Oko za oko

Antihrdina

"Řekni mi jediný důvod, proč je pro tebe tak důležitá moje identita nebo to, jak vypadám?!" Nezdálo se, že by dokázala zformulovat jednoznačnou odpověď. "Ujasnil jsem ti nějaká pravidla, nejsem tvůj opatrovník, abych tě pořád napomínal jako malou holku. Není důležité, aby si věděla, kdo jsem. Mám své důvody, proč nikdo neví o všem, co ve skutečnosti provádím. Mám také rodinu jako ty, nemysli si."

Vše skoro ostře diktoval, až se to Ellie zarývalo pod kůži. Pod pojmem rodina ihned narazila. Neuměla si představit, že tahle bytost má mít nějakou přítelkyni natož děti, ale bála se ho vyptávat.

"Není důležité, kdo jsem ani nemám důvod se komukoliv odkrýt," povzdechl si. "Za chvilku bude půl šesté ráno, potřebuji se stavit u sebe a potom v mé práci, abych ti přivezl další vzorky. Vrátím se za pár hodin, tak si odpočiň, ať jsi pro dnešek ještě práce schopná." Posbíral si do rukou své věci a vypnul počítač.

Udiveně pozorovala jeho nepřiměřeně čilou náladu přes všechny okolnosti. "Ty někde pracuješ?"

Hluboce se zasmál. "Tahle zvrácená práce je to poslední, čím bych se mohl přiživit." Odcházel ze dveří úkrytu pobavený, ale na Ellie rázem padla děsivá samota. Tísnilo ji nevědomí o čase a byla tu zavřená za dveřmi s kódem.

Zakručelo jí v žaludku. Prohledávala proto skřínky v místnosti. Našla spoustu věcí i jídlo, ale najednou se jí nějak příčilo pozřít ty neznámé konzervy nebo sušenky. Objevila dokonce lednici s mrazákem, jenže kromě ledů a nějaké minerálky i octu nenacházela žádné jídlo. Ulehla si v očekávání opět na své lůžko a naskytl se jí dlouhý čas na přemýšlení o něm, o pocitech své rodiny, a hlavně o otci...

Vyrušil ji podivný zvuk. Jakmile pozvedla hlavu z polštáře, asi poprvé se zaradovala, že ho vidí. V náručí držel velkou plastovou bednu a na ni další věci. Také ji upoutalo, že měl na sobě jiný převlek. Ovšem stále tmavý. "Mám pro tebe čerstvou, i když opožděnou snídani."

"Kolik je hodin?"

"Kolem desáté... opozdil jsem se, za to se ti omlouvám. Za prominutí jsem ti donesl tři obložené bagety. Máš na výběr, speciálně jsem ti koupil bez jakýchkoliv zrníček!"

"Jak o tom víš?"

"Všímám si mnoha věcí a opravdu nešlo přehlédnout, když ze svých svačin vyloupáváš kmín nebo mák," podotkl. "A ještě jsem ti za odměnu přinesl něco sladkého, ale jen za svědomitou práci."

"Úplatek dortem?" mile se pousmála. Ty jeho světlé chvilky z něj občas dělaly i člověka.

"Úplatek? Heh, takový zločin bych nemohl udělat," pobaveně k ní přisunul krabici s lahůdkami. „Dozvěděl jsem se, že od večera po tobě rozběhli rozsáhlé a utajené pátrání."

"Tady mě asi těžko najdou," dodala spíš sama pro sebe. "A můj... táta?"

"Ten mi od začátku zahlcuje mobil zprávami a hovory z tvého čísla, ale nehodlám mu odpovídat. Tohle spojení je naše a nebude se do toho míchat. Teď to hoď za hlavu, potřebuji od tebe něco zkontrolovat." Položil před ni na stůl tu velkou krabici, kterou donesl a otevřel víko.

Ellie se podívala na její obsah. "Proč se mi ty věci zdají povědomé?"

"Protože patří výzkumáku SOV," odpověděl nedůležitě.

"Odsuzuješ lidi, co kradou a sám uděláš tohle?" ušklíbla se.

"Ve skutečnosti jsem si to jen pro tebe vypůjčil, vždyť tam toho mají spousty. Jedna zanedbatelná sada." Z kabátu vytáhl plastový obal a odkryl z něj vzorky. "A tohle bude tvá práce. Potřebuji zjistit, odkud a čím je zvláštní tahle hlína. Poté prohlédni tyhle dvě zkumavky. V každé je jiný biologický materiál, takže potřebuji výsledky DNA a zpřístupním ti počítač s policejní databází, kde potřebuji vzorky porovnat. Stačí to do toho systému jen uložit, já už si to následně vyhledám sám."