Jistě, pane profesore

20 - Waterloo

                  Ahoj všem čtenářům,
velmi se omlouvám, ale mám před státnicemi a stále probíhá zkouškové období, takže teď nemám moc času. Chci Vám všem moc poděkovat za přízeň a trpělivost, vím, že posledních pár měsíců na Vás pěkně dlabu. 🤦🏻‍♀️ Slibuji, že po zkouškách to bude lepší. A nebojte, příběh mám v plánu dotáhnout do konce. Moc děkuji za Váš čas, který u toho trávíte (doufám, že příjemně)! Díky za všechny vaše reakce, vždycky mi to udělá velkou radost a mám pocit, že to, co tu vytvářím, má smysl. Ještě jednou díky moc!

V duchu zaúpěl a doufal, že Malfoy brzy vypadne. O chvíli později však Draco strčil hlavu do ložnice a rozhlížel se. Severus se uchýlil do rohu místnosti a modlil se, aby zůstal nepovšimnutý. Přemýšlel, jestli by se jeho kmotřenec nechal nějak uplatit, ale raději to zavrhl. Draco vkročil do ložnice, sundal si plášť a hodil ho na křeslo Severusovým směrem. Pak se rozvalil do postele a sáhl do nočního stolku, vyndal ohmatanou knihu a prohlížel si ji. Severuse pohoršovalo, že se tam chová jako doma, nezapomněl si ovšem připomenout, že ani on sám tam nemá co dělat. Navíc se chystal narušit soukromí Grangerové o dost víc než Draco, který se v botách natáhl do její postele. Uvažoval, jak dlouho ho to bude bavit. Nezdálo se mu, že by byli s Grangerovou domluveni, aspoň z hovoru u oběda to nevyplynulo. Ze všeho nejvíc si přál, aby mladý Malfoy vypadl a on se mohl znovu pustit do hledání. Draco ale nevypadal, že by se chystal k odchodu. Severus proto velmi opatrně udělal krok, aby zjistil, zda to jeho kmotřenec zpozoruje. Zadržel dech a vyčkával. Draco se ovšem stále mračil do knihy. Severus už na nic nečekal, popadl svůj hábit, aby látka při rychlé chůzi nevydala jediný zvuk a rychle se odporoučel do obývacího pokoje. Když překročil práh, rozrazily se dveře a on by přísahal, že se nikdy v životě tak nelekl. Ve dveřích stála rozcuchaná a udýchaná Hermiona.
,,Tak to jsi ty?!" Vypravila ze sebe nevěřícně směrem k Dracovi, který se při jejím příchodu vymrštil na nohy a svíral hůlku. Severus děkoval Merlinovi, že ho léta v boji naučila maximálnímu soustředění i ve vypjatých situacích, jelikož kdyby se nehlídal, vřeštěla by teď Grangerová na něj.
,,Teda, Tys mi ale dala!"
,,Já?! Jak jsi tu dlouho?"
,,Chvíli, proč?"
,,Dostala jsem upozornění, že tu někdo je."
Severus postával jen kousek od ní, kdyby se nedej Bože rozhodla otočit a udělat jediný krok, vrazila by přímo do něj. Spatřoval však naději v otevřených dveřích, jenže to by tam nesměla stát. Sakra, jak si mohl myslet, že to nemá zabezpečené? Očividně ji podcenil.
,,A přišel jsi dveřmi?"
,,Co? Ne. Proč bych chodil dveřmi? Použil jsem letax."
Severus se ve vší opatrnosti nadechl, oba jeho bývalí studenti měli našpicované smysly a i sebemenší zvuk by snadno postřehli. Grangerová stála na prahu svých vlastní komnat a lustrovala místnost očima stejně bedlivě jako jestřáb, který pátrá po své kořisti.
,,Co tady vůbec děláš?"
,,Ty jsi ale hostitelka. To nedostanu ani čaj?"
,,Vyrušil jsi mě. Měla jsem domluvený program. Budeš tu dlouho?"
,,Přišel jsem na návštěvu."
Draco se uchichtl, náhle však uhnul očima přímo do míst, kde Severus stál. Jeden pitomý nádech.
,,Děje se něco?" Zeptala se ostražitě. Draco odvrátil pohled.
,,Neřekl bych. Chvíli jsem měl pocit, že jsem něco zaslechl, ale asi jsem se spletl."
,,Cože? Tak to ne. Musíme to tady ihned prohledat."
,,Prosím tě, nevyšiluj. Řekl jsem jasně, že se mi to jen zdálo." Hermiona od něho však poodstoupila a mířila mu hůlkou přímo do obličeje. Severus, dnes už po několikáté, děkoval Merlinovi, že ho včas napadlo udělat krok dozadu.
,,Patrona, dělej," poručila a srdce jí tlouklo.
,,Co šílíš? Vždyť jsem to já!"
,,To by mohl říct každý! Teď toho Patrona!" Křikla a v očích se jí nebezpečně zablýsklo. Severus tu scénu sledoval a náhle cítil porozumění. Nejspíš byla pořád opatrná, možná až moc. Válka byla dávno u konce, ale očividně se nějaké zvyky a šrámy zapsaly příliš hluboko a uplynulo málo času, aby se daly zmírnit. Občas ho překvapila, tentokrát to však bylo jiné. V těch obavách poznával i sám sebe. Málem se za každý roh koukal dvakrát a pořád nikomu nevěřil. Sám měl odjakživa problém s důvěrou, jeho dosavadní život však žádnou změnu nepřinesl. Překvapilo ho, že chce po svém věrném příteli důkaz. Navíc Malfoy přece Patrona vyčarovat neumí. Ten však k jeho údivu nevěřícně zakroutil hlavou a z jeho hůlky vyletěl nádherný bílý páv. Severus považoval za ohromné štěstí, že ho nikdo nemůže vidět, jelikož měl pusu dokořán a zcela nepokrytě zíral. Chvíli na páva, pak na Malfoye a nakonec na Grangerovou. Nejspíš to ale dopadlo podle jejího očekávání, jelikož sklonila hůlku.
,,Spokojená?"
,,Ano. Stejně mám ale chuť ještě provést pár zaklínadel a pořádně to tady zkontrolovat."
,,Prosím tě, nech to být. Nemůžeš být celý život tak nedůvěřivá a vidět všude nepřátele."
,,Vyčítáš mi moji ostražitost?" Zeptala se natolik podrážděně, že se Draco rozhodl ustoupit.
,,V žádném případě. Jen se ti snažím říct, že takhle se z toho jednou zcvokneš. Dáme si ten čaj?"
Hermiona ho však místo odpovědi odstrčila a napochodovala do ložnice, Draco jí byl v patách.
,,Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti," pronesla zvučně a poklepala hůlkou na plánek. Zahleděla se do místa, kde se nacházely její komnaty. Uvnitř byly pouze dvě tečky, Hermiona Grangerová a Draco Malfoy. Tečka s nápisem Severus Snape právě zatočila za roh z její chodby.
,,Tak dobře," řekla nakonec a obrátila svou pozornost k nečekanému návštěvníkovi. Draco vyšel z ložnice a ona ho následovala.

