Master game

20.

„Řekni i ostatním klukům, že jim přeju hodně štěstí a musí vyhrát. Se všemi se na rozbruslení neuvidím." Poprosila jsem Bradena, když ode mne ráno odcházel rovnou na snídani.

„Na mě se můžeš spolehnout." Vlepil mi rychlou pusu a zmizel.

Ráno už jsme se doopravdy nenavštěvovali, nechtěla jsem kluky otravovat před tímhle možná i nejdůležitějším zápasem mistrovství. I když, on každý zápas co tu hráli byl pro ně nad míru důležitý.

Hnedka po obědě jsem přešla pěšky do té haly vedle hotelu, v jiné už se ani hrát nemělo, takže jsem čekala dnes nebo zítra návštěvu táty kvůli odjezdu. Jako říkal že u mě bude častěji, byl tam poprvé a naposledy.

Když na led vybruslili oba týmy, byl vidět mezi nimi určitý rozdíl. Američani byli sebevědomí, nadupaní, nejlepší ve skupině a chtěli zlato. Zato Kanaďani byli dalo by se říct opak, sebevědomí měli asi stejné jako když jsem sem přijela a vůbec nevěděla co se bude dít a už teď byli rádi že jsou vůbec v semifinále po tom všem co se dělo v základní skupině.

„Kluci trošku nastavte ego. Vždyť jste na tom ledě jak chcíplí myši!" Zakřičela jsem na ně, když se předemnou ta naše slavná pětice objevila abych je vyfotila. Jakože nějak mi nedocházelo že už tu jsou fanoušci a můžou nám rozumět, ale tak nevadí.

„Jako máme být namachrovaní?" Zeptal se Owen.

„Sebevědomí, musíte hrát vaší hru aby se vám museli Amíci podrobit, ne vy jim."

„Tebe bych chtěl jako trenéra. Když vyhrajeme si většinou u toho, dneska to nebude jiné. Vyhrajeme pro tebe." Usmál se Braden.

„Jo, čekej nás ve finále! Tyhle košťata nemají šanci." Přidal se Jacob. Konečně z nich byla cítit určitá naděje.

„Takhle si věřte po celý zápas a vidím vás tam." Zasmála jsem se.

Asi mi chtěli udělat radost, už po dvouch minutách vedli, přesto první třetina dopadla 1:1. Jo, ale následně přišel Andrew, který si tu jel svoje. Sice Američani ještě snížili, ale neměli následně šanci.

Oni postoupili do finále, přestože málem nepostupili ani ze skupiny. Borci. Chtěla jsem za nima na led, jim pogratulovat, jenže to jsem nemohla.

Radši jsem si zašla do mediálky když odešli všichni z ledu a protřídila všechny fotky a to jsem měla co dělat abych to stihla. Kdyby tam semnou nebyl jeden mladej kluk od Američanů, úplně bych zapomněla na čas.

I ten druhý zápas Finů s Němci byl dost zajímavý. Více jsem fandila druhému zmiňovanému týmu, předsi jenom s Německem mám taky už něco dočinění.

Chudáci ale prohráli o jeden gól, podobně jako před dvěma dny Češi. Jakoby docela mají Finové štěstí, tak snad to nebude platit i zítra.

Dneska se hrálo v brzké časy, proto jsem přišla na hotel už po deváté a rovnou chtěla někoho navštívit. Braden ve svém pokoji nebyl, byl tam všude klid, zkusila jsem i Owenův pokoj, takže jsem usoudila že mají nějakou poradu a zanechala aspoň Owenovi zprávu ať se pro mě staví než bude nějaká ta další sešlost.

Což udělal hned, po čtvrt hodině byl u mě v pokoji.

„Tak seš tady, asi tě zklamu, dnes žádné oslavy nebudou. Zítra hrajeme a je to nejdůležitější zápas tady." Přišel.

„Cože? To teda ne. A zítra budete slavit že jo?" Zajímala jsem se.

„Ty bys furt něco slavila. Mě se neptej,já to neplánuju. Spíš jsem se dozvěděl docela zajímavou věc v kabině. Jakože nevím jestli tě to vůbec bude zajímat, ale ty blbci se zas vsadili o něco. Moc rád bych věděl o co, nechceš to zjistit semnou?"

„A proč si to nezjistíš sám? A ty jsi o tom jako nevěděl? A vůbec o koho jde?" Začala jsem mu klást otázky.

