Master game

24.

Od toho bláznivého dne, kdy jsem byla po hodně dlouhé době v Pardubicích jsem se tam chtěla zjevovat častěji.

Jen Matěj i Filip měli odlétat někam na dovolenou a chtěli pochopitelně trávit i čas s rodinou. Měli hold jiný program než já, vždyť jim měla začínat brzo letní příprava a já bych je stále s něčím otravovala.

Tak mě taktéž někdo otrvavoval a ten někdo byl stále Braden. Nedal si pokoj, prostě i přes mé odmítání a ignorování mi zkoušel psát i volat. Asi věděl že odepisuju, protože všem ostatním jsem odpověděla do pěti minut, jen jemu ne. Nejvíc jsem si psala s Owenem, proto jsem toho moc nenaspala, ach ten časový posun a vzdálenost mezi námi.

„A kde ty vůbec teď jsi? Nevypadá to že by jsi byla doma, tam už jsi mi to ukázala všechno a u Anežky to taky znám." Zeptal se mě Owen, když jsem byla koncem června zrovna u Matěje doma a společně jsme si jako každý druhý den volali.

„Jsem u Matěje v Pardubicích, je to kvůli té nové práci co mám mít. Navštívila jsem taky po několika letech babičku a dědu. Neboj se, jestli si myslíš že s Matějem něco mám, to nehrozí, on má teďka nějakou modelku." Objasnila jsem mu.

„To mi je jedno, to by spíš zajímalo toho kterého ignoruješ. Si stěžuje u mě ať tě přemluvím abys mu odepsala." Naznal.

„Jo mám tam už více jak sto zpráv od něj. Nechce se mi odepisovat, kdyby mě měl vážně rád, přiletěl by klidně za mnou do Čech. Po tom zlatu z mistrovství na to peníze určitě má a i na farmě Rangers si něco vydělal."

„Ivuš... Je to s tebou těžký. A kde budeš následující dny?" Zajímal se.

„Nevím,chtěla bych si tady pořídit byt, ale to až časem. Teďka se vrátím na pět dní asi domů a pak se vrátím sem, Dynamáci mají začátek letní přípravy a já bych ráda byla u toho, i když nemusím."

„Takže budeš hodně s tím týmem? Ses po tom mistrovství nějak hodně vrátila k hokeji." Zamumlal.

„Jako joo, vrátila jsem se do týmu kde jsem se dřív viděla jako jeho tahoun. Sice nebudu hrát, ale to fotografování není tak špatný."

„Hele sice je to celkem brzo, moc dlouho jsme si nepovídali, avšak já budu už muset. Pozítří se zase ozvu." Usmál se a hovor ukončil.

„Jste si s Powerem moc dlouho nepovídali." Přišel Matěj s flaškou vína.

„Někam spěchal, vždyť víš že ho za necelý měsíc čeká draft. Možná musel na rozhovor nebo na trénink a nebo také je konec školního roku. Je toho hodně co může dělat." Pokrčila jsem rameny.

„Slyšel jsem návrh na to aby přiletěli, to jsi jako myslela vážně?"

„Braden je do mě prý zamilovaný, řekla jsem mu ať kdyžtak přiletí jestli je to pravda. Byl to jen vtip Matěji, ani jeden z nich v Čechách nikdy nebyl." Zasmála jsem se.

„Škoda,už jsem myslel, že budeme mít návštěvu mistrů světa. Ale máš pravdu, před draftem budou čekat Owena rozhovory a pochybuju že by ten Schneider sem přiletěl sám od sebe, nýbrž když o tomhle ani neví." Mávl rukou.

Ani když jsme si volali s Owenem, bylo mi hned jasné, že sem nepřiletí. Svěřoval se mi se vším okolo draftu a rozhovorech co měl. Celkem jsem ho litovala.

A on když to říkal mě, já to sdělovala Anežce a zajímal se dost i Matěj. No jo, on jednička draftu nebyl a chtěl vědět jaký to je.

