Master game

22.

Po návratu na hotel, jsem ihned psala Owenovi kde jsou a co dělají. Samozřejmě slavili, podle mého očekávání a tentokrát to měli i dovolené od trenérů.

„Ty jsi přišla, se divím po tom co se stalo." Obejmul mě Owen, když jsem došla na něčí pokoj. Docela zajímavé když se třicet lidí mačká na jednom pokoji, který není bůh ví jak obrovský.

„Jojo, je to poslední den s vámi, zítra odjíždím už strašně brzo." Usmála jsem se.

„Tak pojď a nekecej. Budu si tě hlídat." Objal mě kolem ramen a zavedl mezi kluky.

„Ivuško ty jsi tady, víš co mi dlužíš?" Objevil se u nás Maxim.

„Nejen tobě. Ale abych to měla rychle za sebou..." Dala jsem mu rychlou letmou pusu a nechala to být. Stejně jsem věděla, že až se trochu napiju bude celý svět rázem růžový a pokud si mě někdo nepohlídá, budu se tady po někom válet.

„První sklenka pro naší princeznu, bez které by jsme to tak daleko nedotáhli." Dal mi nějaký mix do ruky Cole.

„Ale prosím tě, děkuju. A mimochodem zjistila jsem to o tý vaší sázce."

„Cože? Počkej a to nás nezabiješ, především Bradena?" Divil se.

„Zamilovala jsem se blbě, to už se mi jednou stalo. A stejně po konci mistrovství už se pravděpodobně nikdy neuvidíme. Já půjdu zpět do Pardubic a vy budete v Americe. Měli jste pravdu, na vše zapomeneme, vy jste slávní hokejisti a já jen holka z Česka." Pokrčila jsem rameny.

„Obdivuju tě za tvůj přístup, i když v hlavě tě to hodně štve, to vidím."

„Koho by to neštvalo, tohle je horší jak podvod. To bych asi byla radši,ale ty vaše debilní sázky, prostě hokejisti." Zabrblala jsem.

„To jsi už řekla několikrát, to opakuješ neustále." Zasmál se Owen vedle mě.

„No jo, vždyť je to pravda. A Cole dej mi ještě." Pobídla jsem ho a ani ne za hodinu už jsem byla v tom stavu, ve kterém jsem být nechtěla.

Hrála nám tam hudba, do toho někteří hráli nějaké hry, byli na mobilech a já se držela stále Owena. Byl to takový můj asistent.

„Ivuš hele chtěl bych s tebou mluvit." Vyrušil mě s mým asistentem a Adrewem, kterému jsem zrovna dávala ty pusy za góly Braden.

„Můžeš, zajímalo by mě jakou výmluvu a lež si vymyslíš." Uchychtla jsem se a o něco více se namáčkla na Owena.

„Vy dva spolu něco máte?" Zeptal se.

„Ne, je to můj kamarád asi s menšími výhodami. Spíše můj brácha, že Owene?" Otočila jsme se na něj a on přikvýl.

„A teď mu řekni to co jsi chtěl." Pokračovala jsem.

„Někde v klidu, tady je moc hluku."

„A to ti jako vadí? Bradene zítra jedeme domů, všechno skončí a i ty city časem zmizí. Už to neřeš." Mávla jsem rukou.

„Já tě ale taky miluju, myslím to vážně!" Začal.

„Zajímavé, už za tebe mluví alkohol. Jestli mě doopravdy miluješ, řekneš mi to i jindy." Naznala jsem.

„Ale zítra odjíždíme."

„Není můj problém." Zamumlala jsem a vytrhla Owenovi flašku s vodkou. V normálním stavu bych se takhle nechovala, to bych si ho vyslechla a možná mu i ty kecy zbaštila.

Moc si toho dál nepamatuju, akorát vím že jsme hráli něco na mobilu s Jacobem a Darcym. Tancovala jsem snad se všemi a okolo třetí jsem se se všemi loučila a společně s Owenem šla na svůj pokoj, kde nastalo něco podobného jako o den dříve.

Budík jsem měla nastavený na sedmou, Owena to naštěstí nevzbudilo a já pomalu vyklouzla z postele. Byla jsem moc líná vytáhnout si své oblečení, protože to bylo jediné co jsem měla zbalené a vzala si Owenovu reprezentační mikinu.

Bolela mě hlava, docela dost a bohužel jsem žádné prášky neměla a zběhla si rychle do jídelny pro míchaná vajíčka a ta hodná holčina co tam byla od začátku mistrovství mě dala i céčko. Moje zachránkyně.

Najedla jsem se v jídelně a následně už v o něco lepším stavu jsem si začala balit elektroniku a nějaký ten zbylí bordel.

„Sluší ti to." Ozvalo se z postele a já leknutím nadskočila.

„Mohl jsi zůstat spát, klíče by jsi odevzdal ty." Usmála jsem se.

„Chtěl jsem se s tebou rozloučit. Nechci aby jsi odjela, už s tebou nebudu spát, ale jsi moje nejlepší kamarádka, prosím odletět semnou na Michigan." Začal.

„Ty si pamatuješ to co jsem ti řekla? Owene já musím do Čech, ale slibuju přiletím za tebou, někdy." Nechápala jsem.

„Já si pamatuju všechno, i když miluješ Bradena, neopouštěj mě."

„Musím Owene, neboj ty to zvládneš, budeme si psát a volat, ty můj nejlepší kamaráde." Pousmála jsem se.

„Děkuju, za jak dlouho jdeš?" Zeptal se.

„Už asi za pět minut. V osm musím být venku z bubliny. A promiň půjčila jsem si tvoji mikinu, počkej musím ti ji vrátit." Začala jsem si ji sundávat.

„Nech si ji, na památku našeho přátelství. Jen ještě uděláme si nějakou hezkou fotku, včera v noci se k nám všichni přichomítli. Kdyžtak se nelekni těch fotek v galerii."

„Tak se asi radši obleč, nevím zda potřebuju mít v mobilu tvojí fotku, em, bez oblečení." Ušklíbla jsem se.

„Copak nemám hezký tělo? Ale jako já nemám krom tepláků nic víc tady."

„Počkej, jdeme ještě k tobě. Už tenhle pokoj nadobro opustím tak běž." Vyhnala jsem ho ven, a on si ještě na chodbě oblékal boxerky a tepláky. Chudák.

„Loučení je těžké, na tomhle pokoji se toho stalo dost, mimochodem nezamykám to, máte tam to PSko." Řekla jsem Owenovi ještě než jsme přešli o ty tři pokoje vedle, kde jsme si jen udělali pár bláznivých fotek ve stejných mikinách a následně přišlo loučení i s ním.

V noci to nastalo se všemi, akorát to jsem byla v jiném stavu a moc si z toho už nepamatovala. Za to teď jsem byla plně při vědomí.

„Owene dobře máš pravdu. Chci odletět s tebou do Ameriky." Rozměkla jsem tentokrát já.

„Můžeš, akorát musíš jiným letadlem a aktuálně nemám rozpočet na to ti to zaplatit."

„Ach jo, někdy přiletím. Třeba až budeš hrát v NHL, mi napiš až budeš mít debut." Špitla jsem.

„Až dodělám univerzitu, takže to bude za dlouho. Musíš přiletět dřív." Žadonil.

„Já už musím, neloučíme se navždycky. Třeba se někdy potkáme, za pět let jako s Matějem a Filipem." Naposledy jsem ho pořádně objala a on mi vlepil pusu do vlasů.

Jako šnek jsem opouštěla jeho pokoj a po pár minutách jsem opustila i celou bublinu. Všechno někdy končí...