„Nechci být vlezlý, nevěděl a jde o Liama,Jacoba, Bradena a Coleho. Zas tyhle čtyři, já jim dělám ocas jak jsem nejmladší." Odpověděl mi.

„Nevypadá to tak když jste semnou. Ale když se jedná o tyhle,chci to vědět. Jdeme." Popohnala jsem ho.

„Jo, bavili se i při cestě z meetingu, že to budou teďka řešit. Já si odskočil ještě za tebou, jim nebude vadit, když to budeš vědět i ty." Zamumlal a vešli jsme do nějakého pokoje, kde jsem doposud nebyla.

„... Takže jsi prohrál 100 doláčů, ach Cole ty seš patlal." Poznala jsem Jacobův hlas.

„Hah, dostanu prémie, to nikomu vadit nebude. Jen Braden bude bohatší no... Celkem tu Ivušku lituju." Uslyšela jsem a stáhla Owena zpět ke dveřím za roh aby si nás nevšimli a on moc dobře pochopil o co mi jde.

„Na to jak ostatní posílala do kytek, tak zrovna tebe si pustila tak k tělu, nevěřil bych tomu." Řekl Liam.

„Uměl jsem to na ní. Trochu jsem si s ní pohrál, ale jako v posteli nebyla tak špatná, to ne." Přiznal Braden a mě se chtělo brečet.

„A mě si odmítla? Taky bych chtěl." Špitl mezi tím Owen a já mu zakryla rukou pusu aby byl sticha.

„Až se tohle dozví..." Začal Jacob.

„Pozítří odletíme a už se nikdy neuvidíme, tohle bych neřešil." Přerušil ho Cole.

„A začal jsi k ní něco cítit aspoň nebo to byla tvá oběť?" Zeptal se asi Liam.

„Zakázal jsem si city, vážně si myslíš že bych se mohl zabouchnout do nějaký Češky? Ne, i kdyby jo, stejně by to skončilo."

„Owene, jdeme." Šeptla jsem, když už jsem doopravdy toho slyšela dost.

„Jasný." Odpověděl mi nahlas a já se plácla do hlavy, než mi došlo že bych měla asi zmizet a rychle jsem vběhla za dveře. Panikařila jsem.

„Jé kluci tady jste vy? Jsem volal mamce a zase si spletl dveře." Zamluvil to Owen, což jsem i přes ty dveře slyšela.

„Jo? Ty seš už teda taky pěkně mimo. Chceš tu být s námi nebo jdeš?" Zeptal se ho myslím Jacob a Owen se vybral tu druhou vyriantu, že prý si na něco ještě vzpomenul co chce říct rodičům.

„Takže jsi to táhla s ním?" Zeptal se Owen, když jsem ho zatáhla k sobě na pokoj.

„Jo, ještě včera jsme spolu spali... Vážně nemá city? Vážně jste vy hokejisti furt stejní?"

„Jak kteří. Třeba já měl jednu holku a byl jí věrný. Na víc toho nebyl zatím čas." Pokrčil rameny.

„Že já kráva mu věřila a zamilovala se do něj. Matěj mě varoval a sama jsem věděla co jste vy zač, proč se tohle muselo stát?"

„Ivuš já nevím, doteď jsem se s kluky tolik nebavil. Dalo by se říct že až ty jsi nás pospojovala. O ničem z těch jejich nápadů jsem nic nevěděl." Zamumlal a přitáhl si mě do obětí.

„Já vím. Ještě že to je zítra za námi." Fňukla jsem.

„Ty seš ráda? Copak si s námi nezažila nic hezkého?" Řekl ublíženě.

„Ani nevíš kolik věcí, jen ten debil Braden a tamti to celý zkazili, přitom jsem s nima byla neustále. Zklamali mě."

„Kdybych o tom věděl..." Chtěl začít.

„Tak by jsi nic nenadělal. Owene nevím jestli to můžu říct, ale ty jsi moc mladý."

„Jako na co? Bych tě svedl třeba já. Nadcházející jednička draftu, to by ti nemuselo tak vadit." Usmál se.

„Ty seš taky kokos, ale když to vezmu, jsi ze všech asi nejlepší. Po zvážení všeho co se stalo." Zasmála jsem se a otřela si své slzy.

„Tak už mě přestaň odmítat a držet si odstup."

„Jednou se to nepodělá." Špitla jsem a pomalu spojila naše rty. Věděla jsem co dělám, jen si semnou hráli emoce a ty tuhle situaci zavinili nejvíce.

Ne, za to vlastně mohla moje blbost...