Hodně rychle ten čas utíkal a ani jsme se nenadáli a začínala klukům letní příprava. Většina mě neznala, jen někteří, třeba jako Ondra Rohlík,Honza Oliva a asi tři další. To bylo však všechno a moc jsem se se zbytkem seznamovat nechtěla.

Stejně mě tam Matěj k nim protlačil hnedka ten první den, přestože ty nové kluky co tam přišli taktéž neznal.

Byl to hodně velký nezvyk pohybovat se takhle blízko hokeji. Nejvíce mě překvapil ten jejich kondiční trenér Mocek, když mi nabídl druhý den abych si zaposilovala společně s kluky.

To byl teda zážitek a další návrat do minulosti. Hodně jsem si na fyzickou zátěž odvykla a po té hodině a půl toho měla plné zuby. Takhle na dno jsem si nesáhla snad od posledního zápasu co jsem hrála.

„Tyvole Matěji můžeš mi jako vysvětlit jak takhle zvládáte trénovat každý den? Jsem si odvykla za těch šest let, bolí mě všechno." Postěžovala jsem si další den ráno, když jsme šli na další trénink, ještě že odpoledne bylo volno a každý si měl udělat individuální trénink. Já s Matějem, Ondrou, Filipem Kofferem a Michalem Pochobradským jsme se domluvili na led v aréně. Nikomu jinýmu se nechtělo, prý je lepší posilka nebo běhání.

„A ty budeš hrát s námi? My si budeme každý rozvíjet nějaké ty individuální dovednosti." Zeptal se mě v šatně Ondra, když jsem z tašky po několika letech vytáhla svůj starý dres a s ním i další výbavu. Nejvtipnější byla asi ta helma s košíčkem.

„V tomhle jsi hrála naposledy ve školce ne?" Zasmál se mi Michal, když jsem se do toho oblékla. Trvalo mě to teda dvakrát déle než klukům, ale podařilo se mi to.

,,Ne,někdy před pěti,šesti lety. Se divím že se do toho ještě vejdu."

„Tohle mám taky někde doma, jen už nevím kde." Zamyslel se Matěj a společně jsme odešli na led. Doopravdy jsme si tam každý dělali co jsme chtěli. Kluci hlavně vymýšleli něco technického, což mě vážně nebavilo a spíš jsem si tam jen tak hrála s tím pukem, až ke konci se kluci dohodli že by si mohli dát střelbu na bránu a to už jsem se k nim přidala. Nevadilo jim to, tam proč ne?

Byli jsme tam něco málo přes hodinu, více kluci nemuseli, takže mě to ani tak neunavilo jako to slavný posilování.

„Stále nechápu proč jsi s tím hokejem skončila, si pamatuju jak tě šoupli ze staršího žactva asi na pět zápasů k nám do mladšího dorostu, jsem byl v osmý a ty v sedmý. Si pamatuju jak žádnej kluk nechápal proč k nám poslali holku." Začal Michal, když jsme se v šatně převlékali.

„Jo, jsem se vás lekla, v tom prvním zápase jste semnou vůbec nechtěli hrát a házeli na mě ty pohledy "ty tady nemáš co dělat, vypadni"." Ušklíbla jsem se.

„Jo, byla jsi naštvaná a ve třetí třetině jsi se na nás naštvala a když měla střídat první lajna vlítla jsi tam místo toho ty a do deseti sekund dala svůj první dorostenecký gól. Úsměvná vzpomínka."

„Jo, za těch pět zápasů jsem dala sedm gólů a měla jednu asistenci, byla jsem naštvaná když mě šoupli následně zpátky tady k Matějovi." Uculila jsem se.

„Máte tady Ivu?" Přišel za námi do šatny z ničeho nic Milan Klouček.

„Hele ve vestibulu máš nějakou návštěvu, prý tě hledají po celých Pardubicích." Oznámil mi. Vůbec jsem nevěděla kdo by to mohl být. Že by někdo z rodiny? No snad ne mamka.