Oko za oko

Poslední pomsta 2.část

Dole byla opět tma jako v pytli, ale vystačil si s baterkou. Podle plánku zahnul doleva a po pár metrech se zastavil před zamčenými dveřmi. Věděl, že je musí vyrazit a nenadělat přitom moc hluku. Z batohu vytáhl podobnou věcičku šperháku a zarazil ji do klíčové dírky. Musel o několik kroků ustoupit dozadu a rozeběhl se proti dveřím. Doufal, že povolily, jinak by na ně hodně bolestivě nalétl a dveře okamžitě při jeho nárazu rupnuly.

Pár minutek strávil prohledáváním okolí, než našel panel, jenž řídil chod výtahu. Kousek od toho spatřil rezavé pletivo. Za tím se nacházela šachta výtahu. Jenom dovnitř nakouknul, aby spatřil, kudy se táhnout ty barevné kabely z bomby. Vysledoval, kam vedou a zjistil, že každý sbíhal jinam. Jedny napojily do zásuvky, ty jednoduše odpojil. Další ho zavedly k velkým turbínám a někudy dál musely vést až ke klimatizacím. Všechny bez rozmyslu odštípával kleštěmi.

Zdálo se, že víc zde udělat nemohl. Táhlo ho to hlavně za Ellie. Nerad ji tam nechával, jelikož Michaelovi nedokázal stoprocentně věřit ani jim nemohl dát nijak vědět ani neměl vysílačku. Mířil v šeru ke světlu, které se táhlo z přízemí po schodech ze suterénu.

„Věděl jsem, že tady jsi!" vytrhl ho mužský hlas a svým tělem mu zatarasil cestu před schodištěm.

„Veliteli," zatrhl neočekávaně a trpce. Tohle si neplánoval. Velitel policie Adrian Darcy na něj mířil zbraní. „Musíte mě vyslechnout!"

„To se neboj. Velice rád si tě vyslechnu až na stanici policie a teď dej ruce za hlavu. Jestli se o něco pokusíš, zastřelím tě!"

Daniel mu na očích viděl tu nepříčetnost, proto opatrně vyšel schody nahoru za ním. „Nechci se dohadovat, poněvadž celému městu hrozí nebezpečí. Nejsem terorista, toho musím zastavit, na kus řeči můžeme zajít potom."

„Přestaň si hrát na hrdinu, jsi jen odpornej zločinec, kterej půjde před spravedlivý soud!"

„V očích vaší dcery nejsem," odvětil přímo. Nemohl si dovolit, aby mu všechno pokazil.

Adrian znejistil a zbraň mu trochu klesla. Vtom se Danielovi zády ocitli tři muži v policejních uniformách. Nevěřícně se za nimi ohlédl, vnitřní pocit ho varoval.

Velitel se opět napřímil a chtěl něco svým podřízeným říci. Ovšem to mu uvízlo na rtech, jakmile spatřil, jak jejich ruce sáhli po zbraních. Danielova reakce byla daleko rychlejší a hodil těm mužům pod nohy kuličky naplněné dýmem. Tentokrát omračovacím. Jenže ti dávno pálily kulky před sebe, dokud je plyn nesklátil.

Mezitím strhl Adriana zpátky ke schodům vedoucích do suterénu, div se po nich neskutáleli dolu.

V další vteřině okolí jako lusknutím prstů utichlo. Adrian si klekl na kolena. Stále nemohl uvěřit tomu, co se stalo. Pohlédl vedle sebe, kde ležel na zádech maskovaný pomstitel a nezdál se při vědomí. Odvážil se vykouknout na chodbu, docela se třásl, ale ti tři naštěstí leželi ochromení v chodbě. Otočil se zpátky k pomstiteli. Měl ho právě bezbranného ve své hrsti. Stáhl mu z hlavy kápi a posléze i masku. Světlo z chodby mu přímo ozářilo obličej a Adrian šokován uskočil. Nechtěl uvěřit, že to on se celou dobu skrýval pod maskou.

Daniel pootevřel víčka a jako první spatřil neradostný obličej velitele Darcyho. Došlo mu velmi rychle, co se děje, když spatřil svou masku v jeho ruce. Ani úšklebkem by neodlehčil napětí a Adrianova pěst ho zasáhla do obličeje.

„To bolelo," poznamenal trpce a pozvednul se na lokty.

„Celou tu dobu... jsi to ty!" Zklamaně se chytil za hlavu. „Důvěřoval jsem ti a....a... Proč jsi do toho musel zatáhnout i mou dceru Danieli?"