Master game

12.

Probudila jsem se v Matějově obětí na jeho hrudi. Nějak se nám podařilo večer usnout, ale vůbec mi to nevadilo.

Připomnělo mi to doby ze základky, jen mi teď připadal hezčí, vyspělejší. Už to nebyl takový strašák do zelí jako býval.

„Nostalgie jako prase co?" Řekl se zavřenýma očima, když jsem ho v poklidu pozorovala.

„Jo to jo." Uchychtla jsem se.

„Příště sem vtáhnu i Záďu a budeme komplet. Kolik vůbec je?" Začal.

„za dvacet minut osm. V celou máte snídani?"

„Jojo, taková škoda že tu nemůžu zůstat déle, bohužel máme trénink a na něj musím jít. To by mě poslali rovnou domů, kdyby zjistili kde jsem byl přes noc." Zabrblal.

„Ráda bych ti nabídla ať přijdeš večer, jenže to už jsem slíbila těm vedle, že jim povím proč už nehraju hokej a nakonec skončíme stejně někde na hrách." Pousmála jsem se.

„Nemají náhodou oni zápas odpoledne?"

„Jo mají, jenže téhle pětici je jedno co, kdy, kde je. Krom Owena tu moc nehrajou a strašně je baví ty moje fotky. Víš kolik už jich vyfotili za tohle mistrovství? Některé z nich už lítají na internetu s tím, že jsem je fotila já a ne oni. Měli by pak průšvih u trenéra." Objasnila jsem mu.

„To bychom měli všichni. Je to tu dost hlídané, nikdo mimo tými se nebudou moci setkávat, říkali před mistrovstvím... Já který si na pohodu chodí po celém hotelu a pak je tu slečna Ivuša, která si nejede jenom semnou a Filipem, nýbrž si našla kamarády i v Kanadě." Pronesl zamýšleně.

„Ty seš kokos, radši už mazej, aby ten průšvih doopravdy nepřišel. Kdyby jste chtěli přijít budu celý den na stadionu."

„Lepší to bude zítra. Měj se a užij si to s těmi borci od vedle." Rozloučil se semnou pro dnešek.

Už teď jsem věděla, že z tohohle mistrovství odjedu jinam než domů s tátou a určitě to bude za jedním z těchto bláznů s hokejkou v ruce. A v tuhle chvíli to dost vypadalo na Pardubice.

Narozdíl od včerejška byl první zápas až odpoledne. Moc napínavý teda nebyl, Švýcaři vévodili zápasu už od začátku a v tu chvíli mě spíše mrzelo, že nemůžu být v té druhé aréně, kde Kanaďani ničili Italy.

Možná jsem s nimi nechtěla trávit čas, ale zároveň mi chyběli a chtěla být s nimi. Protiřečila jsem si a to dost. Spíše jsem byla nerozhodná a nevěděla jestli byl dobrý nápad se s nimi začít bavit.

Fotky jsem stíhala úplně v pohodě. Švédové a Slováci měli ten zápas rychle za sebou, stihli to v základní hrací době a já hnedka po vyhlášení pelášila ty fotky upravit, abych měla na pokoji klid. Teda klid od fotek, protože normální klid kdy by se mělo spát tam určitě nebude.

„Bradene? Už jsem zpět, svolej ostatní kluky ať přijdou, když je tolik zajímá můj život za mlada." Vlítla jsem Bradenovi do pokoje, když se koukal na nějaký seriál.

„Jojo, a nevadí když tak mlčím a vyposlechnu si to znova. Oni by nebyli úplně nadšení kdyby se dozvěděli, že jsem byl jeden večer sám s tebou." Začal.

„Ne, pochopila jsem to. Je mi to celkem jedno, možná se dneska dozvíš akorát víc. Viděla jsem se totiž s Matějem a vyvzpomeněla si na to jaké to dřív bylo." Pokrčila jsem rameny a zmizela k sobě do pokoje.

