Oko za oko

Odhalená identita

Pomalinku ztěžkle se dostávala k sobě. Ležela na boku na měkké matraci, ale bála se pootevřít bolavé oči, ačkoliv se po dlouhé době cítila odpočatá. Posléze ji do nosu udeřila příjemná vůně pánského šamponu a rozpoznala ji i ze svých vlasů.

Teprve teď si rozpomenula na všechno, co se stalo. Vytřeštila zrak a v šeru místnosti spatřila na metr před ní pouze stěnu. Poté si povšimnula tmavé přikrývky, do které byla zabalena. Zcela jí došlo, že na sobě nemá jediný kousek oblečení jen tu deku. Místo prozářil neznámý zdroj světla a potom se pod ní zhoupla matračka. Ucítila, jak jí položil dlaň na odhalené rameno a upevnil stisk, čímž jí zamezil se otočit.

Rázem se roztřásla. „Uděláte mi něco?" zeptala se šeptem.

„Nic jsi neprovedla, jen se neotáčej," odpověděl jí také tiše a chraplavě.

„A... udělal jste mi něco?" Nadále ležela otočená zády v klubíčku a jen hleděla na tu prázdnou stěnu.

„Nejsem zase natolik zvrácený, abych tě využil a ublížil ti. Nejsem žádný násilník, i když jsi těch osm hodin spala, vypadala jsi jako bez života a nekrofilií opravdu netrpím."

Chtěla jeho dlaň ze svého ramene setřást, ale ani na to se neodvažovala. „A kde jsou mé věci?"

„Perou se. Chápu, jak nepříjemně ti musí být, jenže opláchnout jsem tě musel. Byla jsi od hlavy až k patě od bahna a nemohl jsem tě v tom nechat. Stačí, že ještě musím dát vyčistit své auto." V další vteřině uvolnil dlaň na jejím rameni, cítil neustále, jak se třásla a věděl, že zimou to rozhodně není.

Ellie raději ani hluboce nepřemýšlela nad tím, že ji vlastně kompletně umyl a měl ji po celou dobu před sebou nahou. Byla tolik hodin mimo, ačkoliv se cítila čistě, zároveň ji to děsilo. Už několikrát jí přeběhl mráz po těle. Snažila se trochu uklidnit, jen si říkala: Co teď?

„Včerejšek byl dost přes čáru a omlouvám se ti za ty šoky. Nedivím se ti, že ze mě jde strach, ale všechno ti vysvětlím."

„Vaše identita," zamumlala.

„Už jsem říkal, že -"

Přerušila ho. „Já už... totiž... Pochopila jsem, kdo jste - jsi."

„Kdo tedy?"

„Daniel Bolton."

„A jak jsi na to přišla?" ptal se šokovaně nezastřeným hlasem.

Chvilku jí trvalo si to srovnat v hlavě. „Měnil jsi svůj hlas a skrýval svou tvář, ale to, jak ses zachoval na té benefiční akci... nosíš pořád sportovní obuv, a to nemluvím o té neprůstřelné vestě. Hlavně jsem vás včera spatřila na středisku a neměl jste tam, co dělat a sledovala jsem vás. Po tom, co se stalo, mi to došlo...Danieli."

„Překvapila jsi mě, tolik papalášů ze SOV to nezjistilo a ty jsi na mě takhle přišla, zvědavá Ellie. Měl bych být opatrnější." Sundal dlaň úplně z jejího ramene. Chvilku ještě setrvala ve své poloze, ale potom si přisunula přikrývku ještě blíže k tělu a posadila se na posteli, aby se na něj podívala.

Střetla se s jeho párem tmavých duhovek. Klečel vedle ní v teplácích a triku, zdál se napjatý, ale snažil se to alespoň zakrýt podivným úsměvem. V tu chvíli Daniel sotva připomínal nebezpečného pomstitele, avšak Ellie cítila jakousi malou výhru. Teď on něm ví jako jediná.

Oči jí tikali po jeho postavě a usilovně si tiskla deku k tělu.

"Nemáš chuť na snídani?" zeptal se po chvilce zíraní jeden na druhého.