Severus se zastavil až o několik pater výš. Srdce mu ještě pořád tlouklo a tepovou frekvenci se radši ani nepokoušel odhadovat. Opřel se zády o stěnu a odfukoval. Grangerová musela povýšit svoje zabezpečení, docela ho zajímalo, jak to provedla. O něco hůř už se mu ale líbilo, že velmi pravděpodobně to byl on, kdo za to mohl. Byl si jistý, že když se k ní tenkrát vkradl aby ji uspal, nic takového tam nebylo. Nebo to jen nepostřehl? Ať je to jak chce, bude na to muset jinak. Bylo zřejmé, že ať to bylo jakékoliv kouzlo, mělo to co do činění s dveřmi. Musela vědět, že tam jimi někdo prošel. Nebo to snad byly dveře od ložnice? Ať se snažil jak chtěl, odhadnout to nedokázal. Neměl rozhodně v plánu se tam teď vracet a zkoumat dveře. Krb ale nejspíš chráněný neměla. Přišel přece jen chvíli před Malfoyem a když přiběhla, měla ruce od hlíny, musela se tedy dostat až do skleníku a následně doběhnout zpátky. Do skleníků to nebylo úplně blízko, musela tedy vyrazit v momentě, kdy přišel on. Jak ustupoval adrenalin, začínal být pěkně rozmrzelý. Takhle si svou výpravu vůbec nepředstavoval. Na druhou stranu byl velmi rád, že se Malfoy nečekaně ukázal. Kdyby nepřišel, s největší pravděpodobností by ho o pár chvil později načapala Grangerová s hlavou přímo v její Myslánce a to by vůbec nebylo dobré.

,,Tak spusť, proč jsi tady?"
,,Přišel jsem se zeptat, jak sis to včera užila a jaká byla cesta domů."
,,Děláš si legraci? To jsi mi nemohl poslat sovu?" Zeptala se zaraženě, moc dobře ale věděla, kam tím míří.
,,Je neděle, Mio. Myslel jsem, že nemáš program, ale pokud je to problém, vypiju čaj a půjdu."
,,To nebude nutné. Vlastně je dobře, že tu jsi," zazubila se nakonec.
,,Tak a teď ty. Jaká byla cesta domů? Co tvůj doprovod?"
,,Věřil bys, že to bylo fajn? Povídali jsme si, byla to příjemná konverzace," odpověděla a snažila se, aby to znělo nezaujatě.
,,A dál?"
,,Dál nic. Doprovodil mě sem a každý jsme si šli po svém."
,,To jsi ho nepozvala ani dál? Na jeho místě bych se urazil."
,,Pozvala, ale on neměl zájem. Přitom je to celkem škoda, jelikož jsme probírali zajímavé téma."
,,Vážně? A jaké?" Zvědavě povytáhl obočí a potměšile se šklebil.
,,Úpravy a vylepšování protijedů, když už se ptáš. A nech si ty úšklebky, vůbec nic v tom není," dodala hned, když viděla jeho výraz.
,,Takže tě jen doprovodil? Nic víc?"
,,Hele, o co ti vlastně jde? Doprovodil mě sem, popřáli jsme si dobrou noc a tím to skončilo," ani si neuvědomila, že zvedla hlas. Dracovi to ovšem neušlo.
,,Dobrá, když to říkáš. Hlavně se nerozčiluj."