Oko za oko

Staré hrozby

„Danieli," vyhrkla Ellie do telefonu. „Byl jsi takovou dobu nedostupný."

„Já vím, trochu jsem si teď zaběhal," udýchaně zažertoval.

„Neříkej. Viděla jsem to v televizi, vlastně všichni, co před půl hodinou koukali na zprávy, to viděli." Musela se trochu ztišit, stále byla ve své práci.

„Trochu popularity mi neuškodí," povzdechl si uvolněně oproti všemu, co se seběhlo. Ve svém východním krytu se ze sebe snažil stahat oblečení pomstitele. „Chceš dneska odvézt zase na přednášku?"

„Jak sis tohle zase zjistil?"

„Jakmile skončíš v práci, budu čekat před stanicí, pak si popovídáme. Zatím pa." Típnul hovor dříve, než mohla něco říct.

Vyzvedl ji opravdu ve správnou dobu a po cestě se rozpovídal o jeho úspěšném ránu. Přesto pořád z Ellie čišelo napětí. Co ji pořád trápilo? Co mu unikalo?

„Nafotil jsem něco v té laboratoři, podíváš se na to?" Podal jí do ruky mobil.

Ellie si všechny fotky detailně prohlédla. „Všechny vzorce a sloučeniny jsou podobné formě, kterou jsme vytáhli z těch smrtelných drog. Některé látky jsou mi takhle od pohledu neznámé, v tom by se vyznal lépe můj šéf Dave."

„Jsi si alespoň jistá, že to je proces k té smrtelné droze?"

„Jo, je to určitě ono."

„Děkuju, nic jiného jsem vědět nepotřeboval," ubezpečil Ellie. Převzal si od ní zpátky svůj mobil a zastavil u krajnice, konečně dojeli k její škole. Označil celé album fotek na displeji a dvěma dotyky to kompletně vymazal z mobilu. „Toť poslední tečka za tím smrtelným svinstvem. Naprosto všechno je zničené." Vypnul motor a zadíval se na dívku, jenže ta v sedačce úplně strnula. „Co se děje?"

„J-já... Nedoprovodil bys mě až ke dveřím?"

Přikývl. Přesto ho tahle reakce přesvědčila, že se děje něco špatného. Venku začalo drobně mrholit. Po jejím boku procházeli volným prostranstvím ke vchodu do školy. Kolem nich se courali i další lidé, avšak z Ellie vycházely podivné záchvěvy. Tentokrát si před ni neústupně stoupl a chytil ji za ramena.

Podívala se mu do očí, věděla, že chce znát pravdu. „Už nějakou chvilku zjišťuji, že mě někdo sleduje. Je tu pokaždé, sedí tam naproti na lavičce a dívá se sem ke dveřím. Mám obavy a nechtěla jsem být paranoidní, jenže sedí tam den za dnem."

Danielovi to rázem částečně připomnělo tu ranní vizi. Sklonil hlavu a jemně zašeptal. „Obejmi mě."

„Proč?" podivila se.

„Chci se nenápadně podívat, kde je. Mé smysli ho lépe zachytí." Na nic dalšího nečekal a přivinul si ji k sobě.

Pro Ellie to náhlé objetí zapůsobilo stísněně a v další vteřině se pomalu uvolnila. Naplnil ji pocitem bezpečí, že se o ni někdo opravdu stará. Chtěl řešit její obavy.

Mezitím se s ní Daniel natočil a skenoval okolí k té lavičce. Opravdu tam ten chlápek vysedával s upřeným pohledem směrem k nim. Jeho obličej Daniela zmátl a nemohl si přiznat, že je to opravdu on. Sklonil hlavu a zabořil se obličejem v jejích vlasech.

Znejistilo ji to. Najednou se jeho svaly napjaly. „Co se děje?"

„To on," zachraptěl u jejího ucha. „Vrátil se."

„Kdo?"

„Před asi dvěma měsíci... Vzpomínáš si na toho vraha, který se koupal v krvi svých obětí? Vrátil se do města a vybírá si své oběti z téhle školy, protože sem chodí budoucí zdravotnický personál. Pamatuji si dost jasně jeho obličej, je to Hank Todd."