Oko za oko

Osud je mrcha

Ani o víkendu mi nedají ti zkažení parchanti chvíli oddychu, spíš se to ještě víc pokazí. Měl teď v hledáčku pár případů, které prošetřuje policie, tedy lépe řečeno „snaží se".

Na prvním zločinu Daniel pracoval od včerejška, mezitím dokonce vyřizoval objednávky pro svou firmu. Když ho přemohl spánek a on se složil na štosy papírů, do mysli se mu vetřely pocity nějakého kluka:

Čtvrteční podvečer nebyl nikdy ničím důležitým, ale tomu klukovi se hnaly hlavou příšerné myšlenky. Za opaskem skrýval dva ostré předměty a nepředstavovaly nic dobrého. Pokračoval horlivě cestičkou do lesíka a tam se rozrušený přibližoval k blonďaté dívce v dlouhém modrém svetru. Otočila se k němu a bylo značné, že se kolem jejích oči roztékalo silné líčení od breku.

Ihned na ni zvýšil hlas, křičel, nadával, a to vše jako by vycházelo z Daniela, ačkoliv hlasem toho kluka. "Nikdo se nemůže jen tak odmilovat z minuty na minutu! Ty mě snad podvádíš?!" řval, až z toho bolelo v uších. "Řekni mi to do očí, ty couro!" Chytil ji bolestivě za paži, snažila se mu vyprostit, byl na ní příliš hrubý a vzteklý. Bála se ho, tohle už není žádná láska.

"Nemiluji... Nemůžu s tebou být!" vyprskla.

Toho kluka to dopálilo, stále jí pevně držel u sebe a nechtěl pustit, druhou rukou vytáhl v mžiku jeden z nožů s černou rukojetí, které pro svůj druhý plán skrýval za opaskem. "Když nemůžu mít tebe, už tě nebude mít nikdo!" Rozmáchl se a nůž jí vklínil přímo do hrudi. Jen zalapala po dechu, jakmile jí z oka utekla poslední slza, svezla se bez života do trávy. Kluk svíral v dlani nůž, který vyjel z jejího těla a podíval se na poskvrněnou čepel. Přejela mu husina po zádech, proto uskočil a upustil nůž vedle ní. Tohle nechtěl! Možná?

V tu chvíli se tupě ohlédl za sebe, kde spatřil mohutný dub, do kterého vyryli před rokem srdce s jejich iniciály. Tohle byla jejich společná vzpomínka. Svezl se podél kmene stromu mezi jeho kořeny a vytáhl druhou identickou kudlu z opasku. V tu chvíli nepřemýšlel moc dlouho a vrazil si čepel do stejného místa. Ničeho nelitoval a usmál se, čekal, že ji opět spatří.

Daniel se dostal ze svého transu okamžitě, co je oba ve vizi zabil. "Och, takový pitomec," zanaříkal si nahlas pro sebe. Chytil se na hrudníku a dlaní na něm zakroužil. Nesnášel případy, když šlo o pomstu z lásky, a ještě ke všemu ten příšerný vnitřní pocit, když se pachatel zabil sám. Tady nebylo koho trestat, jen vytvořit důkazy pro policii, aby nepracovali s verzí, že je zamordoval někdo třetí.

Jeden z případů, které řešil, byl poněkud emočně náročnější. Šlo o okradené důchodce a vše se pojilo ke šmejdovi Henrymu Astromovi – asi třináctkrát trestanému právě v podmínce. Neukradl jim jen peníze, ale poškodil je i duševně. Čekal na ně před domovem, následně zneužil jejich důvěřivosti, vetřel se dovnitř jako pravý šmejd a než je obral, navodil jim trauma s nedůvěrou k ostatním a úzkost opustit dveře bytu. Spoutával je, přikládal jim zbraň nebo nůž k hlavě a vyhrožoval jim, či ponižoval.

Spoustu informací o Astromovi získal tentokrát i jeho prostředník Lenny, který mu, když potřeboval, donášel informace. Lenny působil spoustu let u policie a hrál to na všechny strany, aby z toho měl především sám prospěch. Chamurappi mu dal druhou šanci, pokud nechce přijít o hlasivky a jazyk, že nebude vynášet interní věci z policie zločincům, ale pouze jemu a bude dělat svojí práci policisty, což striktně už několik měsíců držel.

Dan se proto na to druhý den dozvěděl, kde se ten šmejd uhnízdil. Henry Astrom si platil obyčejný motel. Jeden z těch „čistějších" ve městě na východě ostrova. To nebyl pro Dana žádný problém, když na každé světové straně vlastnil jednu skrýš a jeho byt se tyčil nedaleko středu celého Vince.