O dva měsíce později...
Takhle nervózní ještě nebyl. Ani tenkrát při mučení zločince, možná ještě u jednoho okamžiku, avšak to pouze posunulo hranici k dnešnímu dni. Roztřesenými prsty si ještě upravoval bělostnou kravatu a pořád si všelijak žmoulal látku na saku, aby se mu tolik nepotily ruce. Vedle něho stála nově zvolená starostka města a s vroucným úsměvem ho trochu povzbuzovala.
Podíval se na druhou stranu, kde stála Ellie nevlastní mamka s kyticí bílých růží v rukou a naproti ní s rozjařeným úsměvem Tobias v narůžovělém obleku. Za ním na židlích seděl jeho přítel, stejně jako zhruba dalších patnáct lidí, které si tu s Ellie přáli mít.
Už se docela začal obávat, protože jí bylo ráno trochu nevolno a neměl tušení, co se s ní právě teď děje. Věděl, že to bývá při těhotenství příznakem, ale nejistě ji pořád vyhlížel. Vzpomenul si na dobu, kdy poprvé přišel na důvod, proč se jeho družka zázračně rychle hojí. Těhotenství s jeho prvním děťátkem, jenž mu nosí přes dva měsíce pod srdcem.
Tenkrát byl štěstím bez sebe, ale nejistý, když ji žádal o ruku. Ta dívka v bílých šatech v jedné z jeho vizí klečela na orosené trávě na kopci ve městě Vince, pod tmavými nebesy a brečela v jeho objetí radostí, že si ji chce vzít.
Jeho bídný osud ho připravil o rodinu a tolik si přál, aby tu s ním mohli být jeho rodiče, ovšem další získal a připravoval se sám být rodičem.
Z přemýšlení ho probudila pomalá líbezná hudba, až mu srdce poskočilo. Do místnosti vstoupila Tobiasova neteř Melinda v roztomilých šatičkách po boku s Fredym v bílém sáčku. Vypadali rozkošně jako družičky a Fredy nesl na polštářku jejich snubní prsteny. Poté konečně spatřil Adriana s Ellie, která se ho držela za rámě. Bílé šaty lemovaly její úzkou postavu, zatím na ni těhotenství nebylo znát. Ve tváři se usmívala stále pobledlá, alespoň ne zelená jako ráno. Daniel z ní nespustil oči, musel se i přihlouple usmívat, ale to teď bylo jedno.
Její otec ji dovedl k oltáři, kde ji Melinda předala kyticí růží a v další vteřině se ocitla v jeho těsné blízkosti. Poprvé si všimla, že má načervenalé tváře snad ze studu.
Starostka započala proslov k novomanželům, než přešlo na Daniela. Otočil se ke své choti a chytil ji jemně za ruce. „Slibuji ti tady přede všemi, že tě budu opatrovat, milovat a chránit naši rodinu po celý svůj život. Tak slibuji." Dívka se uculila se slzami v očích.
Následně si opět vzala slovo starostka. „Ellie Darcyová, berete si zde přítomného muže Daniela Boltona za svého muže?"
„Ano," zadívala se mu šťastně do očí.
„A táži se vás Danieli Boltone, berete si zde přítomnou Ellie Darcyovou?"
„Ano," věnoval jí také upřímný pohled.
„Tímto vás prohlašuji za manžele. Můžete si vyměnit prstýnky a dát první novomanželský polibek."
Daniel se sklonil k Fredymu a vzal do ruky prstýnky. Stále se mu mírně třásly ruce, ale zvládl to jako ona nakonec bez potíží. Potom se uculil a přivinul si ji do dlouhého polibku. „Miluji tě," zašeptal.
„Já tebe také."
Potom se i sedící postavili a zatleskali jim. „Měla bys hodit kyticí," připomenul jí a podíval se na ten malý dav.
Ellie se k nim otočila zády, a ne zrovna prudce hodila kyticí za sebe. Neočekávaně přistála v náručí Tobiasovo přítele a jeho neteř Melinda se z toho rozhihňala. Fredy jí rázem přitiskl dlaň na ústa, asi mu přišel podivný smích jeho mladší vrstevnice.
Ovšem osud si s nimi opět pohrál. Do jejich oddací místnosti na radnici vtrhla hnědovlasá žena s rozteklým líčením, že vypadala jako panda a v roztřesených rukách svírala střelnou zbraň namířenou proti všem. Oba ji okamžitě poznali. Ta žena, na kterou tenkrát nedopatřením Ellie žárlila, není nikdo jiný, než právnička a přítelkyně zemřelého Samuela Hogana.
Daniel se instinktivně stoupnul před svou ženu. Nahnala se do něj opět zuřivost a agrese. Ruka mu zabloudila do kapsy u kalhot.
„To vy jste ho zabili, falešní zmetci," zavřískala a vystřelila poprvé do stropu, jako by zkoušela, zda je opravdu nabitá. Před nedávnem se ocitala mimo město a nejspíš se vrátila s vražednými sklony a zřejmě z toho zešílela.
Jen on na nic nečekal a nedbal na veřejnost kolem sebe, opět jeho emoce zastřely rozum a vyjednávání. Zašátral pro svůj kapesní nožík, který stále nosil u sebe stejně jako mobil nebo klíče a s přesností ho čepelí mrštil proti ní, než by začala střílet do lidí. Projel jí kůží na boku pod paží a zaryl se do plíce, čímž jí způsobil pneumotorax.
Daniel v tu chvíli zařval na všechny, aby se kryli a instinktivně Ellie strhl na sebe k zemi. V tu chvíli myslel na bezpečí její i jeho nenarozeného dítěte.
Do místnosti vtrhli policisté, kterým předtím zřejmě proklouzla přes kontrolu a nyní ji odzbrojili.
Novomanželům se pořádně ulevilo.
„Jste v pořádku?" vyhrkl ihned starostlivě.
„Já... jsem i mrně snad ano. Spadli jsme na tebe do měkkého, jak ty?" částečně si oddechla.
„Jsem v pořádku, ale jestli se nám tohle stane i u tvého porodu, budu vraždit." Daniel si ji k sobě tisknul.
„Jej, a jak tohle vysvětlíme ostatním?" zamumlala zabořená na jeho hrudi.
„Asi nám nezbaštěj, že náhodně v zápalu emocí vrhám nožíky?"
„My asi nikdy nebudeme mít normální život, viď?"
Zaklonil hlavu, aby se podíval na ostatní, kteří se šokovaně zvedali ze země. Nakonec se i Daniel s Ellie opatrně zvedli do sedu. „Už jsem si na to asi zvyknul, lásko." Položil hřejivou dlaň na její břicho. „To mrně se s námi rozhodně nudit nebude."
Pousmála se s ním. Jako by tím zapomínali na všechny špatné chvíle, které ve svém životě prožili.
Konec
ČTEŠ
Oko za oko
Tajemnica / Thriller... a život za život. Jak lze účinně napravovat zločince? Daniel ví, proč riskuje a zná své cíle. Pod rouškou vlastní temnoty se konečně pokusil dobro ve svém městě ochránit, přestože to provádí zvráceným způsobem.
