Oko za oko

Koupele v krvi

Ellie pohlížela na okno pokryté cestičkami od deště. Čekala už přes osm dní na jakoukoliv zprávu nebo upozornění od pomstitele.

S kapkou odvahy popadla do rukou svůj mobil. Jakmile jí obličej osvítila prudká záře z displeje, rozhodla se mu napsat jako první zprávu: Co za výhody z naší spolupráce budu mít? Zatím ode mě nic nechceš.

Po tom, co stiskla ukazatele odeslat, vyčkala a ani ne za minutu se jí krátce ohlásila příchozí zpráva: Trpělivost! Právě řeším případ, do kterého tě nechci zatahovat. Kdybych něco potřeboval, ozval bych se. OK?

Ellie: Kdy se tedy zase sejdeme? Tahle konverzace jí připadala od začátku neskutečně zvláštní. Také aby ne – vždyť si dopisovala se špatným chlápkem, který mučil jiné zlé chlápky.

Možná zítra ve stejnou dobu a na místě jako posledně?

Dobře. Odepsala pouhé jedno strohé slovíčko a odložila mobil vedle sebe.

Stále ji doháněla její zvědavost. Neustále ji tkvělo v myšlenkách, kým je ve skutečnosti bez masky a proč se tak rozhodl. Musel mít přeci nějaký důvod, proč si ji vybral a důvěřoval jí. Nějaké spojení ve svém životě s tím mužem mohla mít a snažila se na něj přijít.

-

S dalším večerem se vytratila z bytu o pár minut dříve. Venku si povšimla na protějším balkóně nějakého muže, který si právě pokuřoval cigaretu, proto se raději bez povšimnutí odebrala do většího šera. Poněkud slepě procházela okolím kolem garáží.

"Ellie," ozvalo se tišeji i tak ji jeho umělý hlas rozrušil.

"Proč mě do aktuálního případu nechcete zatáhnout?" spustila ihned. "Vyžádal jste si mou spolupráci, aniž byste mě u něčeho potřeboval."

Daniel zahalený v tmavém oblečení se opřel o jedny z obřích dveří garáže. "Nejde o to, že tě právě nepotřebuji, jen tenhle případ se tě silně dotýká. Souvisí to úzce s tvou rodinou..."

"Nemusíte kolem toho kličkovat, určitě jste si mě kompletně proklepnul, všechny vaše vyřešené zprávy a případy jsou zpracované do detailu. Ke všemu je to už dlouhá doba a musela jsem se s tím vyrovnat. Já... Chci jen vědět, o co jde. Zaslechla jsem na oddělení, že si někdo ve městě hraje snad na upíra?"

Raději přešel její poslední poznámku. "Zkrátka tento vrah loví zdravotnický personál."

"Jen kvůli tomu jste mě nepotřeboval? Zvládám to pokojně."

Napřímil se, každopádně jen ta tma zkreslovala Daniela jako kolosální bytost. "Ne Ellie, nemáš ani potuchy, jak tohle zvládat! Ty to nevidíš ani se nedokážeš vcítit do jejich mysli. Ten zvrácenec provádí rituály nebo jakousi očistu tím, že z obětí nechá vytéci všechnu jejich krev a potom... se v té krvi vykoupe. Moje druhá polovička cítila ten pach krve a jak vrahovi dodávala sílu. Ten pomatenec se vidí jako bůh a jen on soudí sám sebe. Myslí si, že všichni zdravotníci a lékaři jsou nečistí, že si nezaslouží krev, která v nich koluje!"

Ellie naskočila husí kůže po těle. "Je duševně chorý -"

"- není to psychopat! Za tohle může posedlost jeho vlastního náboženství a vymylo mu to úplně mozek. Zkrátka po celém světě jsou všechna náboženství a sekty ty nejhorší zvěrstva lidstva."

"A jak ho tedy zastavíme?"

"Ellie, říkám ti to naposledy, tebe do případu nezatáhnu. Žádný poznámky už z tvých úst nebudu poslouchat, teď se starej raději o svoji školu, mám práci." Vzal jí hruběji za paži a nasměroval k jejímu domovu. Původně nic z tohohle s ní řešit nechtěl, místo toho jí vše vyzvonil.