim nápadům... chlapečci."

„Co to znamená to chlapici?" Nechápali to, řekla jsem to česky a Owenova výslovnost byla dost vtipná.

„chlapečci, to je česká zdrobnělina pro anglické boys." Objasnila jsem jim a u toho se tiše chechtala jejich výrazům.

„Aha,tak to je hezké. Takové jemné." Uznal mi Braden.

„Jojo, akorát to nevyslovím, ale když nám takto budeš říkat hned poznáme že se jedná o nás a ne někoho jiného." Usmál se Owen.

„Tak odteď jste "moji chlapečci." V překladu my boys." Usmála jsem se.

„Výborný název. Takhle na nás zařvi před zápasem a hned víme o koho půjde." Smál se Jacob. Humoru měli dost to jo, i když zároveň jsem z nich vycítila tu nervozitu a napětí co panovalo u nich v týmu. Nevyhráli doposud žádný zápas, byli považováni za ostudu celého turnaje, a přesto dělali jakoby nic.

Ještě před jejich večerním zápasem mě čekali Němci s Kazachy, kde to teda taky byla bitva, avšak já se nemohla dočkat kluků. Nevím proč, začali mě strašně moc zajímat a ačkoliv jsem si to neuvědomovala jejich společnost mi dělala radost. Mnohem větší třeba než Matěj s Filipem.

Podle očekávání si mě všimli hnedka a aby neměli následně nějaké problémy, když si jich nevšímali trenéři, zapózovali si předemnou.

A o pár minut později se rozjela bitva. Pro Kanaďany to byla už bitva o život a šlo jim to celkem dobře. Tak kdyby prohráli s Nory, tak to si rovnou mohlo zabalit kufry, jenže to se naštěstí nestalo.

I když z těch pěti nehrál Braden a krom Owena měli všichni malý ice-time. Trenéři hold nasazovali ty lepší, zkušenější. Teda krom toho prve zmiňovaného, ten byl na ledě snad nejdéle z týmu a na kontě měl dvě asistence. Mladý kouzelník.

Hned po vyhlášení jsem běžela na hotel, podle plánu jsem tam byla dříve jak kluci a stihla si upravit aspoň těch pár fotek ostatních. Jediný co bylo trochu jinak než bylo v plánu bylo, že přišli ke mně na pokoj a ne k Bradenovi, ale to bylo jedno.

„Tak kde to máš ty naše fotečky? Jsem se ti tam ukazoval pětadvacet minut,tak mě zajímá co z toho bude." Skočil zamnou na postel Owen a kluci za ním se tomu chychotali. Nevím proč, protože za deset sekund tam byli taky a my se na tý posteli mačkali jak sardinky.

„Mám vás ve speciální složce, aby jste si mohli vybrat co se vám líbí,co naopak ne a co poupravíme aby to bylo hezčí. Postupně to projedeme a co s tím budeme dělat je teoreticky jen na vás." Zamumlala jsem a ukázala jim první společnou fotku z rozbruslení.

„Jéé Liame tady vypadáš jak kozel." Vyprskl smíchy Cole hned u páté fotky, s tím že ty předchozí byli skoro totožné.

„To je krása. Tohle si dej na profilovku na nějaký seznamce. To ti nikdo neodolá." Začal se smát i Braden a tu fotku nechali v tom stavu jakém byla, jenže ta další nebyla o moc lepší. Tentokrát na ní byl zubící se Owen s doslova neodolatelným výrazem.

„Vy tyhle pohledy máte nějak v sobě. Furt máte ten svádějící výraz, ještě že jsem zvyklá." Smála jsem se tomu i já.

„Jojo, to máme v sobě už od narození." Přikvýl Owen.

„Přesně, mě už porodní setra prý říkala že mám neodolatelný pohled,kouzelné oči a jsem celkově krasavec." Pochlubil se Cole.

„To ještě nevěděla že skončíš jako hokejista, teď by ten názor změnila." Žďouchl do něj Jacob.

„To teda ne. Teď jsem neodolatelný ještě víc." Na oko se urazil. S nimi se člověk nenudil. To snad ani nešlo a po deseti minutách už nás všechny bolelo z těch našich záchvatů smíchu břicho.

Akorát jsme u toho zapomněli trochu na čas a ty fotky nahráli o půl hodiny později. Snad z toho nebudu mít průšvih, ale kdyžtak mi kluci poradili abych se vymluvila na vybitý noťas nebo problémy s technikou. Stejně kdo by koukal o půl jedné v noci na fotky.

Tohle nám však bylo jedno, všichni jsme byli v docela veselé náladě. Kluci po tom zápase a mě tím jednoduše nakazili. Po těch asi třech videích co jsem natočila a později je viděla, jsem se divila že nikdo nepřilítl co děláme za bordel, když jsme tam v jednu skákali jak postřelený a měli puštěné písničky. Taková menší párty bez alkoholu a jídla.

Bavilo mě to s nimi, možná jsme toho stále o sobě moc nevěděli, ale ten čas s "mými chlapečky" jak jsem je nazvala byl nezapomenutelný.