Master game

19.

Mezitím co Český nároďák byl v letadle a Kanaďani na tréninku, já si v poklidu mohla dospat ty všechny noci.

Na oběd jsem šla až před druhou hodinou a následně znova zalezla do postele.

Až někdy před pátou jsem už vážně nevěděla co dělat a napsala jsem Owenovi zda se nechce stavit. Je asi divné že jen jemu, ale chtěla jsem si promluvit jen s ním.

„Čauky Ivuš, tak copak že sis na mě po celém dni vzpomněla. Češi ti odletěli co?" Přišel celý vysmátý. Dalo by se říct jako obvykle.

„To jo, jen už si moc nepamatuju co bylo včera v noci. Chci aby jsi mě to připomněl a taky bych s tebou byla ráda sama."

„Tak jedno si pamatuju hodně dobře. Dali ti úkol a líbali jsme se k tomu jsi mě trošku vzrušila a já musel na záchod to jít dodělat. A jo pamatuju si jak blbě Braden koukal. Hráli jsme tohle snad hodinu a půl. Jo a ještě jsi vlastně musela na konci dat pusu všem klukům co doposud dali gól, to si vyžádal Andrew. A to se nelíbilo zbytku týmu, takže jste se dohodli, že každýmu kdo se trefí dáváš pusu a pro gólmany to bude leda když vychytají nulu. Jo a kdyby tě zajímalo kolik jsme toho vypili, bylo toho hodně." Shrnul to.

„Cože? To už si nepamatuju. To je skvělý, líbala jsem se s polovinou kanadský repre. Dobrá hláška." Pohodila jsem rukama.

„Jojo, ale semnou to bylo speciální, klidně bych si to zopakoval, jako to zas ne že ne." Začal.

„Owene teďka vážně ne. Vyhrajte mistrovství, opijte mě a pak se možná stane něco víc. Do tý doby se drž jo."

„Ale Ivuuš. Vždyť toho zase tolik nechci. Víš jaký to je být furt v karanténě a mimo svět?" Nenechal se.

„Z poloviny ano, takže žádné výjimky neplánuju chlapečku." Ušklíbla jsem se.

„Ty teda umíš odmítat. Je vidět že jsi toho s hokejisty zažila dost. Jakého hokejistu máš nejraději?" Zeptal se z ničeho nic po tom, kdy chvíli hrál uraženého.

„Já nevím. Moje kamarádka mě nakazila Hughesáky, i když se jí dávno líbí už Stützle, takže bych ti řekla asi Jack, ale po tomhle mistrovství to nejde říct." Zamotala jsem se do toho.

„Takže kdyby ti tohle řekl Jack, tak by jsi ho také odmítla?" Zkusil jinou taktiku.

„No... Jakoby... Asi... Asi jo. Když jsem odmítla tebe, jeho klidně taky. Oba dva jste nebo budete jedničky draftu."

„Ty seš teda, copak snad někoho máš?" Vyptával se.

„Možná jo, možná ne." Zazubila jsem se.

„Snad to není nikdo od nás. Jak je znám určitě se někdo s někým vsadil." Zamumlal a já se na to jen uchechtla. Něco podobného mi říkal i Matěj, ale já se nad tím ani nezamyslela. Braden není takový...

„Hej ty náš Casanovo, my tě hledali a ty se schováváš u naší princezny. Tak co, rozjeli jste to už po té noci?" Přišli po asi dvou minutách blbého ticha ti čtyři.

„Ne, odmítla mě."

„Tyjo tak to seš dobrá. Odmítnout jedničku draftu a možného medailistu z mistrovství světa, to chce odvahu a kuráž." Uznal mi Jacob.

„Nejsem lehká a navíc je tu už jeden kluk, kterého mám hodně ráda." U téhle věty jsem se nenápadně podívala na Bradena, který se jemně pousmál.

„Ojojoj, to bych rád věděl kdo to bude." Zasmál se Liam a sundal z poličky konzole od toho PSka.

„Ty seš nenápadnej, dej mi to." Všimla jsem si ho a jednu konzoly mu hnedka vzala.

„Kluci co tu děláte, už je večeře!" Vtrhl za námi Darcy, zrovna když jsem vedla nad Colem 4:2 a chybělo nám dokonce asi pět minut.

„Co? To už je půl sedmý? No tyvole, snad nás nezabijou." Vylítli z postele jak neřízený střely a zas jsem tu byla rázem sama.

Čas jsem využila já to zavolat Anežce a vykecat ji všechno co se tu stalo, hlavně i tu minulou noc, to jsem ji ještě neřekla. A rovnou když jsem byla aktivní, všiml si toho i Matěj a už se zajímal jak to tam vypadá po těch pár hodinách.

Dneska ten čas letěl strašně rychle, s Anežkou jsme se trošku zakecali a jen jsem ukončila hovor už mě otravoval někdo další.

„Bradene konečně ses tu ukázal, chtěla jsem za tebou jít, zrovna jsem dovolala s kámoškou, sdělovala mě co je nového u nás v kraji." Otevřela jsem mu.

„Jsem byl rychlejší." Odmlčel se na chvíli a já čekala co z něj dál vypadne.

„Všiml jsem si jak po tobě Owen jde. Je hezké jak ses mě zastala, i když v noci si udělala to co jsi dostala za úkol, užívali jste si to oba, akorát už tam hrál roli ten alkohol."

„Promiň mi to, ale já vážně neměla na výběr." Obejmula jsem ho.

„Však já vím. Zítra hrajeme o finále, myslíš že to dáme?" Změnil zcela téma.

„Těžká otázka. Američani tu hrají snad ze všech nejlépe, bude to boj větší jak s Rusy."

„To máš pravdu, jenže my jsme Kanada a ta musí vyhrát." Tohle jsem od něj slyšela poprvé a hezky mě tím překvapil.

„Sebevědomí vám nesmí chybět. Musíte si hodně věřit a zvládnete to, teda pokud nebudete jak Češi." Zasmála jsem se.

„Ti si věřili až moc."

„Jojo, ještě že tu mám vás, nebudu kecat když řeknu, že jste i mnohem lepší. Jste moji chlapečci." Špitla jsem.

„To je moc hezké. Ale já jsem radši že tu jsi, přes mé zápasové vytížení minuta na zápas bych se tu hodně nudil, přestože tu jsou kluci."

„Osud to tak chtěl. Někdy jsem i ráda že minulost nejde změnit, jinak bychom tu teď nestáli společně." Pousmála jsem se.

„A nemohli udělat tohle." Spojil naše rty a přišel podobný scénář jako před pár dny...