Jistě, pane profesore

23 - Křehkost okamžiku

Bez ohledu na předchozí události čas kvapil stejně jako jindy. Pro Hermionu však každá vteřina, kterou strávili mlčky, byla jako věčnost. To tíživé ticho jí působilo muka. Kdyby se nekontrolovala, jistě by se teď třásla strachy. Chtěla, aby konečně něco řekl a zároveň si přála, aby mlčel. Mohl by se třeba zvednout a beze slova odejít, ale dobře věděla, že to by ji ve výsledku vůbec neuspokojilo. Nedokázala by říct, co přesně se jí teď honilo hlavou, jelikož to byla hotová smršť. Prošla snad všechny možné scénáře, jak by to celé mohlo dopadnout, některé ji děsily víc, jiné míň. Ze všeho nejhorší však byla realita, ve které Snape zarytě mlčel. Severus strnule zíral před sebe a zdálo se, že se zasekl v čase a prostoru. Zvenčí byl sice nehybný, ale jeho mozkové závity pracovaly na nejvyšší obrátky. Nedokázal pochopit, co právě viděl, natož to přijmout a zpracovat. Byl to pravý nefalšovaný šok. Mnohokrát si tu vzpomínku představoval a byl přesvědčený, že je připraven na cokoliv, ale realita byl úplně jiná. Čekal všechno, jen ne tohle. Nevěděl, co si počít. Ve stejné místnosti s ním seděla žena, které vděčil za svůj život. Představa, že je jejím dlužníkem, mu byla odporná. Severus Snape neměl dluhy. Nechtěl je mít. Sám sebe se často ptával, zda už Lily a Jamesovi splatil, co měl. Po válce se sám utvrdil, že dostál svému slibu. Chránil Harryho celou jeho školní docházku, i když ho častokrát nemohl vystát, protože byl tolik podobný svému nemožnému otci, ale po válce to měl za sebou. Skončilo to. Jenže tohle bylo úplně jiné. Nedokázal pochopit ten nápor emocí, který před malou chvíli viděl. Chovala se jako by ztratila přítele, drahého spojence nebo milovaného člověka. Otočil se na ni a tvářil se zamračeně. Hermionino srdce tlouklo ve zběsilém tempu a polknutí se jí zaseklo kdesi v krku.
,,Je ta vzpomínka pravá?" vyjel zničehonic a poprvé od té doby jí pohlédl do tváře. Hermiona se probrala z šoku a kamenná maska byla pryč. 
,,Samozřejmě. Máte snad pocit, že by nebyla?" odsekla dotčeně. Věděl, že je to zbytečná otázka, falešnou nebo upravenou vzpomínku by okamžitě poznal, za svůj život jich viděl až příliš mnoho. Jen měl pocit, že něco říct musel. Pak se ovšem opět všechno ponořilo do ticha. 

,,Slečno Grangerová," promluvil po chvíli téměř neslyšně, ,,vysvětlete mi to, prosím." Hermionu právě jeho hlas smetl jako obří přílivová vlna. Měla pocit, že už nikdy nevydá ani hlásku, jelikož její hlas si vzal nejspíš dovolenou.

,,Já," začala chraptivě, ,,vlastně nevím, co byste chtěl slyšet," odpověděla a musela si odkašlat. Hrdlo měla suché jako saharskou poušť. Na prsou musela mít položený těžký kámen, který jí dovoloval jen nepatrné a přerývavé dýchání. Kdyby na ni křičel, bylo by to lepší, nejspíš by ji to dokázalo vyburcovat, ale takhle?
Severus vydal zvuk, který byl něco mezi povzdechnutím a zalknutím.
,,Vysvětlete mi, co to má znamenat," řekl na jeho poměry nezvykle jemně, ,, a aby bylo jasno, na ta zaklínadla se neptám," dodal mírně, ale rázně. Hermiona myslela, že omdlí. To, čeho se nejvíc obávala, bylo tady. Absolutně nevěděla, jak to bude vysvětlovat a ještě zrovna jemu. 

,,Netuším, co Vám mám odpovědět. Nevím, co chcete slyšet, neznám správnou odpověď," všechnu svou energii věnovala tomu, aby se jí nechvěl hlas. Chtěla znít pevně, odhodlaně, ale zároveň citlivě a upřímně a tak nějak jemně. Za žádnou cenu mu nechtěla vyzradit své pocity, ač se za ně možná trochu styděla, nebyl to ten pravý důvod. Kdyby tam seděl kdokoliv jiný, dokázala by o tom možná mluvit, ale v jeho přítomnosti toho nebyla schopná. V sázce bylo příliš mnoho. Jejich vzájemný vztah konečně dospěl do fáze, kdy se nechtěli navzájem sežrat a mohli spolu trávit čas jako kolegové, známí, kteří si mají vzájemně co říct bez potřeby trapných témat a otřepaných frází. Přes to, že začátek jejich konverzace byl vždycky fádní, dokázalo z toho vzejít něco smysluplného. Severus prudce vstal a začal přecházet po místnosti, předstíral, že neviděl, jak sebou trhla. Nevěděl, co si počne, ale sedět už nemohl. Z Grangerové už toho zřejmě dnes víc nedostane, tak proč tu setrvávat? Měla-li ta její záchranná akce nějaký romantický podtext, Severus ho neviděl, jelikož ho vidět ani nechtěl. 
,,Vy k tomu skutečně nemáte co říct?"
,,Jistěže mám, jen nevím, co chcete slyšet? Že jsem Vás políbila, protože mi na Vás záleželo?" vyhrkla a Severus na setinu vteřiny zkameněl. 
,,Myslím, že už půjdu,"oznámil nakonec a přesunul se ke dveřím. 
,,A slečno Grangerová? Zakazuji Vám o tom s kýmkoliv mluvit," vyštěkl a práskl za sebou dveřmi. Za sebou zaslechl zvuk tříštícího se skla.