„Ivušáčku už jsme tady." Proběhl Owen a hned mě objímal. Tak co toto má znamenat nevím. Ten už mě tady za chvíli bude na uvítanou líbat...

„Ahojte moji chlapečci. Gratuluju k výhře nad Italy, oživujete si účast ve čtvrtfinále."

„To je třeba, nemůžeme si dovolit národní ostudu. Musíme bodovat proti Finům a snad to vyjde. Teď už to bude spíš více na ostatních týmech." Řekl Jacob.

„To jo, to naši Češi budou hrát ještě dva zápasy a to bude drama."

„Kéž bychom mohli jít s tebou. Trenéři nás však už nepustí a kdybychom vypadli z turnaje, poletíme domů. A to my vlastně nemůžeme!" Vykřikl Owen.

„Proč?" Nechápala jsme co mu je.

„Budeš tu sama a bez nás. To ti nesmíme udělat ty náš jednorožče." Objal mě.

„Pěkný divadlo Owene." Uznal mu Braden.

„Jojo, já vím. Hlavně se tahle holka nechá ode mne obejmout a je jí to jedno." Zazubil se.

„Budeš jednou nejlepší hráč v NHL, Cole vyfoť to." Požádala jsme ho ať nás vyfotí v objetí a on s tím neměl žádný problém.

„Jednou s tím budu machrovat, hlavně s těmi ze stadionu, ty byli nejlepší. Českej smeták v obklopení nejlepších hokejistů světa." Zasmála jsem se.

„Česká princezna..." Upravil to Braden.

„A teď by jsi nám mohla už povědět o tvé hokejové kariéře. Kvůli tomu jsme sem přišli." Skočil do toho Liam. Pověděla jsem jim nejprve to samé co Bradenovi a až následně čekala co budou klást za otázky.

„Takže ty jsi byla i v reprezentaci? Proč jsi skončila? Vždyť tě to mohlo uživit a nemusela jsi se nechat ovlivnit rodiči." Reagoval na to první Cole.

„Nemohla jsem tátu nechat, onemocněl a máma začala dělat v bordelu s mojí ségrou, která jednou odjela s nějakým Polákem v noci a měli nehodu, umřela. Táta o tom nevěděl, vlastně jemu i mě říkali něco jakože mají jen těžkou práci někde ve skladu či co a ségra se podle mamky rozhodla odstěhovat pryč ze dne na den. Jenže máma začala pít a já neměla na hokej peníze, prostě to nedávalo smysl teda než se mě máma zbavila a řekla nám s tátou pravdu když se na půl uzdravil, řekla mi že nejsem její a v tom bordelu byla už dřív a bla,bla,bla. Byli jsme u soudu a přepsali mě pouze na tátu. Jo, jenže ona tehdy byla pod drogami a minulí rok mě chtěla zpátky. Čekal nás další soud, právníci a tyhle věci. Přiznala se i k dost věcem a v únoru se vše vrátilo do bývalého stavu. Mám teda mámu i tátu, jo jenže po pěti letech. Nechci vám říkat všechny okolnosti, jen už se nechci vracet domů. Nechci s tátou domů do Čech a zároveň nepůjdu k mámě." Prozdradila jsem jim celou pravdu o tom co se u nás doma dělo, i když jsem to nikomu říkat nechtěla.

„Co? Dobře, chvíli mě bude trvat než to pochopím, ale tohle je, je zvláštní." Vykoktal ze sebe Jacob.

„Nechtěla jsem vám to říct, jenže stejně by na to došlo." Špitla jsem.

„My něco vymyslíme aby ses vrátila k tomu co tě baví. Sice to nebude asi návrat do reprezentace, ale po těchlech obštrukcích si zasloužíš něco hezkého." Navrhl Braden.

„To nemusíte, pro mě je nejkrásnější zážitek to, že tu jste semnou. To je asi vrchol mojí kariéry." Uchychtla jsem se.

„Ten je výš a my ti to ukážeme." Objali mě společně. To jsem si ještě myslela že jsou doopravdy tak hodní a upřímní a dlouho to vypadalo jako pravda...