„Zastavím všechno a všechny. Půjdu daleko a klidně povedu svoji cestu do nejtemnějšího hříchu. Připrav se, za všechno zaplatí!"
„Danieli, proč jsi tak zaslepený? Cožpak nevidíš ostrov v ohni pod kouřícím sluncem." Odvrátila se a roztáhla svou náruč k slunci. „Tohle je Vince!"
„Ellie to ne, pomoc je na cestě. I kdyby se město zhroutilo -"
„Sám víš, že tam něco skrývá, a to tě zničí. Všechny nás to zničí! Nevidíš, co ten ďábel s námi dělá?" Se slzami v očích od něj poodstoupila o pár kroků, rázem se přírodní prostředí prolnulo do rudé místnosti, jako by ji někdo vymaloval krví. Když se znovu podíval na ni, změnily se její vlasy na tmavě hnědé. „Co to -" Nechápal celou situaci.
Ellie z ničeho nic vykřikla, tak bolestně, jak od ní nikdy nezaslechl. Z koutku úst, nosních dírek, uší a následně i z víček očí jí vytryskly pramínky krve a po její kůži naskákaly podlitiny a modřiny jako velké mapy. Nečekaně se sesunula k zemi jako tělo bez kostry.
Danielovi se rázem nahromadila krev v ústech. Cítil, jak se mu plní v žaludku. Donutilo ho to taky vřískat bolestí. Něco mu bortilo kosti a trhalo cévy s orgány. Drtilo ho vlastní tělo, jenže jeho regenerace to zpomalovala.
Padnul k zemi, přesto se snažil k ní doplazit. Ovšem ta tvář jí nepatřila i přes značnou deformaci to rozpoznal. „Mami?" zašeptal. Chytil ji za ruku, avšak její prsty se kroutily jako provázky.
„Miluju tě Eriku," zaslechl umírajícím hlasem z matčin úst.
„Miluju tě Sáro," promluvil hlasem svého otce v jeho těle...
Polil ho ledový pot a trhnutím otevřel oči, ačkoliv mžoural do tmy. Otočil se, aby zašátral rukou vedle sebe, naštěstí ležela čelem a zdálo se, že spokojeně spala a klidně dýchala. Jeho zrak se konečně přizpůsobil tmě. Uklidnil se a zpátky se svalil na svou půlku postele. Jeho tvář se rázem zkřivila smutkem a snažil se potlačit vztek i slzy. Takovou smrt si moji rodiče nezasloužili! V hlavě mu tkvěla celá ta vize a přál si, aby to byl jen sen. Chtěl opět usnout, ale nešlo to. Vyhledal její ruku a drobně ji stiskl. Nechtěl ničeho zneužít, jen potřeboval myslet na světlejší chvilky. Potom dostal menší nápad.
„Ellie, vstávej." Dotkl se jejího ramene a lehce s ní zatřásl.
„Ještě chvilku," zamumlala a chtěla se přetočit na druhý bok, ale Daniel ji vytáhl do sedu, že rázem byla plně při smyslech. „To není zrovna příjemný probuzení a co se vůbec děje?"
„Zajedeme si někam, chci ti něco ukázat," oznamoval čile a vylezl z postele, aby rozsvítil.
„Kolik vůbec je?" Podívala se na hodiny na displeji mobilu. „Děláš si srandu? Vždyť jsou teprve tři hodiny ráno, jsem taky jen člověk, co spí. Nemám tvojí super-odolnost vůči spánku," zalamentovala. Spustila unaveně své nohy na zem ani těch pět hodin spánku pro ni nestačilo.
„Je to překvapení a převleč si nějaké sportovnější oblečení," upozornil ji.
Raději ani nechtěla hádat, co zase ten blázen vymýšlel. Odebrala se do koupelny umýt a trochu zkulturnit, přesto by na místě usnula. Po několika minutách i s převlečením do něčeho sportovnějšího, jak říkal, se posadila na židli v kuchyni a podepřela si hlavu rukou. Daniel před ni v další vteřině postavil skleničku s tekutinou oranžově matné barvy. Zkoumavě pozvedla obočí.
„Vypij to. Snad tě to nakopne při cestě k autu."
„Nechci pít nějaké kofeinové drinky," odbyla ho.
ČTEŠ
Oko za oko
Gizem / Gerilim... a život za život. Jak lze účinně napravovat zločince? Daniel ví, proč riskuje a zná své cíle. Pod rouškou vlastní temnoty se konečně pokusil dobro ve svém městě ochránit, přestože to provádí zvráceným způsobem.
