Master game

10.

Už od rána jsem byla nabitá energií a vůbec jsem nechápala kde se to ve mě vzalo. Asi za to mohl Braden.

Tihle kluci z Kanady semnou dost mávali a kdyby chtěli, mohli si ze mě udělat i loutku. Začala jsem jim podléhat, i když jsem to vůbec nechtěla, ještě že měli odpoledne zápas a já od nich měla chvíli klid, i přestože jsem ten zápas měla fotit.

A pak tu byl druhý tým, který měl dnes volno. A v tom týmu byl Matěj, který využil toho volna a po ranním tréninku a brzkém obědě co jsme tu měli,přicupital i s Filipem zamnou na pokoj.

„Jsme se dlouho neviděli. Chyběla si nám." Obejmuli mě na přivítanou.

„Jo teďka beze mě nevydržíte jeden den? Se divím." Uchychtla jsem se.

„Ty hele nebuď taková ironická. Co bylo,bylo a co bude,bude." Pronesl dost chytře Matěj.

„Jenže já nevím co bude."

„Nech se překvapit a uvidíš." Špitl.

„Já nic ani vidět nechci. Skončí tohle mistrovství a já zas nebudu mít co na práci, protože na vejšku jsem se nedala a práci taky nemám. Doteď mi to nějak nevadilo, až teď když jsem tu s vámi a vidím kam jste se dostali tak mě to štve." Zabrblala jsem.

„Mohla jsi pokračovat v hokeji, ale jestli ti tolik jde o tu práci, u nás v Dynamu ti místo zařídím hned. Určitě si tě tam budou pamatovat a takový talent co jsi měla ty by možná přemlouvali aby se vrátil zpět."

„Nerozumím ti, ale to místo by bylo fajn. Myslíš že by mě tam vzali?" Nevím zda to bylo vidět, ale udělalo mi to radost a dalo i možná novou naději.

„Jako jo, i když na žádném hokeji jsi se neobjevila pět let, ale to roli hrát nebude. Rozmysli si to dokonce mistrovství abych jim to tam mohl říct než začneme naplno trénovat. Neříkám že to stoprocentně vyjde, šance je však velká." Naznal.

„Dobře, a teď chci řešit vás. Co to bylo včera za zápas? Jsem byla s Kanaďany na zápase Finů s Italy. Viděla půlku vaší první třetiny a pak to vypla. Jenže pak z čistého nebe v přesilovce udeřil Vrána a vy jste se rozjeli. Nebo takhle mi to řekl Jacob."

„Jacob jo? Tyvole Ivuše ty jedeš s nima. Ještě řekni že jste měli i nějaký to posezeníčko u nich na pokoji." Zasmál se Filip.

„Ne to ne, jen Schneider chtěl vidět ty fotky co jsme společně vyfotili." Prozdradila jsem jim.

„Co? Tak hele, nechceš fotit náhodou Kanadskou repre místo nějakýho Pardubickýho Dynama?"

„Nebylo by to špatný, ale nevím jak zrovna já bych mohla bydlet v Americe nebo Kanadě sama. O tom doopravdy neuvažuji, zůstanu si hezky v Česku." Rozhodla jsem.

„Není to tak špatný, mohla by jsi mě navštěvovat v Detroitu a až tě dotáhneme za ostatními kluky, určitě do tý Ameriky budeš muset letět." Začal Filip.

„A kde na to mám vzít peníze?"

„V Dynamu nebo u těch Kanaďanů. To je lehký." Pokračoval v tom jeho plánování.

„Jasný, to chci vidět teda."

„Ty máš strašný změny nálad, dneska sis vybrala ironickou." Zamumalal Matěj.

„Jojo,ale vy jste mi furt neřekli co ten zápas!" Vykřikla jsem až se mě to dva lekli.

„Jo bylo to fajn." Pokrčil rameny Matěj.

„Tak seš blbej? Jaký to bylo chci vědět." Protočila jsem očima.

„Teďka je zas moc toxická. Nemáš náhodou krámy?" Vložil se od toho Matěj.

„Ne." Odsekla jsem.

„No první dvě třetiny nebyli nic moc no. Chvíli jsme potřebovali na souhru, i když pár šancí jsme měli. Nakonec to teda odšpuntoval Vránič a Klokan pokračoval. Byla to sranda." Odpověděl mi konečně Filip.

„Sranda? Vám připadalo vtipné prohrávat o dva góly? Dobře nakonec jste vyhráli, ale ze svých zkušeností si zrovna nemyslím, že jste v kabině skákali radostí během přestávek."

„To ne no, trochu jsem to odlehčil. Avšak už máš představu o tom jak to tam vypadalo, takže to ti stačí. Na jaký zápas teďka půjdeš fotit?" Změnil Matěj zcela téma.

„Půjdu za mými kamarády od vedle. Chtějí hezký fotky a samozřejmě mě si podplatili, takže budu muset za patnáct minut jít." Pousmála jsem se.

„Tak to abych ti taky něco nabídl, chci též hezčí fotky a zároveň ti přispěju na tu cestu do Ameriky." Nabídl Filip.

„Děkuju předem, tak si někdy přijď." Zazubila jsem se.

O hodinu déle už jsem strašila na stadionu. Ti "moji chlapečci" mi ještě před zápasem udělali pár póziček, ale jakmile bylo vhozeno úvodní buly, už se soustředili jen na hru.

Bylo to docela zajímavé utkání a já hodně přemýšlela o hře kluků. Výkonnostně se zvedali, už to nebyl ten děs jak na začátku, hráli lépe i šancí měli hodně, jen se netrefovali. Přesto nad Kazachy vyhráli a oživovali tu šanci na čtvrtfinále.

Chtěla jsem jít po konci za nimi, jen by to asi nepůsobilo nejlépe a kdo ví zda by mě tam pustili. Spíš ne.

Proto jsem si v klidu upravila pár fotek a vrhla se na další zápas. Následně večer se mi povedlo i konečně jít spát dřív než o půl noci, protože zamnou nikdo nepřišel. Dalo by se říct i konečně...