Zvědavost

115 4 6
                                        

Kde je?  říkal si velitel Adrian Darcy v duchu. Skrýval se s několika ozbrojenými policisty za zídkou a další jeho podřízení byli dokonale skryti kolem místa. Pozoroval dalekohledem uzpůsobeným k nočnímu vidění svou dceru nehnutě postávající na chodníku v blízkosti garáží.

Ellie se netřásla zimou, daleko více s ní cloumal strach. Zatínala ruce v pěst a čekala na jeho příchod, který trval nekonečně dlouho.

Daniel se blížil rychlým nevypočitatelným krokem k ní ve svém převleku. "Ellie, co jsem ti podotýkal o zradě?" Přihnal se jako stín kousek od ní, než ho zaregistrovali policisté. Povšiml si lesknoucích se slz v jejích očích. Okamžitě zmáčknul kuličku připravenou v dlani a místo kolem něj se na krátko zahalilo neškodným dýmem.

"Ne, nestřílet!!!" rozkázal velitel Darcy. "Ellie," zaskučel.

Jakmile se mlha po pár vteřinách rozpustila, spatřili všichni, jak Chamurappi držel před sebou jednou rukou pod krkem a druhou kolem hrudi velitelovo dceru.

"Pořád platí, že ti neublížím, ale jen pokud budeš spolupracovat se mnou. Nehýbej se a nevzpírej se mi!" šeptl jí v rychlosti u ucha.

"Není to, jak si myslíš," špitla rozrušeně. Celé její tělo se třáslo.

"Ššš..." Uvolnil palec od ruky, která jí svírala hrdlo a přejel jím lehce po jejích ztuhlých rtech.

Několik metrů před nimi se ze tmy vynořoval její otec Adrian beze zbraně a s rukama nad hlavou. Ačkoliv byl velitel se svým týmem plně připraveni a vyzbrojeni, Daniel je o krok předběhl.

"Propusťte prosím moji dceru," klidným hlasem se mu nejprve snažil domluvit.

"Špatný tah veliteli! Přišel jste o svou manželku i matku, nechtějte přijít i o dceru. Neuvědomujete si své nerozvážné chyby, nic o mně nevíte ani čeho jsem schopný! Měl byste si vážit všeho, co pro vás od počátku konám!"

"Vím, že mé dceři neublížíte, je v tomhle nevinně!"

"Myslím, že o mě máte valné mínění, ale každý může čas od času změnit své zvrácené způsoby. Ublížím jí, jakmile se o něco pokusíte!"

Ellie se naposledy shledala s očima svého otce, než Daniel stiskl v dlani další podivné kuličky, které okamžitě vybouchly a pohltily tohle místo do hlubokého dýmu. Některé ten kouř rozkašlal, jiné blízko epicentra ten dým na chvilku uspal podobně jako Ellie. Daniel si ji přehodil přes rameno, než by se samovolně svezla k zemi a v momentu překvapení s ní utekl neviditelně ke svému autu. Opatrně ji usadil na sedadlo spolujezdce a v pozdní noční hodině ujížděl bez překážky ke svému nejbližšímu doupěti.

Zajel autem do prázdné uličky daleko od centra města. Ellie se pomalu probouzela. Z přihrádky vytáhl neotevřenou plastovou lahev minerálky, dobře věděl, že ji ta mlha dehydratovala. Poznal to i z toho, jak se zprvu snažila polykat. Narovnala skleslou hlavu do roviny těla a párkrát dezorientovaně zamrkala. Vyplašeně na něj zírala. "Kde to jsme?"

"Potřebuješ pít," podotkl starostlivěji.

Láhev od něj přijala s roztřesenýma rukama. "Děkuji," špitla a dlouze žíznivě se napila. Mezitím vystoupil z auta, aby ho obešel k jejím dveřím, které následně otevřel.

"Kam jste mě to do háje unesl?" postěžovala si potichu, ale věděla, že to slyšel. Snažila se opatrně vysoukat z prostoru tmavého auta, nohy měla jako ze želatiny, ale maskovaný Daniel Ellie neočekávaně popadl kolem pasu.

Ukryl pečlivěji auto pod plachtu. Zatáhl ji za roh, kde odkryl malý panel vedle dveří a několika dotyky na něm něco namačkal. Dveře se s fouknutím pootevřely a on ji bez okolků pod bedry podpíral. Vlekl ji hlouběji pochmurným prostorem.

Oko za okoKde žijí příběhy. Začni objevovat