Master game

17.

Z myšlení mě vytrhl až Braden, který vylezl z koupelny a zajímalo ho co jsme řešili. Zakecala jsem to tím, že jsem se u nich odpoledne stavila a zapomněla si u nich mikinu a následně jsme prý řešili zápas s Finy.

Půlka byla pravda tak co. Nechtěla jsem mu říkat všechno a už vůbec ne co se mezi mnou a Máťou jednou stalo.

Docela mě to vzalo a proto jsem poslala Bradena pro kluky s tím, že si zahrajeme PSko, protože jsme ho dlouho nehráli. Zase přišla ta moje klasicky rychlá změna nálad.

„Ivuška je nějaká smutná ne?" Přišel první Owen zrovna když jsme byla opřená o zeď a koukala do blba.

„Nejsem, jen jsem se zamyslela." Usmála jsem se.

„Nad čím, nad tím jestli zítra vy dáte Finy a my Rusy? Jo, já nad tím druhým přemýšlím neustále." Naznal.

„To taky. Jen nevím co bude až tohle skončí."

„Ale prosím tě, někdy za námi přiletíš do Ameriky a bude vše v pohodě. My na tebe jen tak nezapomeneme." Uculil se Cole.

„Jo to mi říkali i Češi. Jenže já nemám peníze na tohle cestování, nemám je kde vzít. Takže pravděpodobnost, že já za vámi přiletím je téměř nulová." Zamumalala jsem.

„Tak my ti přispějeme. Nějaký prémie za tohle mistrovství dostaneme. A můžeš si moci navštívit nás i ty tvoje Čechy, s podmínkou že první se teda stavíš u mě." Nenechal se Owen.

„Jo? Tak to aby jsi mě čekal rovnou na letišti. Protože jakmile bych se objevila v Americe a věděl o tom například Filip, rovnou by semnou letěl letadlem a vzal mě k sobě domů. Možná by nebyl jediný." Zasmála jsem se.

„Jo taky bych tam čekal. Byla by soutěž kdo si tě vezme první." Přidal se Braden.

„Bych si tě vzal hned co by jsi vysotupila z letadla, určitě by mě pustili na přistávací plochu." Pousmál se Jacob.

„Vy máte teda nápady pánové. Nechtěli by jste už radši hrát? Na tomhle se domluvíme až bude po mistrovství a já budu mít peníze." Uklidnila jsem je, a i přes pár dalších blbích nápadů jsme si zahráli NHLko, které jsme jeli až někdy do půlnoci.

Za to čtvrtek už byl ve znamení čtyř čtvrfinálových utkání a já se až teprve ráno dočetla kde budu fotit. Zůstala jsem v té stejné aréně, jenže Češi zrovna měli hrát v té vedle hotelu a znamenalo to že je neuvidím.

Naštěstí Kanada s Rusy měla hrát u mě. Takže se to jakýmsi způsobem vykompenzovalo.

„Ivuš seš tu?" Dnes už zaťukal na mé dveře Matěj a když jsem otevřela byl tam i Filip.

„Samozřejmě, kde jinde bych měla být? Na stadion jedu až ve dvě."

„Třeba s tím tvým Bradenem." Pokrčil Matěj rameny.

„Žárlí..." Poznamenal Filip.

„Jsem si všimla. Zajímalo by mě na co když má tu svou Adélu."

„To mě taky. Mezi vámi už dlouho nic není a to co bylo ne dávná minulost." Odpověděl mi.

„No právě. Nevím o co mu jde. Jako možná mezi námi něco je s Bradenem, ale jemu by to mělo být jedno. Já taky zkousla ten jeho vztah." Zabrblala jsem.

„Však jo. Blbec."

„Hele já jsem tady!" Ozval se konečně ten dotyčný, kterého jsme řešili.

„My víme." Řekli jsme s Filipem naráz.

„Aby bylo jasno já nežárlím. Jen jsem to nečekal. Spíše mě teďka více zajímá jestli chceš do těch Pardubic po konci mistrovství." Hájil se.

„Já ještě moc nevím, asi jo. Máťo nezlob se, dám ti vědět hnedka po finále. Třeba se tam dostanete." Mrkla jsem po nich.

„To by bylo fajn. Takže necháme to až se vrátíš i ty do Čech. V pohodě já to beru a teď už radši pojď Zadino, nebo se tu z vás dvou zblázním."

„Proč?" Nechápala jsem.

„Nevím, nechci slyšet další vaše narážky." Zamyslel se a následně odešli.

Jako první zápas mě čekali Švýcaři s Němci. A to teda bylo drama. Oba týmy se o ten postup prali co to šlo, nakonec se štěstí přiklonilo v nájezdech k Němcům.

To bylo co fotit, akorát bylo málo času na úpravu fotek a všechno jsem to nestihla než přišli na led ti moji kluci a s nimi Rusové.

„Vyhrajte!" Zakřičela jsem na Bradena,Owena a Coleho, když ke mně nenápadně břibruslili.

„Pro tebe to dáme!" Odpověděl mi Braden.

„Jo ty košťata smeteme jakoby nic." Přidal se Owen.

Jako nic to teda nebylo a ani to tak nevypadalo. Rusové vedli po dvouch třetinách, ale naštěstí Andrew Mangiapane srovnal a šlo se do prodloužení.

Nebýt tohohle bláznivého kluka, kterého si vybralo Calgary na draftu před několika lety, tak nemá Kanada šanci. Jenže oni ji dostali a využili.

Postoupili do semifinále! To byl ale zážitek. Takhle šťastné jsem doposud tenhle tým neviděla.

Pro hodně lidí to byla překvapivá výhra, avšak pro mě to bylo u ztvrzení toho, že tento tým má na to hrát s nejlepší a může je porážet. Vždyť přeci jenom to je ta slavná Kanada, ke které jsem se jen dost bláznivě přichomítla.