Oko za oko

Mrtví nepromluví

Slíbila sice Danielovi, že se nebude motat do jeho plánu s Hoganem, jenže tohle se rozhodla udělat z vlastní iniciativy. Nastal všední den a čekala ji odpolední práce v laboratoři. Dave Franklin jí přívětivě opětoval pozdrav, i když vzápětí vzpomenul na Danielovo rodiče a vzkazoval mu také upřímnou soustrast. Litoval ztráty skvělého starosty.

Ellie se ještě chvilku věnovala neodkladné práci a trochu sbírala i odvahu. „Dave, zmiňoval jsi mi jednou, že máš známého na pitevně."

Se zaujetím přikývl. „Vlastně příbuzný. Je to mé mladší sestry manžel. Co potřebuješ?"

„Potřebovala bych laskavost. Popravdě, chtěla bych něco zjistit kvůli Danielovi. Vím, že tam stále leží ostatky jeho rodičů a máme pochybnosti o jejich smrti při té explozi. Ehm... nemohli bychom odebrat nějaké vzorky?" nejistě polkla. „Chci si to ověřit."

„Dobře Ellie, můžu ti to slíbit. Hned mu zavolám." Postavil se ze židle a odešel si zatelefonovat. Po pár minutách se vrátil. „Máme se stavit kolem páté hodiny."

„Nebude z toho malér?"

„Toho se nemusíš bát, budeme sami po pracovní době."

Ellie se proto horlivě začala věnovat své práci, aby potom mohli v klidu odejít. Po dvou hodinách se vydali s Davem skrz středisko do oddělení na konci celého areálu, kde velkým nápisem stálo: Márnice.

„Ahoj Jene," pozdravil svého příbuzného.

„Dobrý den," přidala se za ním.

„Zdravím Davide i vás slečno Darcyová," přivítal je muž starší i menší, než byl Dave. „Co potřebujete?"

„Těla Boltonových, jak jsem ti volal. Jen odebereme pár vzorků. V tajnosti."

Jene bez odporu přikývl a otevřel dva kovové boxy s těly. „Pitva nebyla nařízena, vzhledem k poškození obou těl požárem, přesto vás předem varuji, že to bude velice nepříjemný pohled." Otevřel vaky s těly, ten pohled opravdu nebyl pro slabé povahy. Dívka toho za praxi spatřila spoustu, jenže teď se jednalo o pozůstatky dvou lidí, kteří jí přirostli k srdci. O to víc to na ni působilo. Nepěkně ohořelá těla, u kterých nelze rozeznat identita, natož pohlaví. Celá pokroucená a některé okrajové části těla sežehnuté na popel. Musela poprosit svého kolegu, jestli by vzorky neodebral sám, protože by to psychicky nezvládla. Ten jí s pochopením vyhověl, aby se stáhla dál a pár minut vyčkala.

„Jene, prohlížel jsi vůbec ta těla?"

„Ne," řekl zaraženě." Uložil jsem je pouze do boxů, co je dovezli. Proč?"

„Ty známky po těle, když se na to tak koukám, jsou deformované, ale ne od výbuchu ani ohně. Vidíš tohle?" poukázal na pahýl z jednoho těla. „Jene, kosti jsou uvnitř rozdrcené a nechci hádat, ale vypadá to jako od Isthmusu."

Ellie je strnule poslouchala ani Jene z toho nebyl moudrý. „To není možné, tu látku zničili před sto lety při válce."

„Jsem zvědavý s výsledky," poukázal podezřele. „Dám ti potom vědět. Ellie, mám hotovo, můžeme se vrátit a dáme vzorky rychle v laboratoři do kupy."

Slečna se tedy rozloučila s Jenem a urychleně se vraceli na své pracoviště.

„Kdy zhruba dostaneme výsledky?" Asistovala mu při rozboru a dalších chemických procesech.

„Časně ráno. Jestli chceš, stav se tu brzy, počítač bude pracovat a naběhnout ti ihned detaily." Vzápětí se podíval na hodinky. „Myslím, že na to pietní rozloučení se starostou přijdeme pozdě."