Master game

Epilog

Ten nápad co jsme s Bradenem dostali jsme ihned přednesli Matějovi a Owenovi. Bylo to docela hektické. Oni měli pozítří v šest ráno odlétat z Prahy zpět, takže jsme na to vyřídit ty moje věci měli jeden den.

A to ještě bylo v návrhu abych odletěla rovnou s nimi, což jsem zamítla a hlavně jsem se v téhle době nemohla odstěhovat do Ameriky jakoby nic.

Následující den ráno, kdy Matěj měl trénink, jsem zašla společně i s těmi dvěmi za panem Rolinkem. To jsem mu tam dlouho nevydržela teda, přijdu mu tam s mistry světa že musím odletět za oceán.

„Takže ty to chceš zrušit, nebudeš pracovat tady pro Dynamo jestli dobře chápu." Ujišťoval se, když jsem mu tam přednesla nějakou svoji řeč.

„Ano, velice se omlouvám, už měsíc jste semnou počítal a já si přijdu s těmito dvěma a chci to ukončit. Budu se pravděpodobně stěhovat do Ameriky a tam si možná najdu práci někde na farmě Rangers nebo v okolí hokeje." Přikývla jsem.

„Ivuš, takhle je to s tebou už podruhé. I když tehdy jsi přišla až po dvouch letech co jsi byla v tom dorostu. Teďka je to po měsíci, akorát na místě fotografa. Ale vím čím sis prošlas a nemá cenu tě přemlouvat. Tehdy když jsi byla na konci té sedmičky jsi mi řekla "já budu jednou v Americe." Teď se ti to může splnit, tak tě nechám jít." Usmál se.

V tom měl pravdu, vždycky jsem chtěla odletět do Ameriky, s Filipem a Matějem jsme někdy v té druhé, třetí třídě strašně fandili Detroitu, který hrál tehdy dvě finále Stanley cupu a pokaždé s Pittsburghem, který jsme naopak nesnášeli.

„Děkuju vám moc! Jste ten nejhodnější člověk pod sluncem." Rozeběhla jsem se k němu a objala ho, zacož ti dva co tu byli semnou jen nechápavě pozorovali tuhle situaci a cestou ven jsem jim to musela celé přeříkat v angličtině.

Mezitím co ti dva další den ráno odletěli, já musela tuhle situaci říct doma tátovi a hlavně Anežce, která mě za tohle rozhodnutí chtěla zabít.

Přežila jsem a o pár dní déle, bohužel až po Owenově draftu, jsem odletěla za oceán. Teďka by se hodilo říct, sen přišel.

Sice ne v pozici úspěšně hráčky, nýbrž fotografky a jestli to můžu říct, přítelkyně mistra světa.

A na letišti v Torontu mě čekalo i celkem hezké překvapení. Nepřivítal mě tam jen Braden, ale i ti zbylí čtyři se kterými jsem se na tom šampionátu hodně zkamarádila.

Teď jen věřit že se tu uchytím, vydržím a budu už navždy po Bradenově boku, kterého jsem milovala ze všech lidí na světě nejvíc.

Je tu další konec!🥳 Spíš se divím že jsem to zvládla dopsat.😂 Konec je trochu otevřený, chtěla bych někdy v budoucnu napsat další příběh, který bude na tento trochu navazovat, a nebo si kdyžtak ten konec domyslete.
.
Mimochodem děkuju moc všem za hlasy a komentáře, vážně mi to hodně pomáhá psát dál❤